Volba

Seděl na poničené hořící střeše a rozhlížel se kolem sebe. Už jen hrstka původních bojovníků bránila své obydlí. Svou vesnici. Vesnici, kterou miloval a zároveň nenáviděl. Vesnici, co mu tolik dala, ale ještě více vzala. Vzala mu rodinu, ale dala přátele. Tím si to u něho na chvíli vykompenzovala, dokud se neprobudil z toho snu, který ho oslepoval celé ty roky. Dokud si nesundal růžové brýle a nepohlédl skutečnosti do tváře.
Rozhlížel se kolem sebe a hledal uklidnění, které doufal, že se zničením Konohy dostaví. Doufal, že když pomůže Peinovi a Madarovi v jejich plánu, tak konečně ukojí svou touhu po pomstě.
Pein při útoku padl, ale Madara stále bojoval proti Narutovi. Blonďák, jemuž kdysi říkal příteli, se zdál již na pokraji svých sil. Sakura ležela opodál a snažila se vyléčit své rány. „Všechno, co jsem si tak přál, jsem již dostal, kde je slibovaný pocit uspokojení??“ Tázal se sám sebe při pohledu na trosky kolem.
„Proč mám uvnitř sebe pocit, že jsem někde udělal chybu?“ Vytáhl svůj meč a začal si prohlížet jeho čepel.
„Konoha mi přece všechno vzala, proč mám tedy s jejím pádem pocit smutku, proč nejsem veselý z triumfálního vítězství?“
„Wáááá.“ Ozval se zezdola Narutův bolestivý nářek. Sasuke přišel k okraji střechy a pohlédl na klečícího chlapce, snažícího se chránit milovanou dívku i s nasazením vlastního života.
„Přátelství…smrtící věc.“ Napadlo ho, když v tom jeho tělo úplně ztuhlo.
„Přátelství…“

„Takže tým 7.“ Hleděl Iruka do papíru.
„Naruto Uzumaki.“ Blonďatý chlapec při zaslechnutí svého jména zbystřil.
„Sakura Haruno.“
„Joooo!!“ Vybouchl Naruto radostí.
„Nééé.“ Zamračila se dívka.
„A Sasuke Uchiha.“
„Bezva!“ Zaradovala se dívka.
„To snad ne…“
„Hmm.“ Zabručel si Sasuke sám pro sebe..

„…věc, kterou jsem do setkání s nimi nepoznal.“ Měl pocit, jako by se v něm hnulo svědomí.
„Věc, kterou mi Konoha dala, ne vlastní klan…ale Konoha.“ Zakroutil zběsile hlavou. „Co to sakra děláš?! Jsi mstitel, ti nemají přátele, k ničemu je nepotřebují.“
„Proč ji tak zběsile chráníš?!“ Uslyšel Madarův pobavený hlas.
„Protože je to má kamarádka! Znamená pro mě víc, než můj vlastní život!“ Zaječel na něho Naruto. „Jeden přítel mi kdysi řekl: Už nikdy nechci vidět žádného přítele umírat.“ Citoval.
Sasuke ta slova poznal, byla to jeho slova.

„Zkusím získat nějaký čas…“ S bolestivou grimasou se zvedl na nohy. „Pokud je tohle konec, znamená to, že jsem byl schopný dojít jen sem.“ Postavil se k Narutovi zády a ke Gaarovi čelem.
„Už jednou jsem ztratil vše!“ Zavzpomínal na svou ztracenou rodinu. „Už nikdy…nechci vidět důležitého přítele umírat!“

Bylo to, jako by se v něm začaly přít dvě stránky jeho osobnosti. Posledních několik let převažovala ta špatná a o té dobré neměl ani potuchy. Zatratil ji už kdysi a myslel, že ji ze své mysli úplně vypudil. Ale dobro nejde vypudit, jde jen potlačit a i přes mohutnou snahu se teď vracelo zpět na povrch.
„Konoha mi hodně vzala, ale i dala…“ Sledoval smutně Naruta jak Sakuru brání vlastním tělem.
„…a i o to, co mi dala, jsem byl připraven! A čím?? Vlastní vinou…Život mstitele, život bez přátel…život plný smrti, více než obyčejného shinobi. Život, kdy udělám cokoliv, abych dosáhl cíle!“ Snažil se zapudit dobrou stránku své osobnosti tou temnou, ale ta se nedala. Jenom pohled na ty dva ji posiloval.
„…jaký má život smysl, když mi nemá kdo dát chuť ho dál prožívat?? Vždyť náš tým nebyl soudržný jako tým 7. Nikdy jsem nemusel řešit tolik hádek, do kterých bych se nezapojil. To se mi s Narutem tolik nestávalo, on…vždy se snažil, nikdy se nevzdal. Šel si za svým! Počkat…to přece dělá mstitel, ale on…on kvůli tomu nezmařil tolik nevinných, lidských životů.“ Chytl se za hlavu, jako kdyby ho bolela.
„Mám se připravit o další cennou věc?!“ Zacloumal sebou.
„Ne, byli jako moje rodina…rodina, která mi byla vzata Konohou! Jako můj bratr…který se proti rodině spikl! Ne, počkat! Madara, sám mi to přece říkal!!! Itachi to udělal, protože nechtěl nepokoje a pád Konohy. A já…já udělal přesný opak toho, za co bojoval…za to, díky čemu jsem zesílil!“ Vzal do ruky opět svou čepel!
„To tehdy, před lety, jsem si nasadil růžové brýle! Neviděl jsem to, co jsem měl vidět, ale to, co jsem chtěl vidět!“ Seskočil ze střechy.
„Vždyť oni ve mě věří…poslední kdo mi snad ještě věří! Nemůžou ve mě věřit, když jsem napomohl k zničení Konohy!“ Dopadl hned vedle Madary.
„Sasuke, chceš to tady dokončit?“ Podíval se na něho spokojeně Madara.
„Jo! To je můj úděl! Zabít poslední, jenž patří mezi vrahy mého klanu. Jsem přece mstitel!“ Drsně se na Naruta se Sakurou zašklebil.
„Sasuke…“ Nevěřil Naruto svým očím.
„…Sasuke.“ Ozvala se za zraněným blonďákem dívka a připlazila se vedle něho, aby Sasukeho spatřila.
„Na viděnou v pekle!“ Zařval a rozmáchl se Kusanagim. Meč zajel do krku a oddělil hlavu od zbytku těla. Sasukeho a všechny okolo, ohodila krev, stříkající z krční tepny.
„I tak nemohou zemřít! Jsou to poslední, co mi na světě zbylo…!“ Pohlédl na Madarovo bezvládně padající tělo bez hlavy.
„Věřím, že tentokrát to byla ta správná volba.“ Pohlédl na nevěřícně se tvářící pár.
„Vždyť co by byl život bez přátel…“

Poznámky: 

For_nettiex

Sázka je sázka Nettiex a toto je tvá cena Sasuke sice nepůsobí zezačátku jako dobrák, ale nakonec se kladně zachová a zabrání jedné pohromě. (Pro mě by byla ) Už proto že zachránil Naruta a Sakuru je pro mě klaďas

Vám ostatním bych chtěl poděkovat za přečtení. Psaní nebylo opravdu nic jednoduchého.
Přemýšlel sem nad tím téměř dva dny. Nakonec sem ale použil starou šablonu z nového úhlu
Snad se líbilo.
PS: díky San za opravu chyb.