Roots - 6. kapitola - Doktor

„Mějte se tu! Mám hlídku!“ loučil se Deidara s těmi, kteří zůstávali v sídle.
„Dones hodně výživný informace!“ popřál mu žralok.
„Spolehni se, Kisame! Dostaneš jen tu nejlepší kvalitu,“ zněla blonďáčkova odpověď.
„Že tě to baví ho furt popichovat,“ zavrtěl hlavou Uchiha.
„Ty zkrátka nerozumíš srandě, Itachi.“ Muž s rybí kůží se zvedl. „No a já budu muset odnést tohle lejstro… tu misi mi dali dneska ráno a jak řekl Vůdce: Jeden na to stačí.“
Černovlasý z toho neměl pražádnou radost. „Hm, takže to tu zůstanu trčet se Zetsuem a Sasorim, to fakt díky.“
„No, třeba budeš mít štěstí a už se vrátí Hidan a Kakuzu,“ zazubil se Kisame.
„Tak to dík za povzbuzení. To mě vážně uklidnilo!“ zavrčel Uchiha a obrátil se k žralokovi zády. Dnes to tedy na příjemný den nevypadalo.

Sasori pracoval na svých loutkách, když postřehl za sebou kradmý pohyb. „Něco nového, Zetsu?“
Kanibal se zašklebil. „Vítr sem zanesl Hidanovo aroma, jsou za kopcem.“
„Skvělé. To tu zase začne být veselo,“ odtušil loutkář.
„Nepůjdeš se podívat, s čím přišli?“
„Ani ne. Stejně se to dozvím.“
„Dobře, tak já se teď… ztratím.“ Zetsu se okamžitě vypařil a Sasori opět usedl k práci.

Kakuzu měl o Daichi trochu starost, protože když ji viděl ležet v trávě, přišlo mu jí malinko líto. Hidan z toho také neměl zrovna dobrý pocit, ale snažil se to nedávat najevo, aby nebyl považován za padavku. Zdálo se, že dívka už možná zůstane němá, hrála svou roli dobře. Využívala každé sebemenší příležitosti, aby mohla komunikovat s okolním světem. Ani jednoho z nich nenapadlo, že je oklamala a zranění si způsobila sama. Posílala po zvířatech šifrované zprávy do své rodné vesnice. Ninjové sice polevili v ostražitosti a už se jí nevyptávali, ale stále to nebylo dost na to, aby mohla prchnout. Tušila, že kdyby znovu použila genjutsu, že by na její malý podvod přišli a pak už by jí před strašlivým koncem nikdo neochránil.
Smiřovala se s tím, že se dostane až do sídla Akatsuki a rozhodla se, že se od nich pokusí dozvědět co nejvíce důvěrných informací. Zničit to doupě zevnitř… snad se jí podaří přemluvit bratra, aby utekl s ní. Jestli… na ni nezapomněl.

Bušení na dveře ninji v sídle nikterak nevyrušilo. „Je otevřeno!“ křikl Itachi. Věděl moc dobře, že cizí by vchod prorazili a neobtěžovali by se klepat.
„Je tam parádní zima, to vám teda řeknu!“ otřepal se Hidan.
Uchiha zpozorněl ve chvíli, kdy zjistil, že ti dva něco zakrývají. „Co to táhnete?“ Začal se vyptávat.
„To uvidíš, až to projde rukama našeho loutkáře,“ opáčil bělovlasý a okamžitě postřehl pohyb v chodbě. „Hej, Zetsu! Vyřiď Sasorimu, že tu má případ!“

Dva ninjové dovedli dívku schovanou pod pláštěm až k jednomu z pokojů, strčili ji dovnitř a zamkli dveře. Daichi se vůbec nelíbilo, že je v tmavém pokoji, kde není skoro nic vidět. Měla tušit, že nebudou hrát fér.
Nezalekla se a začala kolem sebe tápat a hledat něco, čím by si mohla udělat aspoň trochu světla. Tu a tam zakopla, ale vždy se zas zvedla. Ani si nevšimla, že kdosi zarachotil klíčem v zámku.
„Hledáš tohle?“
Prudce se otočila a spatřila stát ve dveřích mladíka s červenými vlasy, se zapálenou petrolejovou lampou v ruce. Nervózně polkla, i on byl trochu zaražený. „Mám tě prohlédnout. Sedni si na postel.“ Udělala, co jí přikázal. Vyhrnul si rukávy a začal jí důkladně prohmatávat tělo. Když malinko přitlačil, unikl dívce sten. „Bolí to? Tak já trochu povolím stisk,“ prohlásil. Měla z něj špatný pocit. Že by to byl snad nějaký lékař?
„Zdá se, že jsi po fyzické stránce v pořádku. Proč nechceš mluvit?“ Během hovoru se dotkl jejích vlasů a dívka se zachvěla. „Říkají mi Sasori.“
„Daichi,“ špitla.
„Dobrá. Možná se mýlím a podceňuji tě, nebo jsi skutečně přišla o řeč, která se ti pomalu navrací. Ale na jedno nezapomínej. Nepřestávám tě sledovat.“
Nechal jí lampu v pokoji a odešel. Znovu se zachvěla. Kdo to byl? A proč se jí zdá, jako by věděl víc než jiní?

Na Sasoriho udělala dívka obrovský dojem. Už na první pohled poznal, že bude vychytralá a nebezpečná. Rozhodl se nespustit z ní oči. Vešel do obývacího pokoje, kde Kakuzu s Hidanem už netrpělivě čekali na jeho ortel.
„Je zdravá. Jen… zkuste ji trochu rozmluvit.“
„Tak to se nám ulevilo. Jsem zvědavej, co na to řekne Deidara,“ uchechtl se jeden z ninjů.
„Nebude mít radost,“ mínil loutkář.
„A to jako proč?“
Sasori dlouze vzdychl. „Je to jeho sestra.“