Jak se všechnno zvrhlo...

Co se může stát, když se mladým Geninům před třetím kolem Chunninské zkoušky podeve zorganizovat Párty???
Mno, posuďte sami...

Naruto ležel ve své posteli a zíral do stropu. Byl nedočkavý, jako dítě, když musí zírat s rodiči na Mrazíka, když už by dávno bylo radši u Stromečku, protože dneska byl ten den, na který čeká už od pátku. Den, kdy se koná Super-mega-delux-ultra-gigantická-maxi-Hyper-párty, zkráceně Hyper-párty. Vlastně to původně byla jen malá Hyper-párty , Neji pozval Ten Ten na rande ale aby to neznělo špatně, řekl jí: „Nechceš přijít na párty? Budu slavit že jsem se dostal do třetího kola Chunninské zkoušky.“ Ona kývla a hned to běžela říct Leemu. Tomu jen zasvítily oči a pádil pozvat Gaaru, chtěl ho trošku poškádlit, ale dělal, že ho jen zve na mejdan příštích Chuuninů. Ten nepozval nikoho, mimo Kankura, protože ten ho musel vidět, jinak by jim to nesedělo do znělky Big Brothera. Kankura sebou musel vzít Temari, ta pozvala Shikamara, ten sebou vzal Choujiho, který poprosil o doprovod Ino. Ta sice odmítla někam jít s ním, ale hned podstrčila pozvánku Sasukemu, a bežela se chlubit Sakuře, že s ním má rande na Hyper-párty. Sakura bežela za Narutem, aby nemusela jít sama a Naruto pomocí klonů pozval všechny děvčata z Konohy. Žádná sice nepřijala, ale Párty se dostala do všeobecného povědomí. Nakonec byli skoro všichni Genini účastnící se Chunninské zkoušky pozvaní na Hyper-párty do rezidence Uchihů, která byla vybrána jako nejpříhodnějíší místo. Sasuke o tom nevěděl, protože už dávno veškerou poštu v růžových obálkách a s podpisem Sakura házel nepřečtenou do kamen. Taky že má čím topit celou zimu.V celé Konoze Genini neřešili nic jiného, každý se chtěl vytáhnout s nejlepším tancem, nejodvážnějjíším oblečkem, nebo nejpropracovanějíším účesem. Jen Sasuke nevědoměle doma psal smutné básně a Neji seděl v rohu a nadával si, že nepřišel na lepší výmluvu...

Hyper-Párty oficiálně začala v osm hodin večer, když před Saukeho dům dorazila Ten ten. Protože stále čekala, že Neji brzy dorazí a bude s ní celý včer tančit ploužáky, vzala si svojí jedinou sukni a celý včerejšek pečlivě zkrášlovala svoje vypracované tělo různými prostředky půjčenými od Sakury. Klepala, ale nikdo se neozíval. Díky holým nohám(doslova holým) jí byla už po chvíli postávání přede dveřmi pěkná zima, takže po dvaceti minutách celá promodralá vešla dovnitř. Uvnitř byla tma, ale teplo, hlavně díky plápolajícím kamnům v rohu místnosti. Vyházel z nich stylový růžový kouř(Ano, Sakuřiny obálky ^^). Tedy, pomyslela si, takový efekty – tahle párty bude určitě stát za to!

Mezitím nahoře v patře nad ní spal ve své posteli klidně Sasuke. Tiskl k sobě svého proplakaného, propoceného, prosmrkaného a pořezaného medvídka. Nebohý plyšák byl jedním z nejčastějíších cílů jeho Emo výlevů. Zdeptaný Uchiha nerad řezal do sebe, vypouštět jen tak nazmar tak krásnou a ušlechtilou krev, dědictví jeho klanu, mu přišlo hrozné, tak si svoje destruktivní EMOce vybíjel na různých předmětech, co byly zrovna v dosahu. Právě ale tvrdě spal a snil svůj krásný sen, který zde rozhodně není možno publikovat, možná jen prozradím, že jedním z jeho aktérů byl BillyxCore z Vampirefreaks. Místnost dole se začala pomalu zaplňovat nejen kouřem, ale i dalšími návštěvníky.

Sakura vstala z postele a po špičkách došla do své skříně pro nejnovějíší model, který si koupila přesně pro tuto příležitost. Už dávno sledovala Sasukeho profil na nedávno zmíněné Emařské stránce, takže měla velice jasnou představu, kterým holkám dává nejlepší hodnocení, podle toho taky řídila svou myš v Metalshopu. Nasoukala se do úzkých kalhot, trička s rudou lebkou a obtáhla si oči černou tužkou. Ještě na sebe do zrcadla hodila pár svůdných pohledů, usmála se spokojeností s svým vzhledem a vydala se potichu chodbou ven do tmavých ulic.

Shikamaru a Chouji ve stejnou chvíli kdy Sakura vyšla ze dveří jejího pokoje vešli do Sasukeho obýváku. Na gauči seděla Ten Ten s Ino a hlasitě se chichotaly. Když si všimly nových příchozích, zčervenaly a zakryly si ústa rukama. Ten ten se na oba kamarády zářivě usmála a přivítala je, Ino jen mávla rukou a odtáhla jí do kouta, kde do ní dál hustila vymyšlené historky o tom, co všechno už se Sasukem podnikli. Chouji pokrčil rameny a začal hledat stůl. Shikamaru ukázal na dlouhou lavici opřenou o zeď vedle stylové lampy s fialovým stínítkem, která měla bůhví proč pěkně pořezaný stojan, Chouji jen pokýval hlavou, postavil ho blíž ke gauči ve středu místnosti a začal na něj vykládat jídlo z dvoukoláku, který sebou přitáhl. Rozhodně si nedovedl představit Hyper-párty bez Hyper-občerstvení. Shikamaru se chopil rádia, ležícího nedaleko, znechuceně z něj vyndal CD Tokio Hotel a strčil dovnitř jeden ze svých mixů. Brzo celým domem otřásaly jeho oblíbené hitovky. Do dveří vtrhla Sakura, zároveň s Písečňáky, které potkala cestou. Vypadalo to, že si celkem rozumí s Temari, která jí ale ihned po příchodu opustila, aby mohla celý večer otravovat Shikamara. Sakura a Ino na sebe začaly házet velice zlostné pohledy, jak se to jen stalo, že si z celého internetu objednaly obě to stejné tričko? Ino něco zašeptala Ten Ten, která ale jen mávla rukou a šla Sakuru uvítat.

„Tak tě tady teda vítám, Sakuro, zatím to tu vypadá dost neuspořádaně, co?“ pronesla konverzačním tónem, ale ani nepočkala, než se Saku nadechla k odpovědi a hned dodala: „Neviděla jsi Nejiho?“ Sakura pokrčila rameny. „Vůbec ne, naposled předevčírem, nakupoval v zelenině Melouny. Vtipkoval s prodavačkou, že si jeden přiváže k noze a půjde se utopit, heh.“ usmála se. Ten ten se nervózně zasmála, ještě poděkovala za všechnu tu kosmetiku, trošku si postěžovala nabolestivost voskové depilace, a odplula si zeptat nově příchozí Hinaty, jestli náhodou neviděla bratrance.

„Už musím jít, určitě tam všichni paří, tak tu nemůžu zůstat,“ zašeptal si Naruto sám pro sebe a potichounku vyklouzl ven z postele. Oblékl se a nasadil naleštěnou Ninja čelenku, potom tiše přešel do koupelny, rozmázl se na louži, kterou po sobě zanechal při večerním sprchování a pustil tenký parmínek vody.

(A tady uděláme menší odbočku. Jen Vás chci ujistit, že následující slova jsou skutečná, že jsem si je nepřimyslela, ač se to může zdát nemožné, a že pokud se rádi uchylujete k milosrdným uvěřitelnějším lžím a polopravdám, raději byste text psaný kurzívou neměli číst.)

Důkladně si vyčistil zuby, zajel hřebenem do ježatých vlasů a trošku se pokusil je upravit. Ano, opravdu projevil zájem o svůj vzhled.

Když byl s očistou hotov, usmál se spokojeně na svůj odraz v zrcadle a po špičkách se vydal ke dveřím. V tu chvíli se ale před nimy promítnul známý stín muže s knihou. Naruto rychle skočil na postel, zakryl se až po bradu a tiše klel: „Ten starej páprda. Proč musí zrovna dneska hlídkovat před mým pokojem?! Jak to dělá, že vždycky vychytá, když chci jít po večerce ven? Ten starej smradlavem všivák...“ Kakashi se doopravdy dozvěděl o Hyper-párty a byl to důvod, proč tu teď stál. Na chvíli odložil knihu a zaklepal způsobně na dveře.

„Spíš, Naruto?“ zeptal se pološeptem.

„Jo, jasně!“ zahučel naštvaný blonďák.

„Tak to bys měl vstávat, přijdeš o ten mejdan,“ pobídl ho jemně jeho sensei. Naruto vyvalil oči do tmy. Pomalu vstal a přešel blíž ke Kakashimu.

„Myslíte to vážně? Vy chcete abych tam šel?“ podivil se.

„Ovšem, chci, abys byl trošku společenštější, a taky jsem se vsadil s Gaiem, který tým se první celý probudí z kocoviny,“ přiznal Kakashi a vzal Naruta kolem ramen.

„Wow! Jste nejlepší, sensei!“ zašvitořil Naruto. Kakashi se usmál a pomalu ho vedl cestou k Sasukeho domu, který už byl slušně zaplněný ostatnímy.

„Můžeš tam dát nějaký jiný album?“ zeptal se Kiba po pěti minutách poslouchání muziky Sakury, která přebrala hudební aparát po Shikamarovi. „Ne!“ odpověděla suše, čímž byli všichni odsouzeni k dalším nejméně dvěma skladbám ze soundtracku Ninja Akademy Musical(obdoba HSM). Když „taneční parket“ zaplnili Narutové a někdo z venku hodil dovnitř dlažební kostku přišel Sasuke, začal si trhat vlasy a řvát:

„Kdo shodil ten lustr?! A co vůbec děláte v mym domě?!“

„Ale Sasuke,“ chlácholil ho Kankuro, „máš celou rezidenci Uchihů jen pro sebe. Přece se podělíš.“

„To protože mojí rodinu vyvraždil můj zlý bratr!“ Sasuke odběhl nahoru a přitom nahlas řval, že se jde podřezat. Chvíli bylo ticho které prolomil až Choujiho hlas, oznamující, že za oknem stojí Lee a má kladivo. Lee rozbil sklo a vlezl dovnitř.

„Seš tak blbej, nebo si nevidíš přes obočí, že sis nevšiml otevřených dveří?!“

Někdo v zadu si tiše zarapoval: „Má tak tlustý obočí, až mu leze do očí!“ ale nikdo se k tomu nepřiznal.

„To je diskriminace! Je to moje vrozená tělesná indispozice! Chlápkovi bez nohy by ste se přece nesmáli!“

„To ne. Ale když máš tak tlustý obočí. Jáchachachá...“ řekl Naruto a všichni propukli v radostný smích. Lee se urazil a netrefil se do židle, takže si sedl do kočičího písku.

„Kde se tu vzal ten kočičí záchod?!“

Kupodivu se na něj nezeptal Lee, ale Sasuke, který si držel na hlavě pytlík ledu, protože si místo ruky podřezal nohu židle na které seděl.

„Míca by se doma sama bála,“ozvala se Hinata.

„Myslím, že půjdu radši psát sebevražedné básničky na svůj blog, “povzdech si bezradný vlastník pomalu se bortící nemovitosti a odešel.

„Co budeme dělat teď?“zeptal se po chvíli šíleného tance Kiba.

„Uděláme si další popcorn!!“vykřikl radostně Naruto a hnal se do spíže. Když se dodívali na pukající kukuřici, roztančili se, vyslechli pár oplzlých vtipů, které Naruto papouškoval po svém novém Senseiovi a osměleni se pustili do hraní té nejklasičtější hry z celé bible večírků.

Ti nejodvážnější seděli v kruhu na zemi, ostatní jen mlčenlivě přihlíželi jejich počínání, až na Choujiho, který zamyšleně žvýkal pytlík od chipsů a Gaary, který se snažil ovládnout již zmíněný písek pro Hinatinu Mícu. Těmi odvážnějšími byli Temari, Naruto, Sakura, Kankurou, Shikamaru, Lee, Ino a Ten ten a v kruhu mezi nimy se nacházel předmět doličný – Sasukeho termoska s Pocahontas(nic lepšího se nenašlo a Sasuke se dušoval, že je značková a kvalitní).

„Takže, dává se úkol, nebo pravda, můžete si vybrat. Ten kdo točí zadává a kdo nesplní je lama,“ pronesla Temari svatosvatá pravidla této hry.

„Co je to lama?“ zeptal se připitoměle její bratr. Tema si jen povzdychla a roztočila „flašku“. Hrdlo termosky se zastavilo směrem na Leeho. Ten se na ní zářivě usmál a požadoval úkol.

„Dobrá,“ řekla Tema a zamnula si zlomyslně ruce.

„Teď půjdeš k oknu a budeš řvát, že Maito Gai je lůzr,“ poručila diktátorským hlasem. Celým pokojem se ozvalo překvapené a pohoršené „ŮÚ!“ Leemu se oči zalily slzami. Ne, tohle nemohl splnit. Zavrtěl hlavou a prosebně se na Temari zadíval, ta ale zůstala chladná.

„Ne, už sis vybral úkol,“ řekla krutým hlasem. Ten Ten vedle ní se k ní naklonila a zašeptala jí do ucha, že by mu měla radši dát Pravdu, jinak bude mít chudák doživotní trauma. Temari si odfrkla a pošeptala mu do ucha otázku. Potom si zase sedla a hrdě si založila ruce na prsou.

„Tak a teď řekni pravdu. A pěkně na hlas!“ Lee zrudnul jako kytička ICQ, když Vám spadne síť a zakoktal:

„Ale to já nevím... Já si neměřím všechny části těla.“ Celou místností proběhl pobavený šum, bylo jasné, na co se Temari ptala. Kiba mu mlčky podal pravítko a ukázal na koupelnu. Po jeho odchodu se diskuze rozjela naplno, všichni si špitali svoje doměnky, jen Temari se vítězoslavně zubila a

Ten Ten se na ní pohoršeně mračila. Po chvíli se vrátil Lee a všechny hlasy utichly.

Byl zelený až si ladil se skafandrem a zlostně se blížil k Temari. Došel až k ní, sklonil se, až si hleděli zblízka do očí a zakřičel:

„Když to chceš vědět – je to devět na dýlku a dva na šířku!“ Ototčil se k ostatním: „Ano, moje obočí je dlouhé devět centimtrů a široké dva! Každé zvlášť!“

Chvíli bylo úplné ticho a pak se Kankurou rozchechtal a nakazil tím všechny ostatní. Lee si naštvaně sednul do kruhu a roztočil termosku která padla na Kankura. „Pomstím se ti,“ pomyslel si Lee a tázavě se na něj podíval. Ten asi nepochopil o co se jedná tak se zvedl, přišel k Leemu, dal mu ruku na rameno a jasně a zřetelně řekl: „Neboj, je to jen vtip.“

Temari se plácla do čela a řekla, že si Kankurou vybral úkol. Lee si tlesknul o stehno a nakázal mu, aby políbil Shikamara na rty. Shika vytřeštil oči a začal couvat. Kankurou s k němu nebezpečně blížil....

*mlask*

Kankura si jen utřel pusu do rukávu a roztočil Pocahontas, až se jí udělalo mdlo.

Po dobrých dvou minutách točení temari vějířem zastavila termosku směrem na Ino.

„Beru pravdu,“ řekla obezřetně Ino. Kankura, neznalý poměrů v Listové, vyhrkl první, co ho napadlo.

„Kdo se ti líbí z kluků tady v místnosti?“ Všichni začali bloudit pohledem po přítomných klucích, až se zastavili u Sasukeho, sedícího v rohu a řezajícího do sporáku.

„Sasuke,“ vydechla Ino a schytala facku, která mlaskla víc, než pusa Kankura. Sasuke jen zakřičel: „Nechte toho, mám už na profilu napsáno, že mě nikdo nemá rád, nesmíte mi kazit image!“

Všichni utichli, mávli rukou nad jeho Emařstvím a dál se soustředili na hru.

................................................................................................................................................................

Neji seděl na posteli a zíral na meloun ležící na zemi před ním. Na koberci se rozšiřovala mokrá skvrna. Po chvíli Neji schromáždil svou Chakru v ruce a rozprskl zeleninu na milion kousků. Dnes se dozvěděl dvě zajímavosti o životě Melounů Vodních. První byla, že jsou zelenina, ne ovoce, to se dozvěděl od mámy a druhá, že melouny plavou, k čemuž došel po půl hodině splývání ve vymrzlém rybníku. Teď si navíc všiml, že jejich šťáva perfektně barví na tapetách a kobercích.

„Ne, já to přeci nevzdám,“ zašeptal. „Nejsem ubožák, jako Sasuke, ani jako Hinata, abych se nikdy nevykváknul před tím, koho miluji! Teď tam půjdu a pěkně to roztočím!“ Pomalu zvyšoval hlas, až mu při posledních slovech sousedi bouchali na trubky. Stoupnul si, dal si ruce hrdě v bok, uklouzl po melounu, znovu si stoupl a dal si hrdě ruce v bok a přešel opatrně do koupelny. Pečlivě si vykartáčoval vlasy a oblékl se do černých tepláků a fialové mikiny. Ještě se navoněl, pohodil svou řádně udržovanou hřívou a vyrazil ven. Po zvuku hlasité hudby došel až před dům, kde se vše odehrávalo. Nahlédl dovnitř oknem.

................................................................................................................................................................

V době, kdy se Melounu v Nejiho pokoji promítal před očima celý jeho dosavadní život, hodila Sakura první kus jídla po Ino. Byl to věneček a její rivalka byla ve chvíli celá od vanilkového krému. Ino zrudla, zezelenala, znovu zrudla a hodila po ní dobře mířenou laskonkou. Chouji se rozbrečel, že plýtvají jídlem, Sasuke využil příležitosti a zmizel v davu, Temari ve vzniklém zmatku ukořistila Shikamara pro svoje nepočestné účely a Kiba učil Akamara pít z půlitru, ale většina ostatních se shromáždila před krbem a přidala se k bitce. Jen jedna dáma se přidala s mírným spožeděním. Ten Ten dávno vzdala čekání na Nejiho, vybrečela se na rameni Hinatě, a když byla odehnána Shinem, přesunula se na záchod, kde pokračovala v nadávání si před zrcadlem. Tam ji ale Lee přesvědčil, že plno hezkých kluků na ní někde čeká, tak se sbalila, otřela si řasenku z tváří a vydala se dolů, přímo na válečné pole.

Neji dorazil zrovna ve správnou chvíli aby uslyšel rozhovor, který na věky změnil jeho přístup k Sakuře, Kibovi a sázkám. Nebohý Kiba skuhral, položený naznak na stole. Prohrál sázku o nejvíce snědených chipsů v jedné minutě a byl odsouzen k trestu, který odkoukali z filmu Pupendo. Neji se zaposlouchal.

„Né, prosím, pupendo né!“

„Ale Kibo, dál už to bude jen horší,“ varovala ho Sakura. Ostatní napínavě přihlíželi.

„Né, né, cokoliv jen ne tohle,“ trval na svém Kiba a v duchu si slíbil že se nikdy o nic nevsadí a už vůbec ne s Choujim. Neji za oknem úporně přemýšlel co tam v tom hloučku dělají, neviděl doprostřed na ubohého pacienta.

Kiba se pokusil o úprk. Ten Ten ho ale rychlostí blesku dostala zpět na stůl a Naruto vytvořil čtyři klony, kteří Kibu drželi pevně připoutaného k předstíranému nemocničnímu lůžku.

V tuto chvíli to několi Geninů vzdalo, nedovedli se prostě dívat na to utrpení a šli se věnovat bohulibějíším věcem. Sasuke už dávno nahoře píše na svůj blog o tom, že zlí Metalisti vtrhli do jeho domu a všechno poničili(Ano, velice pravdomluvný hoch, ten Sasuke). Temari se Shikamarem zmizeli v koupelně, Lee šel s Shinem hrát karty a Gaara si umýval triko v umyvadle(Kočičí písek se mu nakonec ovládnout podařilo, ale ultimátní ochrana s ním nebyla nic moc). Jinak ale ostatní zůstali a zírali na tvrdou, odhodlanou trestající Sakuru.

„Né, né,!“ Kiba se bránil seč mohl, ale Sakuřin dábelský úsměv se jen rozšiřoval. Všíchni, kteří zůstali u operace, skandovali: „Pupendo! Pupendo!“ a Ino se chichotala jako Igor, když jeho pán Frankenstein oživoval svůj výtvor. Atmosféra houstla, Kiba byl náhle díky Kankurovi o spodní část oděvu chudší a prokletý předmět se blížil k obnaženým částem jeho těla...

Když se několik méně otrlých rozuteklo po místnosti, dav se znatelně zmenšil a Neji konečně dohlédl až ke „Středu dění“. Vytřeštil oči a omdlel. Zapadl do zahrádky před Sasukeho domem a praštil se hlavou o veliký dřevnatý Tuřín. Ještě než však naplno ztratil vědomí, vyťukal zmateně jednoduchou zprávu o mejdanu mladistvých a odeslal jí na číslo městské policie. Pak už cítil jen chlad a klid, že svou povinnost splnil. A taky jednu mrkev, co ho tlačila do zad.

Sasukemu zavonil telefon. Zrovna se díval na jednu velice strašidelnou reklamu, takže sebou trhnul a zakřičel. Přečetl si SMS, kterou mu podle čísla odesílatele poslal Neji. Nejdříve si pomyslel, že si spletl číslo, pak mu došlo, že číslo k němu domů je 158. Ve zprávě stálo jen: RYCHLE PŘIJEĎTE, TĚLESNÉ TRESTY U UCHIHŮ!

Zavrtěl hlavou a rozhodl se pro to nejkrajnější řešení. Zavolal Kakashimu.

Bůh ví jak by to dopadlo, kdyby si Neji nevzpoměl na jednoduché poučení ze školky: Když je zle, volej jedničku, pětku a pouta.

O několik minut později již byl Hyper-párty konec. Jounini vtrhli dovnitř, každý si sebral svůj tým a všichni se odebrali na nějáká opuštěná místa, aby své studenty poučili o mravnosti a zásadách správného pití.

Večírek byl přerušen, než se na něm stačilo udát něco opravdu neobvyklého, ale každému ze zůčastněných z něj něco vydrží v srdci až do smrti...

Nebo alespoň do příštího Pondělí.