Bezejmenný -3.díl- Problémy na cestě

Po pořádné snídani sem se vydal napříč své další cestě směrem do další vesnice. Na řadě byla takzvaná Konoha, hlavní vesnice v Ohnivé zemi. Snad zde najdu další část své skládanky, kterou hledám již léta.
Byl další krásný letní den přesně stvořený na cestování. Opíral sem se rukama za hlavou o svůj skoro dvoumetrový meč a hleděl na modravou oblohu. Ptáci ladně létali nad stromy a plachtili v proudu jemného vánku, který krásně vál do tváře. Přemýšlel sem nad svým snem, který se mi zdál minulou noc. Pravděpodobně se ho nikdy nezbavím a bude mě pronásledovat jako varování do dalších dnů. Ale co, všechno bude dobré můj příteli, nebo ne? Spolu přeci všechno zvládneme. Řekl jsem a poklepal na svůj meč.

„Víš, kdybych měl někomu vyprávět, co všechno sme spolu prožili, nejspíše by mi nikdo nevěřil.“
„…“
„Hele to je ale náhoda. Ta louka si přímo říká aby si na ní někdo lehl a chvíli se jen tak povaloval. Vím že necestujeme ani den, ale tohle prostě nesmím propásnout.“
„…“
Došel sem doprostřed louky a lehl si na měkkou trávu a položil svůj meč vedle mě. Zhruba tak za 2 hodiny polehávání někdo poblíž vykřikl.
Co to je sakra za zvuk? Křik? Zdá se, že někdo potřebuje pomoc.
„Pojď můj příteli, podíváme se kdo to křičí.“
Zvedl jsem se z trávy, vzal svůj meč na rameno a šel se podívat směrem odkud vycházel křik.

„Prosím pomožte nám někdo! Jsou to vrahové a …“
„Tak ty budeš vykládat že jsem vrah? Tumáš!“
„Ale notak brácho nehraj si s tou ženskou a pojď mi pomoct s těmahle krámama ven než to tu všechno lehne popelem.“
„Ať ti pomůže druhej brácha já teď nemám čas mám tu práci.“
„Haha há. Podívejte se kolik takový lidi mají u sebe zlata, no není to krása všechno to zlato je teď naše!“
„Tak myslím, že tohle byl poslední, jak to jen říct občan tohohle hmm, obchůdku?“
„Jo je to obchůdek můj bratře, obchůdek obchůdeček.. Hhhha.“
„Sklapni ty retarde a pojď mi pomoct konečně.“
„Hele támhle je jeden živej a ještě navíc na nás čumí.“
„Ten je můj nechte mi ho já ho zabiju!“
„Jen si posluž, ale opatrně je celkem velikém.“
Neboj nebude to bolet, dostanu tě hezky rychle. Teda alespoň se o to pokusím. Ikdyž vlastně budeš hodně trpět to ti slibuju.
„Všichni už jsou mrtvý a ty budeš další!“

Když sem přišel ke zdroji křiku, viděl sem vypálenou budovu nebo spíš bych to nazval obchodem. Vidím zde dvě, ne vlastně tři osoby. Stojí nad pár mrtvolami a všichni mají stejné oblečení. Pravděpodobně utekli z vězení. Jeden se dokonce vrtá v jedné ženské zbraní. Další drží v ruce nějaké zlaté předměty a poslední na mě civí. Něco si povídají ale neslyším je. Jeden se zapřel nohou o mrtvolu a vytáhl z ní zbraň.
„Všichni už jsou mrtvý a ty budeš další!“ Křikl a vyšel mým směrem.

To si vážně myslí, že mě může porazit? Dobrá budu si muset další den špinit ruce.
„Bože ty jsi ale hlučnej.“
„Sklapni a pojď se bít.“
„S takovým jako jsi ty si nebudu špinit meč.“ Dořekl jsem a vyšel mu naproti.
„…“

„Neji opravdu jsou tak nebezpeční jak se o nich říká?“
„Ano jsou Lee, proto by Tsunade na tuhle misi neposlala dva týmy.“
„Když něco najdeme, tak dáme vědět druhému týmu ať nám přijde napomoc, protože se bojím, že ani mi bychom je nezvládli. Navíc to jsou rozkazy.“
„Rozumím. Jinak co všechno o nich víme?“
„Jsou to tři bratři, kteří právě uprchli z vězení. První z nich, nejslabší, má slabost pro zlato a ovládá živel země. Druhý je mistrem v ovládání snad všech zbraní a jeden čas si založil loupežnickou bandu, kterou chtěl cvičit a zabíjet pro zábavu.“
„Vlastní škola zabíjení?“
„Přesně tak. A poslední je ze všech nejhorší. Trpí jakousi duševní chorobou a je to pravděpodobně blázen. Jako jediní ze tří bratrů má vrozenou schopnost pohybovat se neuvěřitelně rychle.“
„Vrozená schopnost jako rychlost?“
„Přesně tak Lee. Dokonce i ty by jsi mu nejspíše nestačil. Ale proto je nás také tolik.“
„Už rozumím.“
„Navíc v dětství vyvraždili svoji rodinu. Později se rozdělili a nakonec je všechny tři pochytali a zavřeli do vězení.“
„Máš už plán jak je dostaneme až je najdeme?“
„Jo mám tak dobře poslouchejte.“

…

„Aha už rozumím.“
„Brzo se bude stmívat. Musíme si pospí….“
„Neji co se děje?“
„Něco sem našel.“
„Co je to?“
„Vidím dům v plamenech a několik mrtvých lidí před ním.“
„Byli to oni?“
„Je tam jen jedna postava, která stojí uprostřed všeho a. Co to proboha je?!“
„Co se děje? Je to jeden z nich?“
„Ten muž. V životě sem nic takového neviděl. Musím se podívat blíž.“

Tak to bychom měli. Jak si vůbec můžou takový vězni myslet že někoho jako já dostanou. Nemám rád vězně, když se nechají chytit tak už nemá cenu ani utíkat protože je vždy někdo chytí znovu. Hmm? Někdo se blíží a není jich zrovna málo. Nejspíše hledají ty uprchlé vězně. Aspoň sem někomu ušetřil práci.

„Všichni buďte připraveni už tam skoro budeme. Druhý tým by tu měl být brzo.“

Ninjové z listové? Ten kluk ze včerejška měl stejnou čelenku, určitě to budou oni .Paráda aspoň mě rychleji vezmou k nim do vesnice. No nic konec lenošení jde se zase cestovat.
Připravil jsem se na jeji příchod a podíval se na krásně modrou oblohu. Celý den je bez mráčku a já jen tiše pozoroval a čekal.
"Ach jak je dneska krásně. Takhle bych vydržel klidně stát celé hodiny nemám pravdu, co myslíš?"
"..."

„Neji co se to tu stalo? Ty vězni, všichni tři jsou mrtví.“
„Promiňte ale trochu tu obtěžovali lidi tak sem zasáhl. Stejně předpokládám že jste je sledovali protože uprchli.“
„Jak jste jen?“
„A protože už tady nemáte co na práci vezmete mě k vám do vesnice.“
„Heh ale kdo vůbec jste a jak jste?“
„…“
„Promiňte, já jsem …“