後ろの - ep.03 - První mise a hned takovýhle naschvály!

Ta slavnost přijímání do ANBU je ale nuda, pomyslela si Neko.
Své číslo, 0801 dostala již včera. Pokud dobře počítala, tak osmička znamená osmý rok tohohle číslovacího systému a 01 zase, že byla přijata jako první…
Už ani nepočítala, kolikátý člověk si šel stoupnout vedle ní s novou maskou hrdě nasazenou na obličeji. Nemohla se dočkat, až zapadne do vyhřáté postele a bude snít o tom, že by všechno mohlo být jinak…

„To je vše.“ Dokončil vůdce. „Nyní si vás zavolám k sobě a představím vás novému týmu.“
V davu to vzrušeně zašumělo.Nováčci se zjevně nemohli dočkat…

„0825, 0834, 0855. Prosím, pojďte za mnou.“
Rozřazování se vleklo. Už ani nepočítala, kolikátý tým odešel.
A nyní tu zbývala snad polovina lidí, nežli předtím. Znuděně se protáhla a snad už po sto padesáté si dnes převázala zelenou stuhu na svém předlouhém ohonu rudých vlasů.
„Číslo 0801, 0808 a 0818, prosím vstupte.“
Kromě Neko se zvedly další dvě postavy, jednu hádala na dívčí a druhou…na chlapce.

„Vítám vás, nový týme 18…“ šéf se usmál a pokynul jim, aby si podali ruce.
„Nyní si vezměte klíče od svých pokojů. Dívky bydlí spolu v pokoji 18… jaká je to ale náhoda… a ty, hochu budeš naproti ve dvacítce.“ Znovu se usmál a podal jim klíče.
Neko teď konečně pochopila, proč jí je ráno zabavil.
„Co nejrychleji se prosím seznamte, zde jsou detaily nové mise, na kterou vyrážíte zítra.“
„A proč…?“ Neko se odvážila něco říct.
„Na přání Páté se má na tuto misi vydat právě TVŮJ tým…“
Ne, neměla se ptát. Teď na ni ti dva ostatní divně zírali.
„Hai, rozumím.“
Odebrali se tedy nahoru.
„Za pět minut se sejdeme tady, jasný?“ kluk měl zřejmě vůdčí povahu, to se Neko maličko příčilo. Jako ninja pracovala sama a tak neměla s týmovou prací moc zkušeností. A navíc… myslela, že leaderem bude ona.
Druhá dívka, jejíž karamelové vlasy jen nepatrně vykukovaly zpod masky vešla do pokoje, Neko ji raději následovala.

„Já jsem TaiTai. A ty?“ oslovila ji dívka.
Cooo…? To mi snad všechno musí připomínat Nejiho nynější dívku???
Neko nemohla uvěřit vlastním uším. To, co právě slyšela…
„Eh…mé jméno je Shin.“
„Těší mě.“ Podaly si ruce a TaiTai si sundala masku, takže Neko mohla spatřit nevýrazný obličej s až možná moc jemnými rysy.
„A ty…? Já bych hrozně ráda věděla, jak vypadáš!“ dívka zaprosila, udělala psí oči.
„No…já nevím…“ Nechtělo se jí sundávat masku a hlavně se chtěla vyhnout všetečným otázkám ohledně jejích podivných očí.
„Prosííííím!“ zaprosila a na tváři se jí objevil až poněkud andělský výraz.
„No tak dobře… ale musíš mi slíbit, že to nikomu nepovíš…to, co uvidíš. Ano?“
„Dobře!“
Tak tedy sundala masku. Chvíli držela semknutá víčka, než otevřela oči.
„Co to…? Kdo jsi?“ dívka se zjevně dost vyděsila. Ale v jejím pohledu nebyl znát jenom strach… ale i obdiv, zvědavost…
„Tohle je Midorigan. Umělá kekkei genkai, silnější než nejsilnější přírodní oční technika.“
Vykulila oči.
„Já chci ukázku…!“
„No dobře, ale bude to bolet.“
Neko aktivovala Midorigan. Přešla dívčin čím dál zvědavější pohled a pokračovala.
„Seishi…“ špitla a pohlédla TaiTai do očí.

Ocitly se v černo-tyrkysovém světě. Po zemi se zde plazilo nespočet hadů, ovíjeli se okolo TaiTainých nohou.
„Ne… co to je…?“
„Technika Tyrkysové smrti. Pochopila bys, že je hodně podobná Mangekyou Sharinganu z klanu Uchiha. Or… tedy ten, co stvořil mé schopnosti měl jaksi omezené představy o očním genjutsu, víš?“
„No…ale já neumírám.“ Namítla dívka.
„Sice ne, ale…“
Vedle Neko se objevil muž, o kterém věděla, že je dívčin nedávno zesnulý otec.
„…zatím neumíráš.“
Postava vytáhla z kapsy nůž a řízla dívku do paže.
„ne, tati …ne!“
V tu chvíli Neko pevně stiskla oči a techniku zrušila. Dívka v plačtivých křečích jí padla k nohám.
„Už chápu…“ zašeptala. Hlas se jí třásl.
„Zemřela bys, být tam déle než tuhle vteřinu.“
„To…to byla vteřina?“
„Ano. Jedna vteřina v tomto světě je jedna hodina ve světě Tyrkysové smrti.“
„Aha…“

Po několika minutách se TaiTai konečně uklidnila. Nasadila si masku a společně s Neko, jejíž maska už byla také na místě, vyšly před pokoj, kde na ně již čekal neznámý kluk.
Jak později zjistily, jmenoval se Kamikoto (to jméno nic není, je zcela smyšlené!!!).

Druhý den ráno čekali u brány. Jako začátečníci ANBU měli pouze misi A, což Kamikota nehorázně naštvalo. Odnést nesmírně důležitý předmět do Písečné a předat ho Kazekagemu. Neko to bylo celkem jedno, jenom už chtěla být co nejdál od…
„Neji, neříkals že s námi půjdou i ANBU!“ Naruto udiveně vykulil očiska a začal poskakovat okolo TaiTai, která pod maskou zrudla jako rajče.
„Naruto, nech tu dívku na pokoji. Jdou s námi kvůli tobě.“ Opáčil chladně hnědovlasý.
Jeho hlas se změnil, byl chladnější než dřív. Jako kdyby v něm zněly stopy… smutku…?
„Kvůli mně?“ Naruto se nechápavě poškrábal na hlavě.
„Nezapomeň, že poslední člen Akatsuki nejde zabít, což znamená že se stále snaží dostat Kyuubiho!“ blonďatý schytal facku od růžovovlasé dívky.
Sakura.. nikdy mi neodpustila Sasukeho smrt…stejně jako Ino.
V této chvíli byla Neko ráda za svou masku. Ale Neji…?
Proč on…?
Dělá jí to snad Tsunade schválně…?