Nastal čas 10. - Jejda, prší?!

"Naruto!!" Tsunade prudce vstala od stolu. Sakura raději vzala protestujícího Naruta za ruku a táhla ho pryč. Kdo ví jak by to dopadlo.

Sotva se za nimi zavřeli dveře, Sakura si oddechla. Naruto měl stále plno protestů typu, že není malý dítě atd.
„Takže se sejdeme za hodinu u brány. Dělá vám to nějaký problém?“
„Ne“ řekly naráz a společně odešly. Neko osaměla.

U brány
Pomalým krkem se přibližovala ke dvou postavám stojícím u brány. Hlasitě o něčem diskutovali, ale nevěnovala jim pozornost. Opřela se o zeď s rukama za hlavou a pozorovala zatažené nebe. Začali se snášet malé kapky a vedl se vítr.
Naruto dorazil s půlhodinovým zpožděním. Teprve pak mohli vyrazit na cestu. Až do pozdního odpoledne nikdo pořádně nepromluvil. K večeru začal déšť houstnout. (spíše začalo lejt jako prase)
„měli by jsme se někam schovat, nebo budeme celý promočený.“ Navrhla Sakura vybalujíc z batohu svůj plášť. Ostatní ji napodobili. Neko, která ho měla na sobě už od začátku cesty, si jen nasadila kapuci.
„Hm. Tak pojďte.“ Vybídla je a odbočila z cesty hloub do lesa. Vedla je pod stromy asi půl hodiny, když se před nimi začala rozprostírat mýtinka s malou chaloupkou.
Neko sáhla na parapet a nahmatala klíč. Odemkla dveře a všichni vešli dovnitř. Byly šťastní, že jsou v suchu. Byl to jen malá místnost v jejímž rohu byl malý krb.
„Měli by jste se převléct do suchého. Zatím rozdělám oheň.“
„A z čeho?Všechno dříví venku bude mokrý.“ Hrál si Naruto nechytrého přitom, co si sundaval mokré oblečení. Neko mu nevěnovala pozornost. Přešla do zadní části místnosti a otevřela podlahové dveře. Po schodech sestoupila do sklepa. Když se po pár okamžicích vrátila nesla náruč dřeva. V dalších minutách už místnůstku ozařovalo světlo a žačalo být teplo.
„Mám hlad ,dattebayo.“ Prohlásil Naruto. A ještě to potvrdil jeho žaludek, který nebyl jediný co se ozýval hlad měli všichni.
„Podívám se, jestli není dole něco k jídlu." sebrala se a znovu odešla do sklepa. Sakura z ní nespustila oči dokud jí nezmizela z dohledu. Poté se obrátila ke svým společníkům.
"Něco mi tu nesedí," zašeptala tiše, "nějak moc se tu vyzná a..." zmlkla, když ji viděla se vracet. Neko se po nich tázavě podívala.
"Ehm.. našla jsem dole instatní ramen, doufám, že vám nevadí." Narutovy se v tu chvíli rozzářili očka štěstím.
Za několik okamžiků, kdy čekali na vařící vodu, už si všicni pochutnávali na teplém jídle. Naruto i Neko do sebe házeli jeden hlt za druhým.
"Ehm, Neko, můžu se tě na něco zeptat?" odvážila se Sakura mezi jídlem.
"NO co chceš?"
"Nějak se tu vznáš, příjde mi to trochu divný." Neko si povzdechla a odložila misku nedojedeného ramenu, po které se okamžitě vrhl nenažraný Naruto.
"Strávila jsem tu několik měsíců, když jsem byla malá. Patřilo to jednomu mému dobrému příteli, často jsme se navštěvovali."
"A kde je? On už tu nebydlí?"
"Zemřel před dvěma lety."
"Ou, to mě mrzí."
"Nemusí, ani si ho neznala." opět zavládlo ticho.