Kytička má holku!? ep.07... Podivné setkání

Na chvíli zavřela oči a snažila se vzpomenout si na víc... bezvýsledně.

Kabuto se prodíral křovím. Už bych tam měl být, pomyslel si. Tady končí stopy Sasukeho chakry…
Dorazil na malou mýtinku. Zaměřil svůj podivný chakrocitlivý smysl na Sagiinu chakru a…
“Ona stále žije!“ vykřikl. Stopa chakry se ztrácela v dáli. Vydal se odhodlaně za ní. Neměl tu holku rád, ale lordu Orochimarovi na ní hodně záleželo, takže… prostě smůla, mínus bod pro Kabuta.

Seděla pod stromem a pozorovala listy, třepotající se v jemném vánku. Možná je dobře, že na všechno zapomněla. Možná je dobře, že teď začne nový život… možná…
Ale co je ta značka, co má na krku…? Co znamená…? A kdo ji udělal…? Ke komu patřila dřív…? Měla nějaké schopnosti, nebo…?
Ze své vzpomínky, jediné, která se jí ukázala v mysli si představovala, že byla nějakou služebnou, vězněnou u bílého chlápka s dlouhými černými vlasy.
„Sagi? Už tu zase sedíš?“ podivil se příchozí blonďáček a usedl vedle dívky.
“Hm… a ty sem vždycky přijdeš, když tu sedím. Není to divný…?“
„A víš že ani ne? Chtěl bych o tobě něco vědět.“ Deidara pohodil culíčkem.
„Tak to já taky… cokoliv.“ V očích dívky se zaleskly slzy.
Nevěděla proč, ale plakala, že neví vůbec nic… má-li rodinu, nebo ne, má-li nějaké přátele… a hlavně, kdo na ní zaútočil? Jediné, co věděla jistě, bylo její jméno…
„Neplač. Na.“ Ninja podal dívce kapesník. Utřela si oči a pokusila se o úsměv.
„Jsi takové sluníčko, víš to?“
„Sluníčko…?“
„Jo, dokážeš člověku zvednout náladu.“
„Ehm…tak to díky.“ Maličko se začervenal. Nebyl zvyklý na přízeň dívek. Vždyť si ho většinou s dívkou pletli…!
„Jo, hledal tě Zetsu. Řeknu mu, kde jsi,jo?“
„Fajn.“ Souhlasila, „počkám tu na něj.“
Ninja odběhl za jiným ninjou, aby mu pověděl, kde se dívka nachází.

Kabuto dorazil k malému domku uprostřed lesa.
Tady musela přenocovat! Napadlo ho.
Vešel dovnitř. Avšak kromě stop Sagiiny chakry tu cítil ještě chakru jinou…
Takže jí někdo unesl…?!
Nabral větší rychlost a dál sledoval stopy dvou chaker…

„Sagi, musím s tebou mluvit.“ Zelený ninja přistoupil k modrovlasé dívce, sedící pod stromem. Upřela na něj oči, stejně modré jako její vlasy.
„Copak se děje, Kytičko? Vypadáš…vážně.“
„Říká ti něco jméno Orochimaru…?“ zeptal se, zkoumavě si dívku prohlížejíc.
„Ne, nic.“ Odpověděla popravdě. Opravdu, kromě podivnejch hadích očí a bílého záblesku se jí nevybavovalo nic. A navíc…bála se, že kdyby přiznala záblesk vzpomínky, Zetsu by jí jistě vyhodil.

„Zato mě to něco říká!“ ozvalo se shora ze stromu. „A tobě, milá Sagi, by to mělo říkat hodně!“
Na větvi stál brýlatý chlapík s vlasy, staženými do culíku. Usmíval se od ucha k uchu, neboť věděl, že když to, co právě slyšel, poví lordu Orochimarovi, tak lord zanevře na Sagi a on, Kabuto, bude zase jeho nejvěrnější služebník. A navíc, pokud se Akatsuki, jejichž člen je nyní díkybohu přítomen, dozví že Sagi pracovala pro Orochimara, jistojistě ji odstraní.Všechno bude, jak má být…
„Měla by sis na lorda Orochimaru vzpomenout, hodně mu na tobě záleží.“ Hodil jí obálku a potom zmizel.

„Takže ty ZNÁŠ Orochimara!“ Zetsu se naštval, což znamenalo jediné… schizofrenní hálada nastoupila rychle a tiše.
„Ale vždyť nemá paměť!“
„Na takovýho magora nemůže někdo jen tak zapomenout!“
„A co chceš dělat? Vždyť to věděl od tý doby, cos uviděl to znamení na jejím krku, ne?“
„Eh… znamení? Myslíš to podivný tetovaní…?“ skočila mu Sagi do řeči.
„Jo, přesně to myslím. Je to Orochimarovo znamení!“ přikývla bílá půlka.
„A to znamená, že jsi na straně nepřítele!“ dodala černá.
„Kytičko… proč?“ snažila se chvíli zadržet slzy, ale nešlo to. Ublížil jí.
Po chvilce vzlykáni jí něco napadlo. Zoufalý nápad zoufalé holky.
„Tak…mě zabij.“