You are not alone 4

4. Part
O čem se nesmělo mluvit. Soužití dvou bližních

„A poslední. Hotovo, Tsunade-sama.“ řekla Shizune, když Hokáge podepsala poslední list papíru.
„Konečně. Tohle už zase dlouho neudělam.“ rozhodla zmoženě Tsunade. Z šuplíku si vyndala lahev saké a lokla si rovnou z ní.

BUCH

U ní v kanceláři se objevil celý tým Kakashi s polomrtvou Minou.
„Co se stalo?“ vyhrkla hned a vyskočila z křesla.
„To nevím. Zranění, co má, nejde vyléčit. A k tomu všemu má na břiše nějaké divné znamení. Musíme sehnat Jiraiyu.“ řekl Kakashi.
„Shizune! Najdi toho chlípníka. Řekni mu ať se okamžitě dostaví do nemocnice. A POHNI!“ zařvala na ni Tsunade
Shizune se otočila na podpatku a vyletěla z kanceláře. Tsunade a tým Kakashi se, co nejrychleji vydali do nemocnice.

Po deseti minutách v nemocnici

„Omlouvám se, lady Tsunade, ale najít Jiraiyu je velmi těžké.“ omlouvala se Shizune, když se konečně objevila v nemocnici. Za ní kráčel již zmiňovaný Sannin.
„Doufám, že to stojí za to, protože jste mě vyručili z mého výzkumu.“ pravil nevrle.
Kolem Miny stáli všichni i s Narutem, který právě probudil. Vypadal strašně vylekaně. Měl o Minu strach
„Jiraiyo-sama! Prosím rychle. Musíte se podívat na Minu.“ vyhrknul na něj.
Jiraiya přešel k posteli, kde Mina ležela. Kakashi ji vyhrnul tričko. Sannin se podíval na znamení, co měla na břiše.
„Minato…“ zašeptal. Kakashi a Tsunade vykulili oči.
„Myslel jsem, že tuto dívku nikdy neuvidím.“ řekl najednou a vzdychnul.
„Cože?!“ vyjekli všichni.
„Nemám oprávnění tohle říct. Je jen jedna osoba, která by mohla.“ řekl Jiraiya.
Pak udělal pět pečetí a dotkl se znamení na Minině břiše. To hned zmizelo.
„Tsunade. Zkus to teď.“ vyzval ji Jiraiya. Tsunade tedy začala Minu pomalu léčit. A opravdu. Minino zranění se začalo zacelovat.
Hned, co byla úplně zdravá, otevřela své blankytně modré oči. Vyděšeně se po všech podívala.
„Co-co se to mnou s-stalo?“ zeptala se roztřeseně.
Jiraiya se na ni díval, jako by ani nevěřil, že je to ona.
„Proč na mě všichni tak zíráte?“ obořila se na ně.
„Jiraiya-sama. Co jste tím myslel?“ zeptal se Kakashi
„Jak jsem řekl. O tomhle mám zakázáno mluvit. Jen jedna osoba, má pravomoc vám vše vysvětlit.“ řekl a zmizel v kouři…

Mladá žena seděla na lavičce a četla nějakou knihu. Ze čtení jí však vytrhnulo hlasité prásknutí. V tu chvíli se vedle ní na lavičce objevil bělovlasý muž.
„Jiraiya-sama…Co tady…?“ vylekala se.
„Musíš se vrátit do Konohy.“ řekl jí.
„Na to zapomeň. Ty víš, proč jsem odešla a tak určitě chápeš, proč se tam nechci vrátit.“ odporovala mu.
„Jde…o Minu.“ zašeptal Jiraiya. Výraz ženy se náhle změnil.
„Mi-Minu? Co se jí stalo?!“ vyjekla.
„Pojď se mnou.“ navrhnul jí a podal jí ruku. Žena na chvíli zaváhala, ale pak ji přijala a nechala se Jiraiyou přenést do jejího bývalého domova…

„Pro koho myslíš, že Jiraiya šel?“ zeptala se Sakura Naruta.
„Netuším, ale doufám, že už nám to ten někdo vysvětlí.“ řekl načuřeně. Pak si sedl vedle Miny, která vypadala dost utahaně. Opřela si o něj hlavu a Naruto jí chytl za ruku.
V tom se otevřely dveře a dovnitř vstoupil Jiraiya s rudovlasou ženou.
„Mami!“ vykřikla Mina a vrhla se ženě kolem krku. Všichni v místnosti však oněměli.
„Kushino-san!“ nevěřil svým očím Kakashi. Tsunade vypadala stejně vyjeveně.
„Kakashi-kun! Jsi to ty? Ty jsi ale vyrost.“ řekla Kushina a usmála se.
„Kdo jste?“ opáčil se Naruto a tím prolomil to ticho. Kushina na něj upřela své modré oči.
„Ty jsi…Naruto?“ zeptala se šeptem.
Blonďák přikývl. Kushině se do očí nahrnuly slzy. Podlomily se jí nohy a klekla si na podlahu. Mina se k ní skonila.
„Maminko! Co se ti stalo? Jsi v pořádku?“ ptala se starostlivě Mina.
„To je v pořádku. Jen se mi zamotala hlava.“ uklidnila ji Kushina.
„Kushina Namikaze. Já myslela, že jsi zemřela při porodu.“ řekla Tsunade.
„Namikaze? Co to povídáte? Jmenuje se Nikami!“ opáčila se Mina na Pátou.
„To je v pořádku broučku. Musím vám všem něco vysvětlit…“ řekla Kushina a přitom stále pozorovala Naruta.
/Jsi mu tak podobný…/pomyslela si
Nadechla se a začala vyprávět svůj příběh.

„Někteří z vás mě znají jako Kushinu Namikaze. Ale mé pravé jméno je Kushina Uzumaki.“ představila se. Těžko byste se teď rozhodovali, koho tímto víc zaskočila. Ale Mina, Naruto a Sakura vypadali hodně rozhozeně.
„Přejdeme k tomu, že tady ve vesnici jsem potkala Minata. Byl to úžasný kluk. Hned jsem se do něj zamilovala. Později mi i on vyznal lásku a začali jsme spolu chodit. Po pár letech jsme se vzali a on se stal krátce na to čtvrtý Hokáge.
Ale to nebylo nic, proti tomu, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Moc jsme si přáli dítě. Jenže v den, kdy jsme rodila, vesnici napadla Kyuubi. Po osmihodinovém porodu dvojčat jsem ležela v pokoji a v ruce jsem držela naše děti. Dívku a kluka.
Když přišel Minato, řekl mi, co se stalo. Chtěl do našeho čerstvě narozeného chlapce zapečetit onu lišku a tím zachránit vesnici. Ale já protestovala. Zaprvé šlo o to, že jsem nechtěla, aby zničil život našemu jedinému synovi. A to druhé… Musel by obětovat svůj život!
To jsem nechtěla připustit, ale nakonec, mi mého syna vzal a odešel. Chtěla jsem mu v tom zabránit, tak jsem vzala naši dceru a šla za ním na bojiště. Ale pozdě. Náš syn už měl nakreslenou pečeť a jeho malé tělíčko vstřebávalo chakru devítiocasé lišky. Ale něco bylo špatně. A Minato to tušil. Vzal mi naši dceru a z posledních sil jí na bříško nakreslil pečeť, podobnou té, kterou měl náš syn.
Tím ho zachránil, protože jeho ještě nevyvinuté a slabé tělo nedokázalo všechnu tu chakru pobrat. Nemusel by to přežít. Proto ten zbytek uzavřel do naší dcery. Vytvořil tím mezi nimi velmi silné pouto a pak…zemřel.“
To poslední slovo zašeptala a z očí jí tekly slzy. Naruto s Minou se teď měřili pohledem a přemýšleli nad tím, co Kushina řekla. To ale nebylo vše.
„Když můj manžel opustil tento svět, chtěla jsem odejít z vesnice a vzít si s sebou své děti. Naruta a Minu. Ale zakázali mi vzít si Naruta. Prý zůstane v Konoze, kterou zachránil a kde se o něj postarají. Nepřála bych vám slyšet můj rozhovor se Sarutobim a hlavní radou. Šíleně jsem se s nimi pohádala. Nakonec mě ani ve vesnici nechtěli. Řekli mi, ať jdu. Ale Naruta mi nedali. Dovolili mi vzít si jen Minu.“

Kushina se odmlčela a podívala se prosebným pohledem na Naruta.
„Prosím odpust mi to Naruto. Vážně jsem chtěla, abys měl alespoň jednoho rodiče. Ale nedovolili by mi to.“ vyhrkla na Naruta a objala ho.
„Odpust mi.“ vzlykla ještě jednou.
Naruto nevěděl, co říct. Vždyť ještě před pár minutami neměl žádnou matku, ani otce, ani sourozence. A teď se tahle žena vydává za jeho mámu, jeho sestra je Mina a jeho otec byl Yondaime hokáge. Odtrhnul od sebe jemně Kushinu a vyšel mlčky z kanceláře.
Kushina se opět srdceryvně rozplakala. Mina si k ní klekla a objala ji.
"Mami. Jaké je to pouto mezi mnou a Narutem?“ zeptala se. Kushina si otřela slzy.
„Jde o to, že ty prakticky držíš lišku v Narutovi. abys to pochopila. Naruto má sedmdesát procet síly Kyuubi v sobě a ty máš zbylých třicet. To znamená, že Kyuubi nemůže Naruta úplně ovládnou, protože ty ho jistíš. Ale když Naruta někdo zraní, stejná rána se objeví i u tebe. Ale díky jutsu, co mě naučil Jiraiya-sama jsem to dokázala potlačit.“ vysvětlila Kushina.
Mina chvíli vstřebávala všechny informace, co na ni mamka vychrlila a pak se zvedla.
„Půjdu najít Naruta.“ řekla jen a vyšla z místnosti. Přece jen to bylo dosti vyčerpávající. Naruto je její bratr. A Yondaime Hokáge její otec. Bylo toho na ni trochu moc...

Tento dílek mě velmi bavil (měla jsem ho za 2 dny hotový =)
Takže doufam, že se alespoň trochu líbil