Ztracené Eso 03

3.kapitola – Podezření, nepodezření.
Červenovláska se probrala ráno ze snů, pamatovala si téměř každou maličkost, ale nerozuměla jim. Bála se významu.
Co ty sny znamenají? Ptala se sama sebe.
„Hoshi!“ vtrhl dovnitř Naruto.
„No…?“ pohlédla na něj dívka.
„Máš se dostavit za bábi Tsunade.“ Řekl.
„Počkám za dveřmi.“ Řekl ještě a zmizel za dveřmi.

Dívka vstala, cítila se fyzicky dobře, ale psychicky zase tak moc ne. Otevřela skříň a uviděla zelené letní šaty, byli na ramínkách a sotva po kolena.
Oblékla si je a pohlédla do malinkatého zrcadla, šaty působili velice zašle a obnošeně, dívka nechápala proč je nosila, ale pokrčila nad tím rameny.
Vyšla z místnosti, kde na ní čekal blonďáček, který se akorát zazubil a pokynul ji aby jej následovala.
Hoshi se konečně mohla porozhlédnout po vesnici i když šli jen jedním směrem, když došli k velké červené budově a vystoupili po schodech, spatřili velké dřevěné dveře.
Blonďáček zaklepal a někdo jej vyzval dále.

Naruto s dívkou vstoupili, Tsunade pohlédla na “hvězdičku“, která se nervózně rozhlédla.
„Už jsem řekla, že Tě podrobím výslechu.“ Pronesla.
„Ano.“ Špitla dívenka.
Je nervózní a má strach, jde to vidět. Pomyslela si triumfálně Tsunade.
„Sedni si.“ Poručila pátá.

Hoshi nečekala a sedla si, blonďáček byl vykázán z místnosti, mezitím ovšem červenovlasá dívka čelila Hokage, ale než něco kdokoliv stačil říct do místnosti přišel zjizvený muž.
Dívce naháněl strach a hrůzu.
„Jdeš pozdě, Ibiki.“ Pronesla Kage.
Morino se usmál a pohlédl na červenovlásku, nikdo se ani nenadal a Tsunade odešla. V místnosti již byli jenom ti dva.
„Kdo jsi?“ zeptal se bez okolků.
„Nevím.“ Odvětila.
„Radím Ti dobře, nelži, dříve, nebo později se zjistí kdo jsi.“ Řekl.
„Já to, ale vážně nevím!“ hlesla dívka.
„Říká Ti něco jméno Orochimaru?“
Mlčela…
„Víš, kde je jeho sídlo?“ otázal se Ibiki.

Orochimaru…Sídlo…Nic mi to neříká! Mám, ale pocit, že už jsem to slyšela… Jednou…Dvakrát…Vícekrát…Orochimaru…Kdo to je? Neznám to jméno, neříká mi to nic…Ale…Mám z toho jména hrůzu a respekt zároveň…Kdo je to? Orochimaru…-sama?
Červenovlasá dívka běžela seč jí nohy stačily, někdo ji pronásledoval. Věděla kdo to je, ale neměla ponětí, co se stane až ji dostanou.
Zmocnila se jí panika, ale byl to jasný rozkaz…Utíkala, ale věděla, že zastavit musí… Musí se postavit nepříteli a bojovat. Bojovat za jeho jméno… Bojovat aby měl čas uniknout.
„Mým úkolem je zneškodnit každého, kdo vkročí do okolí tohoto domu!“ křikla rozhodnutě.
Ne, nevzdá se! Na to je příliš paličatá a navíc… Nechce jej zradit. Vždyť jediný účel jejího života je chránit ten jeho. Proč by tu jinak byla?
„Vážně?“ protáhl hlas.
Dívka uslyšela zvuk rolničky, cinkala… Ale jejího cinkotu se ona bála, říkalo jí to, že se nepřítel pohybuje a že brzo už nebude mít možnost uniknout ze spárů smrti.
Sevřela v ruce katanu.
„Ano!“ odpověděla na otázku.
„Mně je jí upřímně líto.“ Zasmál se jiný hlas.
„Dopřeji ji rychlou smrt.“ Prohlásil druhý hlas.
Zase se ozvala rolnička, dívka vykřikla. Stačil mu jediný pohyb, aby ji odzbrojil a přitom vážně zranil.
Netrvalo dlouho a dívka v domnění, že už je to naposled, zavřela oči.

Ibiki sledoval jak se dívka roztřásla a bránila se pláči… Bála se, ale přitom si byl jistý, že se nebojí jeho, nešel na ní zase tak prudce.
„Nevím… Nevím, kdo je ten Orochimaru.“ Prohlásila tiše.
Zdálo se, že něco skrývá, ale za to si byl jistý. Byl si jistý, tím, že mluví pravdu. Byla skutečně psychicky silná i když se před ním klepala jako srnka.
„Pokud jsi paměť skutečně ztratila… Nevrací se Ti nějaké vzpomínky?“ otázal se.
Červenovláska jenom zavrtěla hlavou.
„Žádné sny?“
„Sny ano… Procházím nějakými chodbami… Všude chlad a strach…. Hlasy… Všechny tak chladné… A taky… Černovlasý chlapec…“ řekla tiše.
Morino vstal, pohlédl na ni a odešel. Hoshi zůstala sama, jako poustevník… Nevadilo jí to.

„Takže tvrdíš, že ta hvězdička si na nic nepamatuje?“ zeptala se Kage.
„Vypadá to, že ne. Řekla mi o nějakých nočních můrách, ale podle mě to jsou spíše vzpomínky… Ty chodby z popisu hodně vypovídají tomu sídlu, které objevil Tým Kakashi.“ Řekl Ibiki.
„Že by nakonec byla s Orochimaru?“ nechápala Pátá.
„Ne, nebo o tom alespoň neví… Zatím…“ dodal.
„Bylo by nebezpečné, nechat ji odejít z vesnice… Dobře, zůstane.“ Povzdechla si Tsunade.

„Zatím můžeš, bydlet u mě.“ Nabídl jí Naruto.
„To by bylo od Tebe… Milé.“ Prohlásila dívka zamyšleně.
„Děje se něco?“ zeptal se blonďáček.
„Co? Teda… Ne, neděje.“ Zavrtěla hlavou Hoshi.
„Hoshi-chan, vidím to.“ Zazubil se Uzumaki.
„Já… Jenom bych se chtěla podívat k tomu stromu.“ Zamumlala dívka.
„To jsi nemohla říct dřív?“ zamračil se.
„Jak to myslíš?“ nechápala červenovláska.
„Neboj, bábi Tsunade to určitě svolí.“

Jsi zvláštní…Naruto-san…Opravdu zvláštní…Nekonečný optimista a vůbec se nestaráš o to kdo doopravdy jsem…Děkuji Ti…pomyslela si Hoshi, když ji Naruto ukazoval byt.
„Máš to tu pěkné.“ Usmála se dívka.
„Já skočím za bábi, abychom mohli vyrazit k tomu stromu.“ Usmál se Uzumaki a než se červenovláska nadala už byl pryč.

Blonďáček běžel k domu Hokage, chtěl té dívce pomoct z mnoha důvodů, ale všechno co mohl udělat, již zkusil.
„Bábi! Bábi Tsunade!“ křikl, když si Hokage všiml.
„É! Naruto, to je mi náhodička.“ Začala nevinně pátá a rychle schovala cosi za zády.
„Bábi Tsunade, chci jít s tou Hoshi na místo, kde jsme ji našli!“ vyhrkl Naruto.
„To nejde.“ Zavrtěla hlavou.
„Proč ne?“ nechápal blonďáček.
„Máme podezření, že ta dívka… Pracovala pro Orochimaru.“ Řekla Tsunade.
„To není možné!“ zavrtěl hlavou a otočil se.
„Naruto!“
„Já s ní půjdu k tomu stromu!“ trval na svém blonďák a odskákal.
Uzumaki, ty tvrdohlavče!

Hoshi pohlédla na rozzuřeného blonďáčka a nechápavě si jej pohlédla.
„Pojď!“ vyzval ji bez okolků a chytl ji za ruku.
Rozběhl se a táhl ji za sebou, dívka za ním nechápavě běžela, po chvíli ji pustil. Skutečně… Běhala stejným stylem jako Shinobi.
„NARUTO!“ křičel za ním dívčí hlas.
Uzumaki se otočil a spatřil růžovovlasou dívku, zastavil.
„Sakura-cháán!“ křikl.
„Tsunade-sama svolila, ale pod podmínkou, že s Vámi půjdou další lidé a nevyrazíte ihned, ale až za měsíc.“ Prohlásila.