Poslední vteřiny

Tik…Tak… Tik… Tak… Tik…Tak…Tik… Tak… Tik… Tak… Tik… Tak… Tik… Tak… Tik…

Slyším hodiny, jak tikají, ale žádné tu nejsou… Žádné hodiny… Žádné tikání by nemělo být, ale přesto to slyším.
Slyším, jak vteřinová ručička běží dokola a vydává ty zvuky… Děsí mně… Děsí mně opravdu mnoho, děsí mně jako poslední zvuk, který bych měl slyšet.
Toho se právě bojím, toho tikotu, bojím se ho více než smrti samotné. Bojím se, že mu propadnu a už na konci tohoto tunelu neuvidím to světlo, které teď vidím.

Tik… Tak… Tik… Tak… Tik… Tak… Tik… Tak… Tik… Tak… Tik… Tak… Tik… Tak… Tik…
Kdysi dávno jsem si slíbil, že se stanu Hokage, ani tohle jsem nesplnil. Děsím se smrti, dříve než splním slib, který jsem dal své kamarádce.
Děsím se smrti, kvůli tomu, že jsem konečně s tou kterou jsem miloval, ačkoliv jsem si to neuvědomoval…
Byl jsem hloupý, teď už to vím, ale přesto, nechci aby trpěla více než při čekání na mně, nechci aby trpěla!

Tik… Tak… Tik… Tak… Tik… Tak… Tik… Tak… Tik… Tak… Tik… Tak… Tik… Tak… Tik…

Slyším to tikání a děsí mně, bojím se smrti, dal jsem slib Sakura-chan, že přivedu ho zpátky, ale… Nedokázal jsem ani tohle.
Nedokázal jsem v životě vůbec nic!
Pouze přehlížet toho, kdo mně miloval, nesplnit slib, který jsem dal někomu, kdo mně měl rád a ani nesplnil své vlastní sny.

Tik… Tak… Tik… Tak… Tik… Tak… Tik… Tak… Tik… Tak… Tik… Tak… Tik… Tak… Tik…

Mé srdce bije to rytmu hodinek, co když najednou přestanou? Přestane bušit i mé srdce? Co když ano?
Bojím se smrti, možná proto… Že nevím, co je po ní, nebo možná, kvůli Kyuubi, co se stane s ní až zemřu? Opustí mé tělo a zaútočí opět na Konohu?

Tik… Tak… Tik… Tak… Tik… Tak… Tik… Tak… Tik… Tak… Tik… Tak… Tik… Tak… Tik…

Mám strach, stojím na konci jakéhosi tunelu a vidím světlo, rozběhnu se za ním. Ta záře mně přitahuje k sobě, vím, že mi říká:
„Neboj se, pojď ke mně!“
Volá mně, volá mně smrt. Nemohu vzdorovat něčemu tak silnému, jen doufám… Doufám, že mi odpustí…

Tik… Tak… Tik… Tak… Tik… Tak… Tik… Tak… Tik… Tak… Tik… Tak… Tik… Tak… Tik…

Odpusť mi, Hinato, že jsem Tě nechal tak dlouho čekat a nakonec jsem odešel.
Odpusť mi, Sakura-chan, že jsem svůj slib nesplnil… Nedovedl jsem Sasukeho zpátky…
Odpusť, Sasuke, nedokázal jsem Tě zachránit před temnotou, tehdy jsem Tě nedokázal pochopit… Ale snad Tě zachrání někdo jiný…

Tikání ustalo, srdce Uzumaki Naruta přestalo bít, ale on se i přesto usmíval. Usmíval se, díky tomu, že věděl… Ona jej jediná bude milovat i přes ty hříchy, kterých se dopustil…
Ona jediná… Jedině smrt, která přišla, když ostatní odešli… Jenom ona…