Ztracené Eso 06

6.kapitola – Překvapivé rozhodnutí!
„Kei, rozhodni se teď na, které straně budeš stát.“ zasyčel Orochimaru.
Dívka takovouhle otázku nečekala, nemohla být Kei i Hoshi. To věděla dobře, ale přesto… Přesto chtěla být obojím.
Nedokázala si vybrat, obojí jí táhlo k sobě.
Orochimaru-sama… Naruto Uzumaki… Kdo vlastně je?! On mně zachránil… Ale… Orochimaru-sama… On… Udělal mnoho… Mým jediným přáním…

„Mým jediným přáním, je splnit ty Vaše.“ Prohlásila Kei.
Orochimaru na ni jenom pohlédl, dívka však pokračovala:
„Já jsem nikdo, nejsem nic víc, než loutka ve Vašich rukách, obětní figurka v Shogi… Nic víc! Nemám přátele, nemám minulost, nemám své vlastní touhy, nemám pocity!
Takhle jste to řekl! Prosím, dovolte mi, být Vaším pokusem i nadále! Pokud mám být pouze to, budiž…!
Udělám cokoliv… Pokud má smrt povede k Vašim cílům, obětuji se… Pokud mé chyby povedou k něčemu, co by Vám mohlo uškodit, zabiji sama sebe!
Prosím, Orochimaru-sama! Nechte mně Vám pomoct zdokonalit Vaše pokusy! Pokud díky tomu, dokážete vytvořit něco lepšího, obětuji své tělo!“ prohlásila dívka.
„Ne, Kei, prozatím se Tě zbavit nechci… Ale věř, že tahle chvíle, může nastat.“ Sykl Orochimaru.
Červenovláska přikývla, čekala na tu chvíli už dlouho, přesto se jí nebála.
„Copak nemáš strach ze smrti, Kei?“ ušklíbl se černovlasý muž.
„Orochimaru-sama, kdybych měla zemřít pro Vás, strach by mně nezachránil. Univerzální Shinobi nesmí mít strach, ale já nejsem univerzální Shinobi, jsem pouze první verze, která tu může být jenom tak dlouho, dokud budete chtít.
Nic více sama nejsem, Vy jste mně vytvořil a Vám můj život patří… Proč mít právě proto strach? Pokud nemám minulost, přátele, touhy a pocity, nemohu mít ani strach. Orochimaru-sama, já se smrti nebojím, udělám cokoliv abych pomohla Vám splnit Vaše touhy.“ Řekla dívka po chvilce ticha.
„Já…“ hlesla dívka.
Orochimaru-sama…

„Hoshi-chan! Pospěš!“ křikl na ni blonďáček.
„Ale, Naruto, proč tolik pospícháš?“ zeptala se dívka.
„Mám misi a nechci Tě tu nechat samotnou.“ Zazubil se Uzumaki.
„Ach tak! To jsi moc hodný.“ Usmála se Hoshi.
„Pojď, Hoshi-chan!“ křikl.

Naruto…

Červenovlasá dívka ležela v jakési místnosti, trpěla bolestmi, které se snažila nedávat najevo. Třásla se.
„Vypadá to, že tenhle pokus bude její poslední.“ Ozval se Kabuto.
„Nepodceňoval bych ji tolik, Kabuto, vypadá to, že i přes tohle všechno stále mi stále věří.“ Sykl druhý hlas.
Dívka nedokázala bolestem zachránil, schoulila se do klubíčka, nechtěla dovolit slzám, neměla mít pocity…

Orochimaru-sama…

„Hele… Hoshi-chan, bábi Tsunade říkala cosi o Orochimaru, neříká Ti to jméno něco?“ zeptal se blonďatý ninja.
Dívka hleděla na západ Slunce, mírně se zamračila.
„Něco málo… Myslím, že jsem to jméno už slyšela, ale nevím kdo to je.“ Řekl.
„Je to zločinec třídy S.“ vysvětlil jí.
„A tím chceš říct, co?! Že jsem jeho špión?!“ vybuchla Hoshi.
„Vlastně ano.“ Řekl blonďáček.

Tam… Jste mi nevěřili… Orochimaru-sama…

„Ta nová pečeť, bude teprve zajímavá.“ Pronesl Orochimaru.
„Proč si to myslíte, pane?“ zeptala se dívka.
„Protože jakmile padne rozkaz, nebudeš moci vzdorovat.“ Ušklíbl se.
„Nevěříte mi?“ podivila se Kei.
„Víš, Kei, máš zajímavou vůli, ale přesto je potřeba mít jistou pojistku… Navíc je to celkem zajímaví pokus.“ Sykl černovlasý Shinobi.
„Rozumím.“ Přikývla červenovláska.

Orochimaru-sama… Přísahala jsem, že budu už navždy na Vaší straně…

„Já… Nejsem nikdo. Nemám přátele, nemám minulost, nemám své vlastní přání, má jediná touha je splnit Vaše přání, Orochimaru-sama.“ Řekla červenovlasá dívka.
„Hoshi-chan! To nemyslíš vážně!“ křikl Uzumaki.
Dívka jej však pouze probodla pohledem, tvářila se sebejistě, chladně a bezcitně. Ve vnitř ovšem sváděla boj sama se sebou.
Nechtěla jej takhle zradit, ani jednoho… Ale musela si vybrat, její volba již padla, pochybnosti byli nepřípustné!
„Tak dobře, Kei, je na čase se zbavit těchto… Shinobi.“ Ušklíbl se Orochimaru.
„Rozumím.“ Přikývla dívka.

„Hoshi-chan!“
„Nejmenuji se Hoshi, ale Kei.“ Pronesla červenovláska.
„Zabij.“ Padl tak jednoduchý rozkaz.

„Zab!“ uslyšela dívka pouze.
Náhle však ztratila přehled o tom co dělá, její oči zčervenali. Její city byly pryč, nyní byla pouhá zbraň, která může jediné… Zabíjet!

„Naruto… Tohle už nemá cenu.“ Ozval se Kakashi.
„Kakashi-sensei.“ Pohlédl na něj Naruto.
„Kakashi-sempai má pravdu, ona už si vybrala jinou stranu.“ Řekl Yamato.

Hoshi byla zmatená, tím, že najednou neztratila pocity. Pochopila, že si tím Orochimaru chce prozkoušet, zda doopravdy rozhodnutí myslela vážně.
Dívka sklopila pouze pohled.
„Dobře,“ Řekla tiše, „budu zabíjet.“
Než kdokoliv stačil postřehnout, zaútočila… Obyčejným Taijutsu, ale přece. Započal boj, dívka nazývaná Kei, bojovala sama proti třem.
Bylo jasné, že nemá šanci, přesto se nevzdávala, nemohla je nechat jenom přiblížit k Orochimaru.
Kdybych… Měla svou zbraň…

Pohyb předběhl myšlenku, věděla ten strom je, nebyl daleko. Stačilo na chvilku zmizet, také tak udělala, nechala tam obyčejný Bushin.
Asi po pěti minutách přiběhla, nedbala toho, že její protivníci už přišli na to, že to byl klon, ale přesto.
Zaútočila, chtěla probodnout Uzumaki, musela se vyhnout útoku Yamata, náhle však pohlédla do červených očí Sharinganu.
Přestala na chvilku vnímat, to jim stačilo, aby ji odzbrojili a vrazila do stromu.
Orochimaru-sama… Já… Nesmím zklamat…

Postavila se a začala dělat pečetě, nesmí to vzdát. Uvědomovala si až příliš dobře to, že jedna strana musí pryč.
Boj se táhl, až do chvíle než Kei došla chakra, po nějaké době se už nemohla ani pohnout, udělala skok dozadu, ale podlomila se jí kolena.
Spadla, nyní už se nemohla bránit, neměla už sílu.
Zamrkala všechno se jí před očima rozmlžilo, ucítila bolest za krkem a pak náhle nic… Jenom tmu, prázdnotu a chlad.
Jsem… Mrtvá?
„Ne, zatím žiješ, Kei.“ Ozval se v její hlavě hlas.
Orochimaru-sama…
„Pokud je nezabiješ ty, zabijí oni Tebe. Dochází Ti to?“ proletěla další slova její hlavou.
Uvědomuji…

Náhle ucítila opět vánek a otevřela oči, nikde nikdo, v ruce měla sevřený meč a na něm… Krev.
„C-Co se stalo?“ zeptala se.
Červenovlasá dívka se postavila rozhlédla, otočila se a spatřila opět svou minulost… Orochimaru, Sasuke a Kabuto.
„Dobře, vyrazíme zpátky.“ Řekl Orochimaru.