Křišťálová Růže

„Naruto!? Pojď za mnou, něco ti ukážu,“ křičela Hinata.
„Už du. Jen dopovím Kibovi, jak sme se dali dohromady.“
„Prosím tě, tohle mu neříkej. Pojď radši za mnou.“
„No jo.“
Naruto se rozesmál na celé kolo a běžel za Hinatou.

Určitě by vás zajímalo, jak se vlastně Hinata a Naruto dali dohromady. Tak to se vrátíme v čase o měsíc zpátky…

Hinata seděla doma u stolu a kousala okraj tužky. Před sebou měla papír, gumu i ořezávátko, ale inspirace na malování nepřicházela.
„Sakra! Nemám vůbec tucha, co nakreslit,“ ztrácela Hin trpělivost.
Odhodila tužku a zatočila se na židli.
„Tímhle nic nezmůžu,“ pomyslela si, „Co asi dělají Kiba a Shino? A co Naruto? Je vůbec tady? Nemá nějakou misi?“
Chvíli pátrala v paměti a usoudila, že Naruto je pořád v Konoze.
Oblékla si mikinu a uvázala si na krk čelenku. Někdo zaklepal na dveře.
„Dále.“
Ve dveřích se objevila její mladší sestra Hanabi.
„Sestřičko, ty jdeš ven?“ zeptala se.
„Ano. Vyřiď prosím otci, že přijdu až navečer.“
Hanbi kývla a zase zavřela dveře. Hin se ještě letmo podíval do zrcadla a odešla ven.
Venku krásně svítilo slunce a vzduch byl po letní bouřce svěží. Hin ucítila vůni květin a volným tempem šla k lesu. V zamyšlení sklonila hlavu a za chůze se dívala do země. V tom se s někým srazila.
„J…já se vám moc omlouvám,“ vykoktala ze sebe.
„Hin?“ zeptala se ta osoba.
Hin zvedla se zvedla hlavu a na osobu se podívala.
„Naruto?“ vyhrkla ze sebe a omdlela.
Naruto kupodivu zareagoval rychle a Hin chytil.
„Hin? Hin! Co ti je?“ snažil se probrat svou kamarádku.
Jenže tyhle metody nezabíraly, a tak ji Naruto zvedl a odnesl na louku.
Hinata se znenadání probrala.
„Taková krásná modrá. Takovou barvu mají i Narutovy oči,“ myslela si, když se zadívala do blankytně modré barvy.
„Už si se probrala?“
„Naruto?!“ vykřikla Hin a uvědomila si, že se doopravdy dívala do Narutových očí.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se jí Naruto a usmál se.
„Jo. Jsem… v naprostým pořádku,“ zrudla.
„Víš, co se mi na tobě líbí nejvíc?“
Hin se na Naruta nechápavě podívala.
„To, jak se červenáš,“ odpověděl jí na nevyřčenou otázku Naruto a podíval se jí do očí.
Hinata zrudla ještě víc, že by mohla konkurovat rajčeti.
Naruto povídal dál: „Jak si znenadání omdlela, nevěděl sem, co mám dělat. Bál sem se o tebe a uvědomil se si jednu věc.“
„Jakou?“
„Že tě miluju víc, než svůj vlastní život.“
Říci tyto slova Hinatě do očí, dalo Narutovi zabrat.
Hin se na Naruta nevěřícně podívala.
Naruto její pohled zachytil.
„Já tě úplně chápu. Nikdo si nechce k tělu pustit toho s devítiocasou. Mělo mě napadnout, že i ty jsi mezi nima.“
Naruto se zvedal ze země, ale Hinata ho zarazila: “Mýlíš se!“ Já nepatřím mezi ty, kteří tě považují za stvůru. Já jsem tě vždy obdivovala, byl si můj vzor.“
Teď byla řada na Narutovi, aby se na Hinatu podíval nevěřícně.
„Myslím to vážně, Naruto. Pamatuješ si na Chuuninskou zkoušku? Přesněji na druhé kolo. Tehdy sem bojovala proti Nejimu. Bojovat sem nepřestala, i když mě to málem stálo život. A tohle sem dělala kvůli tobě. Naruto, já tě taky miluju.“
Nastalo trapné ticho.
Hinata čekala na jeho reakci, ale Naruto vypadal, jako by byl vytesán z kamene.
„Opravdu mě Hin miluje? Mám já vůbec právo být milován?“ honilo se Narutovi hlavou.
„Tak řekni něco!“ nevydržela to napětí Hinata.
„Hin, já nevím, co na to mám říct. Tohle bylo tak nečekaný, že mi došla slova.“
Hinata Naruta objala kolem ramen a řekla: „Jak vzácný to jev! Tobě, velkému kecálkovi, došla slova?“
Naruto se rozesmál.
„Víš co? Teď ž nás nikdo nerozdělí,“ zašeptal Hinatě do ucha.
„Souhlasím.“
Oba se zvedli a odešli do lesa. Od této doby spolu Naruto a Hinata chodí.

Současnost

„Naruto!? Pojď za mnou, něco ti ukážu,“ křičela Hinata.
„Už du. Jen dopovím Kibovi, jak sme se dali dohromady.“
„Prosím tě, tohle mu neříkej. Pojď radši za mnou.“
„No jo.“
Naruto se rozesmál na celé kolo a běžel za Hinatou.
Hinata běžela k sídlu klanu Hyuuga. V běhu pozdravila svého otce a táhla Naruta za sebou.
„Kam mě to vůbec táhneš?“ zeptal se jí.
Hinata neodpověděla a vybíhala schody. Vběhla do svého pokoje a Naruta málem přiskřípla do dveří, jak spěchala.
„Au.. Dávej pozor. To bolelo.“
„Promiň,“ zachichotala se Hinata.
Ze skříně vytáhla malou podlouhlou krabičku.
Nazvedla víko a uvnitř byla…
„Křišťálová růže?“ zeptal se Naruto.
„Ano. Tohle bude symbol naší lásky,“ usmála se Hinata.
Teď bylo na Narutovi, aby se usmál.
„Tak dobře. Je to ale vzácnost, mít tady čistý křišťál a zvlášť ještě opracovaný v růži,“ dodal.

Po týdnu Hinata přiběhla k Narutovi.
„Naruto! Tomu neuvěříš! Ukradli nám tu křišťálovou růži.“
„To snad ne! Kterej šílenec?! Najdu ho a tu růži přinesu zpátky.“
„Nemusíš, ale…,“ Hinata větu nedopověděla, protože Naruto už dávno zmizel.
Sledoval stopy, které vedly do lesa. Tam spatřil nebezpečného šíleného ninju, který utekl Tsunade přímo před nosem.
„Ihned mi vrať tu růži! Slyšel si mě?“
Šílený ninja se podíval na Naruta a hodil po něm kunai. Tohle Naruto čekal, a tak se mu vyhnul. Jenže šílený ninja se uměl pohybovat velmi rychle a zaútočil na Naruta zezadu. Kunai se zabodl přímo do srdce.
„Tak a máš to! Tu růži si vem do hrobu!“ zařval njinja a utekl pryč.
Naruto růži vzal do ruky.
„Naruto! Ne!“ zakřičela Hinata, která běžela za Narutem, aby ho zastavila.
Rozeběhla se k němu, sklonila se nad ním a dlouze ho políbila.
„Naruto, prosím tě, neodcházej,“ prosila ho Hinata se slzami v očích.
„Už je pozdě, Hin. Miluji tě,“ zašeptal.
Hlava mu klesla, stisk v rukou povolil.
Naruto byl mrtvý!
„Ne! Ne! Ne!“ zoufale křičela Hinata a na Narutovo tělo dopadaly slzy.
„Zatracená růže. Měla nám přinést štěstí. Místo toho nám přinesla smůlu. Proč je život tak krutý?“
Trvalo dlouhých deset minut, než byla Hinata schopna nějakého myšlení.
Vzala zakrvácený kunai a zabodla ho přímo do srdce.
„Naruto, nebudeš sám. Jdu za tebou,“ zašeptala a z posledních sil obejmula Narutovo tělo. Zemřela v těsném objetí s ním.
Začalo pršet...