Šestý živel 06 - Bitva začíná, jatka začínají

„A můžu ti věřit?“ zeptal se.
„Nevím jak tě přesvědčit. Asi mi budeš muset věřit.“
„No tak jo.“ souhlasil, došel ke mřížím a strhl pečeť. V tu chvíli se mříže roztrhly a Kyuubi se hnal na Naruta. „Konečně si tě můžu podat Uzumaki Naruto. Teď se těš!“ Naruto stačil akorát dát ruce před sebe, aby předešel vážným zraněním, ale dobře věděl, že je to zbytečné. Liška se hnala přímo na něj.

Kyuubi se zastavil přímo před ním.
„Dělám si legraci! Hehé, lekl ses co?“ vysmíval se Narutovi.
„Sakra to je slabý slovo! To už mi nedělej!“
„Promiň, ale nemohl jsem si pomoct.“ omlouval se démon.
„No jó, tak jsme se zasmáli a teď už snad půjdeme na věc ne?“
„Už jdu na to.“ řekl Kyuubi. Jen co to dořekl, tak se v zemi objevila hluboká díra, na jejíž dno nebylo vidět. Začala do ní téct voda z okolí a Kyuubi do ní pouštěl svou chakru. Naruto začal být unavený. Nakonec spadl na zem a všude se rozhostila temnota.

„Sakra Saii, co jste tu vyváděli?!“
„Nic jen jsme se byli projít a ...“
„A najednou oba upadli do bezvědomí? To je dost chabá výmluva.“
Naruto otevřel oči a viděl, jak se nad ním sklání Hinata a Soru ošetřuje Ino a přitom řve na Saie.
„Naruto-kun už ses probral?“
„Eh, Hinato to jsi ty?“ dostal ze sebe. „Co se stalo?“
„Nevím, šli jsme se s Ino projít a najednou jsme slyšely výkřik. Tak jsme se šli podívat a ty a Sora jste leželi na zemi.“ odpověděla.
„Ah to mi taky mohl říct, že to nebude jen tak. Ten pitomej Kyuu...“ zarazil se. Nechtěl to nikomu vykládat. Zase by si musel vyslechnout kecy o nezodpovědnosti a tak dál.
„Kyuubi?“ řekl v podvědomí.
„Hmmm.“ nic víc se mu na odpověď nedostalo. Kyuubi byl totálně vysílený. Naruto ještě zahlédl Soru, jak se zvedá a říká, že je v pohodě a přímo nabitý energií a potom se propadl zpět do temnoty.

Probral se až po několika hodinách. Ležel v posteli v pokoji nemocnice. Než se rozkoukal tak se otevřely dveře a vstoupil Sora.
„Tak už jsi vzhůru. To je dost.“ řekl Sora. A přistoupil k Narutovo posteli.
„Jak dlouho jsem byl mimo?“
„No tak osm hodin.“
„To je celkem dost.“
„Jde to. Já byl v pohodě za chvíli, ale tebe to celkem vyčerpalo.“
„To teda jo. Ale měl bys vidět Kyuubiho.“ povídá Naruto. V podvědomí slyšel jak Kyuubi zavrčel, ale jinak se nezmohl ani na slovo. Sora přistoupil blíž a sehnul se k Narutovi, aby nemusel mluvit tak nahlas.
„Kdo je ta kočka s modrými vlasy?“
„Myslíš Hinatu?“ zeptal se Naruto.
„Jo. Víš že tu byla celou dobu od chvíle co tě sem přinesli? Odešla teprve před chvílí.“ prozradil Narutovi a usmíval se.
„Soro?“ oslovil ho Naruto a začal se usmívat.
„Co?“
„Hleď si svého ano?“ řekl mu a oba se dali do smíchu. Pak se ale Naruto zamračil. „Tak to je škoda. Ten sen se začíná vyplňovat.“
„Jaký zase sen?“
„Ten co se mi v něm zdálo o tom, jak mi říkal nějaký hlas, že se Akatsuki chystá na Konohu byl druhý. V tom prvním jsem byl mrtvý a sledoval jsem svůj pohřeb. Byl tam Sasuke a já si říkal, že když je kdo ví kde, tak se nemusím ničeho bát. Jenže už se vrátil. Byla tam Hin a plakala proč jsem jí opustil. Říkal jsem si, že taková pěkná holka určitě někoho má. Ale teď to vypadá...“ nedořekl.
„Tak to je dost špatný.“
„Ani jí nemůžu říct, že jí mám rád.“
„Proč ne?“ ptal se Sora.
„Představ si, že se to vyplní. Bylo by to pro ní ještě horší.“ vysvětlil sklesle Naruto.
„Na tom něco je. Ale neříct jí to je taky hrozný.“
„Mě to povídej. A jak se cítíš ty?“
„Jsem plný energie. Tolik jsem jí snad nikdy neměl.“
„No řekl bych, že ti Kyuubi dal všechnu svou aktuální chakru. Teď se mu doplňuje, ale dost ho to položilo. A mě s ním.“
Domluvili a do pokoje vtrhla Tsunade.
„Koukám, že už je ti lépe Naruto.“
„Zrovna se mi přitížilo.“ pronesl potichu, aby ho neslyšela.
„Řeknete mi vy dva co jste to tam dělali? Ze Saie bych to nedostala ani kdybych ho nechala mučit.“ začala je zpovídat. Sora se podíval na Naruta a ten přikývl, že může.
„Naruto s Kyuubim se rozhodli, že mi dají démoní chakru. A mělo to trochu vedlejší účinky.“
„Naruto s Kyuubim? Nesnažil se tě snad v jednom kuse zabít?“ otočila se na Naruta.
„No jak to vysvětlit. Prostě jsme si to vyříkali a teď mi pomáhá. A protože dal Sorovi chakru dobrovolně, tak se s ní Sora může ovládat jako nic.“
„To byl dobrý nápad s tou chakrou. Teď se bude hodit jakákoli pomoc a tímto jsme získali velmi silnou zbraň.“ zaradovala se Tsunade. „Nechtěl bys to ještě zopakovat?“
„Tak na to zapomeň bábi. Víš jak je to vyčerpávající?“ omítl a posadil se na postel.
„No dobře, dobře. Tak se připravte na zítra, protože musíte být ve formě.“ řekla a odešla za svými povinnostmi.
„Naruto,“ začal Sora „Zvu tě na ramen.“
„Ta to si nenechám ujít.“ odpověděl a začal se oblékat. Za chvíli už byli v Ichiraku a vychutnávali si ramen.
„Úplně cítím, jak se mi vracejí síly.“ poznamenal Naruto.
„Mě se taky vracejí.“ řekl Kyuubi Nautovi v podvědomí.
„To je zajímavé. Od té doby co jsem zrušil pečeť s ním můžu mluvit kdykoli a nemusím se na to soustředit.“ svěřil se Naruto Sorovi.
„To víš, ta pečeť plno věcí potlačovala.“
„Staříku nášup!“ objednal si Naruto.
„Už se to nese Naruto. Ták tady to je.“ položil před něj stařík další misku ramenu.
Po jídle se šel podívat domů. Cestou zahlédl Sakuru a Sasukeho jak jdou na romantickou procházku a rozhodl se že je nebude rušit. Ti dva mají co dohánět.
Pokračoval v cestě a přemýšlel, jak se zítra postaví armádě od samotného Jashina, když v tom se před ním objevila.
„Naruto-kun, nechtěl...nechtěl by ses se mnou projít?“ vyždímala ze sebe konečně Hinata po dlouhém přemlouváním sebe sama.
„Co mám dělat? Šel bych rád, ale to by pro ni potom bylo jen horší.“ přemýšlel Naruto.
„No jak bych ti to řekl... těď nemám čas. Musím se připravit na zítřek.“ snažil se z toho vykroutit.
„A někdy potom?“
„Víš to asi není dobrý nápad...promiň.“ odbyl jí a pokračoval v cestě. Hinata si sedla na nejbližší lavičku a začala tiše plakat. „On mě nechce... vůbec o mě nestojí...“
„Naruto se ale nevzdává. Já se taky nevzdám!“ uklidnila se a dodala si odvahu.
Naruto došel do svého bytu a třísknul sebou na postel. Nenáviděl se za to co udělal, ale bylo to to nejlepší co pro ni mohl udělat. Zítra se uvidí jestli to bylo zbytečné nebo ne. Měl ale jistotu, že ten sen nelhal.

Ráno bylo zataženo a přípravy na útok vrcholily. Vesničané, co se nezúčastní boje odcházeli do úkrytu v hlavách Hokagů. Naruto právě odcházel od Tsunade. Dozvěděl se, že on a Sora budou v první linii, protože mají „o trochu“ větší ničivou sílu než kdokoli jiný. Narutovi to vůbec nevadilo, právě naopak. Znamenalo to, že ostatní ochrání od toho nejhoršího. Jeho život se podle předpovědi chýlil ke konci. A jestli se ukáže jako pravdivá, ukončí to alespoň ve velkém stylu. Už nedostal šanci přemýšlet dál, protože se po vesnici začali rojit ANBU. Jeden z nich se u něj zastavil a předal informoval ho o situaci.
„Uzumaki Naruto? Nepřítel už skoro dorazil. Na rozkaz Hokage se máte ihned dostavit před bránu.“ a zmizel. Naruto se vydal na místo. Naskytl se mu pohled na všechny ninji z Listové, připravené bránit vesnici svými vlastními životy. Před nimi stál připravený Sora, tak se k němu připojil.
„Jak se cítíš?“ zeptal se Naruto.
„Já jsem v pohodě, ale co ty?“
„Ujde to.“ odpověděl a ohlédl se po ostatních shinobi. Přímo za nimi byl jeho tým. Sakura po boku Sasukeho, vedle Sai a Kakashi.

Hinata doběhla před bránu a hledala Naruta. Našla ho před všemi ostatními, daleko blíž k nebezpečí, které přicházelo. Už bylo na dohled. Bylo jich hrozně moc a zastavili se pět set metrů od obrany Listové. Začal se ozývat hlas, zesílený nějakým jutsu.
„Obelhali jste nás! Podstrčili jste nám náhrašku Jinchuurikiho. Ale víte co? My ho tolik nepotřebujeme. Teď zničíme celou tu vaši vesnici a budeme od vás mít klid.“ to byl Hidanův hlas.
„Je jich hrozně moc.“ ozval se Kyuubi.
„Já vím.“ odpověděl mu Naruto.
„A jsou na úrovni minimálně Jounin.“
„Já vím.“
„Teď vás zničíme! Útok!“ zakřičel Hidan.
„To vás nenechám udělat!“ zařval Naruto. Byl odhodlaný udělat vše za záchranu vesnice a svých přátel. V tu chvíli se mu vybavily techniky, které se nikdy neučil. Technika přenosu paměti byla dokončená. Naruto se zaradoval, že se to konečně povedlo, i když to bylo na poslední chvíli. Ale na techniky je ještě čas...

Naruto kývnul na Soru. Oba se začali měnit na Kyuubi. Když měli čtyři ocasy, tak se Naruto ozval.
„To zatím stačí. Teď už pro nás není ta chakra tak nebezpečná, ale když to půjde, použijeme ocasů co nejmíň. Nějaké následky to mít bude.“
„A ty myslíš, že to bude stačit?“ zeptal se Sora.
„Nebude.“ odpověděl mu.

Armáda byla v optimální vzdálenosti a tak už nebylo na co čekat. Oba se dali do útoku. Naruto proběhl masou nepřátel takovou rychlostí, že jich tím stovky roztrhal. Sora se nechal obklíčit a začal mlátit ninji pomocí ocasů. Ti co prošli okolo těch dvou se srazili s ostatními obránci. Sai maloval jedno zvíře za druhým, Sakura ničila co jí přišlo do cesty svou nadlidskou silou, Sasuke použil druhou úroveň prokleté pečetě, Kakashi posílal jednoho nepřítele za druhým do jiné dimenze, obě dvě „Síly mládí“ otevřely šest bran a ničili nepřátele s rychlostí blesku, Tenten házela obrovské masy zbraní, Neji a Hinata používali Juuken, Yamato nepřátele nabodával na dřevěné kůly, které nechal vyrůst ze země, Chouji použil Bubun Baika no Jutsu a mlátil je svými zvětšenými pěstmi,...
„Gai-sensei, už mám čtyřicet osm.“ volal Lee.
„Musíš to ještě vylepšit. Jsi pozadu, já mám šedesát jedna.“ odpověděl Gai.
„To je taky slabý. Já už mám sedmdesát tři.“ zchladil ho Kakashi.
„Měl byste se víc snažit Kakashi-sensei, já už to po pětistovce přestal počítat.“ ušklíbl se Naruto, když zrovna proběhl okolo ve formě čtyřocasé lišky.
„Naruto je tak silný! Měl bych se mu vyrovnat!“ hulákal Lee.
„To se ti asi nepovede, když ti chybí jedna podstatná věc – Kyuubi.“ usadil ho Kakashi a poslal dalších pár na výlet do jiné dimenze.
Po několika minutách se Naruto spojil se Sorou v podvědomí.
„Soro, jak seš na tom?“
„Zatím dobrý, ale zdá se mi, že to takhle dál nejde. Je jich hrozně moc.“
„Já vím. Počítám, že ostatní zabili už tak osm set vojáků a my dva skoro dva tisíce. To jsou skoro tři tisíce a vůbec jich neubývá! Musíme použít ten útok!“ dořekl Naruto a začal se připravovat na ultimátní útok. Nedalo se jinak, nepřátelských vojáků bylo zatím okolo dvaceti tisíc a na obzoru se objevovali další. Vybili co nejvíce ninjů v dosahu, aby měli dost času.