Války, ztráty a bolest.

Byl to dlouhý boj, utrpělo se mnoho ztrát, ale skončilo to vítězstvím pro Konohu, což bylo dobře, vlastně… Více než dobře.
Válka je krutá avšak, ještě krutější jsou ztráty, které se ve válce zažijí. Člověk by v tomto období možná neměl ani milovat aby neutrpěl újmu.
Mnoho lidí umírá, ale málo se rodí. Válčení je špatná věc, ovšem někdy se z hádky vyklube takovéhle zabíjení.
Jedinou zbraní jsou zde Shinobi a Kunoichi… Jedině oni bojují proti nepříteli a jedině oni utrpí největší ztráty.

Válka, je k něčemu,
Mnoho ztrát a bolesti.
Řekni, k čemu,
Vždyť je mnoho rozcestí!

Konečně skončil boj, konečně… Blonďatá kunoichi, léčitelský ninja, se snažila vyléčit svého přítele.
Začalo pršet, ostatně to vypadalo jako by už nic nemohlo pomoct. Bylo to beznadějné ani schopnosti, které ovládala Slimáčí princezna nemohly pomoci.
Dan její přítel… Zemřel… Tsunade se rozplakala, propadla se do beznaděje. Milovala jej natolik, že mu dala přívěšek Prvního Hokage.
Byla to jeho vnučka a ten přívěšek byl nyní plný vzpomínek, bohužel… Zase umíral jeho nositel, opět…
„DANE!“ vykřikla Tsunade.
Výkřik se nesl krajinou, ozýval se ze všech stran. Jako nekonečné bludiště hlasů, nebylo kam před ozvěnou nesoucí vzduchem uniknout

Tvrdil, že tu vždy budeš,
Abys mně ochránil.
Mé obavy zadupeš,
Před beznadějí jsi mně uchránil.

Žena objala ztuhlé tělo svého milence, její dva společníci mlčeli. Nechtěli ji nyní rozrušit, či pokusit se ji utěšit… Věděli jak by to bylo zbytečné.
Její city k němu nebylo možné popsat slovy, nebylo možné ji nyní utěšit. Slova v téhle situaci nemohla pomoci.
Nemohla pomoci jejímu zlomenému srdci, srdci, které utrpělo druhou největší ztrátu ve svém životě.

Říkal jsi, že mně budeš milovat,
Ať se stane cokoliv.
Že nebudeš flirtovat,
Nesplnil jsi to nikoliv.

Tsunade propadla té tmě, napadalo ji mnoho myšlenek. Však žádná ji nedokázala utěšit, chtěla být zase s ním.
Jenom s ním… Jenom s jedním člověkem… Jenom s Danem…
Tolik myšlenek nedokázalo zaplnil to prázdné místo, prázdné místo… Místo pro něj, pro její lásku.
Bolelo to, bolelo to opravdu hodně, nedokázala s tím bojovat.

Dane, proč jsi to sliboval,
Proč jsi to nedodržel?
Prý jsi mně miloval,
Svou smrt nepodržel.

Slzy se jí kutálely s očí, nedokázala je zastavit. Bylo to příliš smutné, příliš velká ztráta, příliš špatné.
Nedokázala by s tím bojovat, vzala přívěšek, který dříve patřil Prvnímu… Jejímu dědu. Pohlédla na něj a nechala na něj padat své slzy.
„Nawaki… Dane…“
Její hlas se zlomil, roztřásla se. Krev z náhrdelníku již smyl déšť, Tsunade pohlédla na krev v její dlaně.
Vyděsila ji, roztřásla se… Ochromil ji její vlastní strach…

Sliboval jsi toho tolik,
Nawaki… Dane…Neodcházejte!
Nedokáži už toho vydržet tolik,
Klidně se ptejte!

„Neopouštějte mně…“ zašeptala do větru.
Hleděla na krev, vystrašená, zlomená, zahalená beznadějí… Nebylo už úniku… Smrt bratra a přítele, bylo pro ni již moc bolestné.
Rozhodla se, již přestane… Přestane být Kunoichi a uteče… Uteče před krví, vraždami, zabíjením a ztrátami.

Válka přináší mnoho ztrát,
Je nutná ta várka bolesti?
Nemám to rád,
Je to neštěstí…