Den s Uchihy... díl 1. Ráno

Svítalo. Sluníčko natahovalo své teplé ruce ke všemu, co bylo na zemi. Ranní rosa se leskla v těchto prvních paprscích a celý svět vypadal tak nějak klidně a krásně, jakoby nikdy neexistovalo nic zlého. Kupodivu Itachiho nevzbudily krásy nového rána - svěží vzduch ani cvrlikot ptáků. jeho probuzení vůbec nebylo takové, jak si ho představoval.
"Mámííí!!!! Mááámííí!!! Máááááámííííííínkóóóóó!!!!!! Kde je Shimasu???!!!"
Sasuke běhal po domě jako by ho honilo stádo ocasých démonů. Byl rozcuchaný (ne že by jeho účes byl někdy uhlazený), měl na sobě jen noční košilku (ano, košilku. Takovou růžovou se zebřičkama.), a plyšové papuče připomínající kočku. A právě společnosti jeho oblíbené kočičky, Shimasu, se Sasuke tak nevybíravě a houževnatě dožadoval.
Itachi protočil oči v sloup, ale musel se usmát. Shimasu byla ve skutečnosti toulavá kočka, která se k nim přicházela nažrat. Sasuke byl ovšem přesvědčen, že je to jeho domácí mazlíček, kterého mu věnoval ten bělovasý šílený pán, co má rád žáby. Ona totiž milá Shimasu utíkala za kocoury, a v jednom případě i za žábou. Páníčkovi žáby se to ale nelíbilo, tak nebohou Shimasu mrskl rovnou po Sasukem (ne, že by to byl záměr... i když...); no, to je však jiný příběh .
Itachi se při vzpomínce na něj usmál podruhé. Povzdechl si. Asi by měl vstát a pomoct Sasukemu tu promiskuitní kočku najít. Už už se zvedl z postele, když v tom se mu cosi otřelo a ještě víc přimáčklo... no zkrátka pod bříško.
Itachi ztuhl. Pomalu, pomaličku odkrýval přikrývku. Cítil, že tam NĚCO je... Ještě kousek...
"ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!" zaječel a vyskočil na strop. Z úlevou zjistil, že se ho to NĚCO pustilo. Kde TO ale je???! Rozhlížel se po pokoji. Nechápal, proč jsou všechny věci na stropě. Vtom si uvědomil, kde vlastně je.... Jeho oči propalovaly postel.
'Kde to, kruci, je??'
...A pak... něco hnědo-oranžového.....
"Kočka???!!!" vykřikl nevěřícně Itachi.
"SHIMASU?????!!!!!" zařval ještě nevěřícněji.
Shimasu se na něj otočila s pohledem 'pozdě, právě jsi přibyl v seznamu rovnou pod žábu'. Itachi by přísahal, že se mu směje.
"Ta kočka...," nedořekl. Ta kočka se totiž právě snažila ukrýt do centimetrové škvíry v podlaze, před nejmladším Uchihou, zubícím se od ucha k uchu a s dvěma podobnými kočkami na nohou, řvoucího z plných plic: "Itachííí!!! Tys ji našeel!!!! Itachíííí! Podívej jak na mě kuásně vykuluje ta ošenkááá!!! Ťuťuťúúú, Shimasu-chaaaan! Pojď ke měěě!!!"
Přitisknul si ji na košilku. Shimasu těď div málem nevypadly oči z důlků.
Itachiho konečně napadlo, že by mohl seskočit. Z dlouhého visení hlavou dolů se mu však zamotala hlava a spadl rovnou na Sasukeho. Tím Sasuke povolil stisk a promiskuitní kočička opět utíkala za svobodou.
Viděli z ní už jen ocásek, kmitající se ze strany na stranu - jedna dvě, Shimasu jde, Shimasu jde od tebe....
Tak nad tímto se Itachi neusmál...
Sasuke koukal, nevěda jestli má brečet nebo se stavět na hlavu. Už se chtěl rozhodnout pro oboje naráz, když se z kuchyně ozvalo: "Mládeži! Vy dnes nebudete snídat?! Okamžitě pojďte sem!!!"
Itachi a sasuke na sebe koukli - co to má být?! Když pomineme oslovení mládeži, tak co to bylo za tón hlasu? Nebylo zvykem, aby jim maminka přikazovala - a ještě k tomu netrpělivě a nedočkavě snídat. Sasuke nad tím pokrčil rameny a s křikem, že nechce bryndáček, běžel do kuchyně. Itachi šel pomalu, obávajíc se nejhoršího...
Sand nebude muset vařit??!!
Bylo to ale ještě horší. Ne, nemusel nic kuchtit. Vše už bylo vzorně nachystané. A při pohledu na stůl Itachi zezelenal ještě více než Sasuke...