Poslední přání - 12. kapitola - Zpečetěný svazek
„Ty chceš do toho praštit?“ Hidan vykulil oči a Kakuzu ho okamžitě napodobil.
„Nehulákejte tu tolik, nebo se to ještě dostane k nepovolaným uším,“ klidnil Uchiha rozparáděné členy Akatsuki. Byli tou novinou doslova nadšeni. I když… nikdo z nich moc nevěřil, že je černovlasý vážně schopen udělat tak důležitý krok.
„Konečně správné rozhodnutí!“ zazubil se Kisame.
„A doteď jsem snad dělal špatné kroky?“ zamračil se Itachi.
„Choval ses nemožně, upíral sis právo na lepší život, měl jsi z toho nervy, a proto byly tvoje ninjovské schopnosti poslední dobou pod průměrem…,“ vypočítával žralok na prstech všechny Itachiho prohřešky.
„Cheche! To je dlouhý jak dlužní úpis!“ Hidan se smíchy popadal za břicho, Kakuzu mu přizvukoval a Tobi se k nim po chvíli přidal.
Zetsu byl z té noviny malinko nesvůj, tedy, přesněji řečeno, jeho dvě poloviny. „Ach, svatby jsou tak krásné!“ zasnila se bílá.
„Dyť ten obřad ještě ani neproběh,“ usadila ji černá.
„Jenže mě to hrozně dojímá.“
„Není důvod bulet!“ prskla zlostně černá.
Kanibalovy rozepře si nikdo ze členů nevšiml.
Hidan stále ještě zkoušel potlačovat smích. „Hehe, nápad je to dobrej, ale seš hledanej ninja třídy S, takže kde sežneš nějakýho oddávajícího?“
Itachi se zašklebil. „Oddáš nás ty.“
Bělovlasý na něj třeštil oči. „Kde jsi přišel na takovou pitomost?“
„Prostě a jednoduše. Mám na mysli to, že bohové mají moc požehnat manželským svazkům. Patronem toho našeho může být ten tvůj… Jahshan, co ho tolik uctíváš.“
„Jashin,“ zavrčel Hidan, ale uznal logiku Uchihova argumentu. „Hele, dovol mi jednu dosti rejpavou otázku. Kdo teda oddával tvý rodiče?“
„Nejsem si jistý. Nejspíš Hokage,“ zněla odpověď nejstaršího potomka Uchiha klanu.
„Aha. Tak toho tady nemáme.“ Nesmrtelný ninja se zatvářil rozmrzele.
„Budeš to muset zmáknout sám, Hidane,“ poškleboval se Kisame.
„Ehm… tak jo, co mám s tebou jinak dělat, Uchiho. Tak to sfouknem dneska večer. A teď mě omluvte, jdu si připravovat… řeč.“
Ninjové se pochechtávali ještě ve chvíli, kdy už byl Hidan dávno z jejich dosahu.
Shenai kráčela zvolna po chodbě obklopena samou tmou. Itachi ji držel za ramena a vedl správným směrem. „Už si můžu konečně sundat z očí ten šátek?“
„Jsi nějaká netrpělivá, zdá se.“ Nedbal jejích protestů a pokračoval v cestě.
Dostal se až do místnosti, kde plálo čtvero ohňů, stál jeden malý stolek a kde se ninjové krčili pod nízkým stropem. Zatajili dech, aby navodili to správné napětí.
Jeden rychlý pohyb a dívce spadl šátek z očí. „Překvápko!“ zakřičel Deidara.
„Ať žijí novomanželé!“ vypískl zakuklenec v rohu místnosti.
„Tobi, to bylo moc brzo!“ zavrtěl hlavou Kisame.
„Ehm, jsem trochu v rozpacích. Vysvětlí mi to někdo?“
Žralok se ochotně ujal slova. „Stanete se manžely z vůle velkého Jashina. Hidan se uvolil, že vás oddá.“
„Nemáme pro tebe žádný šaty, ale pokud bys mermomocí chtěla závoj, v tom spodním šuplíku je zbytek starý záclony, tu by sis mohla dát na hlavu,“ navrhl Deidara. Shenai se začala chichotat tak moc, že hrozilo, že ji přepadne škytavka.
„Svatby jsou od toho, aby se na nich brečelo, ne chechtalo,“ broukla uraženě bílá polovina Zetsuova obličeje, zatímco černá zvedala oko ke stropu.
„No tak sem pojďte blíž, ať nemusím tolik hulákat,“ zarámusil Hidan.
Itachi vzal Shenai za ruku a dovedl ji až k onomu malému stolečku. Ostatní kolem nich vytvořili půlkruh.
„No, takže sešli jsme se tady, protože mě Itachi donutil… teda spíš okolnosti přinutily, abych to byl já, kdo dostane Uchihu do chomoutu…“
„Blábolí pěkně, co?“ uchechtl se Deidara.
„Taky v tom nemá žádnou praxi,“ přitakal Kakuzu a mrkl na žraloka, který vypadal, že se každou chvíli zadusí smíchem.
„Osobně bych řek, že pro Jashina bude velká čest, když bude světit manželskej svazek zrovna tady v Akatsuki. Ale protože je to velkej bůh a má spoustu povinností, hlavně přejímku nových obětí, tak to budu muset udělat já!“
Shenai se držela za břicho. „Jsem nevěsta, ale chovám se fakt nemožně. Jenže… ten obřad prostě nemá chybu!“ Svíjela se smíchy, oči měla plné slz, a když se rozhlédla po ostatních, zjistila, že jsou na tom podobně. Kakuzu pomrkával a posmrkával, ale nedalo se určit, zda je dojat, nebo bude kýchat. Kisame se zubil, až to vypadalo, že má křeče. Deidara se snažil zadusit svůj hlasitý chechot ve žralokově plášti. Zetsu cenil zuby, Tobimu svítilo jeho oko a Itachimu cukaly koutky.
Hidan se zarazil a chvíli bylo ticho. Pak si odkašlal a poněkud podrážděně pravil: „Chcete do toho teda spadnout?“
„Já určitě,“ zachichotala se hnědovláska.
„Mou odpověď znáš,“ zabručel Itachi.
„No fajn, jak chcete.“ Nesmrtelný ninja sáhl pro něco do kapsy. Ukázalo se, že to jsou dva dřevěné přívěsky, symbol Jashinův, přestože ten Hidanův byl kovový.
„Tohle nosit nebudu,“ ohradil se Itachi.
„Tak to holt někam schováš. Jakej jinej důkaz platnosti týhle šarády bys asi tak chtěl? Tak nežvaň a ber to, co je k dispozici.“
Zlatým hřebem večera bylo podepsání smlouvy. Jediné dva podpisy chyběly, Konanin a Peinův. Ale co, takhle párty byla jen pro zvané.
„Máme to za sebou,“ uchechtl se Kakuzu.
„Byl to překrásný obřad. Prodloužil jsem si život nejmíň o celé století,“ přizvukoval mu Kisame.
Ze Zetsua měli všichni včetně Tobiho další záchvat smíchu, protože se choval vskutku komicky. Bílá polovina ronila z oka sloní slzy a něco si pro sebe šeptala. Černá se jí pošklebovala a pronášela ironické poznámky.
Když se ninjové dosyta nasmáli, chtěli celou tuhle sešlost rozpustit. Oheň byl zhašen, sál uveden do původního stavu.
„Tak vítej mezi námi, paní Uchihová.“ Kisame plácal Shenai po zádech, ta mu jeho pošťuchování se stejnou vervou oplácela.
„Kdo se dneska bude potulovat v blízkosti jejího pokoje, odskáče si to.“ Itachi dal všem jasně na srozuměnou, že chce příležitost chytit za pačesy.
„Ty plánuješ akci!“ pochopil blonďatý ninja.
„Je to moje první svatební noc a hodlám ji využít.“
Ninjové se po sobě podívali a zašklebili se. „Ty kanče!“ Deidara vyjádřil ženichovi úctu po svém.
„Spíš by se hodilo hovado,“ přisadil si Hidan.
„Ale to měla bejt pochvala!“ zaprotestoval blonďáček.
„Taky byla!“ odporoval nesmrtelný.
„Asi jsem měl říct kujón,“ zamumlal mladík, který se s bělovlasým nechtěl dohadovat.
„I kdybys řekl cokoli, tak se vsaď, že by Hidan vymyslel horší variantu,“ těšil ho žralok.
„Jo, to je vlastně pravda. Díky, Kisame.“
Dívčin pokoj byl prázdný. Brzy se však dveře otevřely a v nich se objevili novomanželé. „Teď už to nemůžeš vzít zpátky,“ poznamenala Shenai.
„Ani nechci,“ odpověděl klidně.
Lehla si na postel. „Čeho si žádáš, můj pane? Chceš využít právo první noci?“ zamrkala.
Uchechtl se. Jestli něco uměla, tak svádět muže. „A kdo bude mít druhou?“
Střelila po něm pohledem, ale pak se rozesmála. „Itachi! Ty zlobíš.“
„To proto, že tu chci být s tebou.“
Objala ho kolem krku a on si ji přitáhl k sobě blíž. Dnešní noc bude jen jejich.
Tobi se úmyslně toulal po chodbě. Z dívčina pokoje slyšel šepot. Nelíbilo se mu, že celá ta věc došla tak daleko. Vzteky zatnul ruku v pěst. Je na čase začít jednat!
Tobi kuje zradu. A co na to Pein? Příště to praskne
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Jo, poslouchat mé výtlemy a komentáře po ICQ, to už chce pevný nervy, ne?
A kapču co nejdřív, ať si zas můžu rozbíjet nos!
Můj výčet FF, Deviantart