Samotná...

Stála na vrcholu vysoké zasněžené hory, sněhové vločky, které připomínaly jemné cáry vaty se líně povalovaly vzduchem a ona vzpomínala. Vzpomínala na to, jak byli všichni pohromadě, jak plnili mise, chodili na barbeque, na rámen, pošťuchovali se… zavřela oči a jedna vločka jí spadla na nos. Chvíli klidně ležela, ale pak se začala pomalinku rozpouštět. K pramínku vody stékajícímu po její tváři se přidala slza.

Všichni byli pryč. Zůstala sama, na té hoře, a nevěděla, co dělat. Pozorovala sníh dopadající na vesnici, která vypadala tak malinká a zranitelná. Zranitelná…
Vesnice skrytá v listí byla v troskách. Trámy z rozbořených budov tvořily nepřekonatelné zátarasy na cestách, sklo z rozbitých oken se povalovalo všude po zemi a pokud ještě nebylo překryto sněhem, vrhalo smutná sluneční prasátka po okolí. Některé střepy, a to bylo nejhorší, vězely v mrtvých a zmrzlých tělech ninjů a vesničanů. Všude to vypadalo, jako by nějaký samozvaný umělec vzal do ruky štětec s rudou barvou a rozmáchlými tahy pocákal plátno s obrázkem Konohy. Po okolí byla rozházena těla a jejich části, zbraně, kusy oděvů a domů.

Nedokázala jim pomoci. Nemohla… jen stála a zírala na to divadlo, přesně tak, jako teď kouká na tvořící se závěje. Kdy tady vůbec naposledy sněžilo? Nevzpomínala si, měla pocit, že nikdy.
Přišel a zpustošil celou vesnici. Jak to jen mohl udělat? Vždyť tady vyrůstal, měl tu přátele. Nikdy by přeci nedokázal ublížit jedinému člověku, co z vesnice pochází a není zlý…

„Vždyť on chtěl být hokage!!!“ zakřičela do tichého dne a ozvěna posledního slova se nesla krajem. Chtělo se jí z toho brečet.

Odešel před pěti lety a nikdo nevěděl, co se s ním děje. Proč? Za kým? Že by Sasuke? Chtěl znovu zachránit Sasukeho? Nebo zabít… koho vlastně?
Sasuke… kdyby neodešel k tomu hadovi, on by nikdy takhle nevyváděl. Nikdy by se nestal tak skvělým ninjou a nezpustošil vesnici…
Obloha se pomalu začínala vyjasňovat, sněžení sláblo a slunce jemně prosvítalo skrz těžká mračna. Pohlédla k obloze. Vzpomínala, ale bolelo to. Moc to bolelo…

Jak mohl zabít všechny… úplně všechny. Svoje kamarády, kteří mu dali to, co nejvíc potřeboval a po čem toužil. Zabil elitu zdejší vesnice… zmasakroval ANBU, všechny jouniny, hokage… ani Tsunade se mu nemohla rovnat.
A ona? Ona se zbaběle schovala… schovala se? Ne… neschovala. Jen si to namlouvá, nedokáže uvěřit, že by jí ušetřil. Jen ji a nikoho jiného. Vždyť stála přímo proti němu, v ruce kunai a ve tváři odhodlaný výraz. Proč ji nezabil jako ostatní?

Rozplakala se a sesunula na zem. Sníh jí začal promáčet sukni, nevšímala si toho. Plakala a přála si zemřít se všemi ostatními. Zbyla tu jediná, sama a slabá. Nenáviděla ho… a nenáviděla tu nenávist. Nedokázala si to vysvětlit.
Když jí pláč přešel, vzchopila se a sestoupila zpět k vesnici. Procházela kolem zbouraných domů, šlapala po střepech… poznávala mrtvé lidi, mrtvé tváře jemně zasněžené lehkým sněhem. Ten už se nerozpouštěl. Poznávala je všechny… Iruka měl ruce rozhozené v nepřirozených úhlech, Anko, které chyběla ruka, Chouji s ústy pootevřenými jako by chrápal, Shikamaru, který ležel na boku, vypadal, jako když spí… jen ho probudit! Kiba držící v náručí Akamaru celého od krve, Hinata s prázdným a vyděšeným výrazem, Lee, jeho pohled byl plný překvapení… byl to ale mrtvý pohled, Kurenai jen s jednou nohou, …Ona procházela a zoufale zadržovala pláč. Ino, jejíž dlouhé blond vlasy byly rozházené po celé zemi… Kakashi… jejich Kakashi – sensei… masku měl strženou, ale místo obličeje mu zůstala krvavá skvrna… viděla jen sharingan. Rychle se otočila a vyzvracela se.
Poté se rozeběhla pryč, pryč z vesnice na skály, které stojí za budovou Hokage. Šplhala nahoru, zapomněla, že tam vedou schody. Nevšímala si tržných ran ani odřenin. Už byla nahoře…

Jedním pohledem shlédla celou, kdysi nádhernou a milovanou vesnici. Rozklepanou rukou otevřela pouzdro na noze a vytáhla jediný kunai. Pohlédla na něj, jak se ostří zalesklo ve slunci, jak byl lehký… Polkla a naposledy na něj pomyslela. Blond vlasy, zářivě modré oči. Nemožné oranžové oblečení, veselá povaha… běhal po celé vesnici a po všech házel výbušné lístky… dělal zvláštní pečetě a jeho jutsu vyhodilo do vzduchu půlku vesnice…

Odrazila se a skočila ze skály. Za letu pozvedla nůž a bodla si ho přímo do srdce… tlumeně vykřikla a ještě před dopadem stihla zavřít své zelené oči.