Jsi andělem v mém srdci...

Byla krásná letní noc, ale pro jednoho mladého muže byla jen další smutnou a osamocenou. Jako všechny ostatní předešlé od té doby, co mu zemřel nejlepší a také jediný přítel…

Stál na nejvyšším bodě jediného rozlehlého kopce široko daleko.

Pohlédl na veliký zářivý měsíc a uvědomil si, jak dokážou hvězdy, plující po kontrastně černé noční obloze, být tak blízko.

Je to tím vysokým místem...?

Ulehl do husté trávy pod svýma nohama a dál pozoroval sametové, tmavě modré nebe. Pomalu pohnul rukou a natáhl ji výš, směrem ke hvězdám.

Tak blízko, mohl by se jedné z nich dotknout… ještě kousíček… na dosah…

V tom okamžiku jedna hvězda právě padala dolů, kamsi… do neznáma… upřeně ji sledoval a dlouze pozoroval, kde je jí konec…

Tak blízko ke štěstí…

Mohl by si něco přát… ale co? … přání… žádné nemá.

Kisame, víš, že se na tebe dívám?

Má duše si klidně pluje po noční obloze poseté miliony drobných zářivých hvězd.

Někdy pluji až k měsíci. Když je úplněk, jako dnes, ozáří celý svět, celou krajinu, kterou každý večer pozoruji… pozoruji tebe, příteli.

Sedím si na měsíčním paloučku a dívám se tam… dolů, na naši louku, kde jsme po večerech spolu sedávali, povídali si a smáli se…

Jenže teď, teď tam sedíš sám a já tě jen mohu z dálky pozorovat. Kam se ztratily ty společné časy? To já… já jsem tě opustil. Musel jsem odejít, už jen pro dobro svého mladšího brášky… přál bych si, až ho potkáš, abys mu řekl, že jsem na něho pyšný, a že lituji toho, jak vše dopadlo. Lituji, že už tě nikdy neuvidím… dokud nezemřeš.

Myslel jsem, že za to, co jsem celý svůj krátký a ubohý život prováděl, čím jsem se provinil půjdu tam - do ohnivé říše, kam patřím…

Ale Bůh mi odpustil… řekl mi, že jsem vše obětoval bratrovi. Svůj život, svou bratrskou lásku..., ale za jakou oběť? Kvůli mně zemřelo mnoho lidí…

Dokázal jsem si však najít opravdového přítele…

Prosím, moc tě prosím, kamaráde, staň se dobrým člověkem, už nezabíjej, ještě není všem dnům konec, ještě není pozdě… Uděláš to pro mě? Ať se opět shledáme, tady, v nebi, v krásném ráji, kde potkávám své blízké, ale i ty, které jsem už jednou spatřil, ale nepamatuji si jejich jména.

Je to tu zvláštní. A víš, že jsou tu i andělé? Nevěřil bys, že mají doopravdová bělostná křídla. Když jimi zamávají, začnou po okolí poletovat třpytivá zrníčka modrého prášku.

Jeden anděl mi řekl, že jsou to lidé, kteří se chtěli proměnit v hvězdy. Nastane-li úplňková noc, padají ke svým milovaným přátelům, pro štěstí… a plní ta nejtajnější, dokonce i nesplnitelná přání…

Možná jednou spolu poplujeme po zářivé temné obloze a usedneme spolu tady, na měsíčním paloučku a budeme vzpomínat, smát se a pozorovat to obvyklé místo, naš louku…

Vím, že mě nemůžeš slyšet, ale měl jsem tě rád, Kisame. Navždy zůstanou všechny naše prožité chvíle a vzpomínky v mém srdci… nikdy nezapomenu…

Teď už musím letět, andělé mě volají, tak zase zítra… příteli…

Kisame nakročil k okraji kopce a pohlédl na zářící měsíc. V jeho očích se něco zalesklo… cosi se objevilo v levém koutku malého oka a něžně steklo po namodralé tváři. Byla to slza… jediná slaná kapička v jeho těžkém životě… slzička plná vzpomínek a naplněného přátelství.
Nestyděl se za ni, ba naopak… neotřel si tvář, ale nechal ji tam…

„Patří tobě… Itachi,“ špitl do ticha a smutně sklopil hlavu, kterou na okamžik pokryl stín zahaleného měsíce.

„Vím, že mě asi neslyšíš, ale chci abys věděl, že jsi byl mým nejlepším přítelem. Byl jsi jako můj bratr… Chtěl bych se změnit, chtěl bych být jako ty…,“ řekl tiše modrásek a na chvíli zavřel oči… „Mám přání…“

Když je otevřel, naposledy se porozhlédl po modravé obloze.

„Jsi andělem v mém srdci… Itachi.“

S úsměvem a snad i nadějí ve tváři seběhl z rozlehlého kopce a vydal se zpátky… domů…

Poznámky: 

Inspirovala mě hAniččina povídka o Kisamíkovi (doporučuji přečíst) a dostala jsem nápad napsat, jak se asi cítí Kisame a copak asi dělá Itachi

POZOR! Spoiler!

když už není mezi námi :(

a proto bych jí chtěla věnovat právě hAnko - san a Ryuunce;), protože mi napsaly také povídku a hAní doknce dvě, za které jim oběma moc děkuji. Vaše věnované ff budu vždy mít u srdíčka.
Původně jsem ji sem nechtěla dát, nelíbila se mi, ale hAni mě přemluvila a tak je tu.