Šestý živel 08 - Cena za vítězství

No jo! Už zase otravuju s tou svou trapnou povídkou...:-)

„Vyhráli jsme Naruto! Díky tobě jsme vyhráli!“začali jásat. Potom si všimli že leží na zemi a nastalo ticho. Všichni co přežili se k němu seběhli. Sakura, zjišťovala jestli dýchá. Nedýchal. Potom zkontrolovala tep. Taky nic. Hinata strnule stála a nemohla se ani pohnout. Začaly jí téct slzy.
„Jak je na tom?“ zeptal se Kakashi. Odpovědí mu bylo jen Sakuřino zakroucení hlavou. Nikdo tomu nemohl uvěřit. Jejich kamarád, který je zachránil před obrovskou armádou ležel na zemi mrtvý.
„Naruto, tak jsi měl pravdu. Splnilo se to.“ řekl Sai.
„Sakra, Naruto...“ klečel u jeho mrtvoly Sasuke a nějak se mu nedostávalo slov.

U Akatsuki:

„Pitomci! To snad neni možný! Armáda ninjú a oni nezničí ani jednu vesnici!“ šílel Pein a ničil co mu přišlo pod ruku.
„Tys tam nebyl! Vůbec nevíš co se tam stalo, tak na nás sakra neřvi!“ oplácel mu Hidan.
„Moc mě neštvi nebo si to s tebou spočítám!“
„Už mě pěkně se*eš! Že si jednou nejdeš ušpinit ruce sám?“
„Ty....“ rozběhl se na Hidana Pein, ale skočil mu do cesty Deidara.
„Šéfe uklidněte se. Vytvoříme lepší armádu. Větší, s lepšími prostředky a tentokrát to bude definitivní.“ uklidňoval ho.
„Dobře. Na přípravu máte deset dní.“ řekl Pein a odešel.
„Zachránil jsem ti život.“ otočil se Deidara na Hidana.
„Pche, a co má bejt?“ ušklíbl se Hidan a odkráčel pryč.

„Můj pane, tvá armáda nestačila. Potřebujeme ještě větší pomoc.“ promlouval Hidan k Jashinovi.
„Hmm, dal jsem ti k dispozici armádu, ale nebyla zdaleka nejlepší, jakou jsem ti mohl dát. Teď je ale v sázce i mé jméno. Proto ti dám milionovou armádu a nějaká překvapení navrch. Překvapení z jiného světa. Teď už neprohrajete.“
„Děkuji můj pane.“

V Listové:

Narutovo tělo bylo zatím odneseno do vesnice. Cestou nikdo nepromluvil ani slovo.
Sakura byla zdrcena a nevěděla co má dělat. Šla se alespoň podívat na Soru do nemocnice. Vystoupala po schodech do prvního patra a konečně došla k tomu správnému pokoji. Když natáhla ruku ke dveřím, uvědomila si, že by byla radši, kdyby cesta sem trvala daleko déle. Špatné novinky se neříkají lehko. Zaklepala na dveře a vstoupila.
„Sakuro! Jak to dopadlo? Od té chvíle co jsme použili ten útok si nic nepamatuju.“ vychrlil na ní Sora.
Sakura se zhluboka nadechla a pustila se do toho.
„Soro....Naruto...on zemřel.“ zdělila mu smutnou správu.
Sora zůstal s otevřenou pusou neschopen slova.
„Zabil plno ninjů a nakonec se postavil před Hinatu. Zachránil jí život za cenu svého.“ pověděla mu co se stalo a do očí se jí zase draly slzy.
„Sakra. Tak se mu to vyplnilo.“
„Co se vyplnilo“ nechápala Sakura.
„Zdálo se mu o tom, že je mrtvý. Už s tím byl smířený.“ vysvětlil.
„Proč to nikomu neřekl? Ani mě. Tobě to ale řekl. Proč jsi mi to neřekl?!“ vyjela na něj.
„Nechtěl aby to někdo věděl. Nechtěl aby si o něj někdo dělal starosti. A hlavně ne Hinata.“
„Hinata?“ divila se Sakura.
„Jo. Řekl bych že se do něj zamilovala a on nechtěl aby o něj měla strach. Taky jí měl rád, ale radši dělal že o ní nemá zájem, aby to neměla tak těžké kdyby se to vyplnilo.“
„Tak to nevím jestli udělal dobře.“
„To jsem mu taky říkal.“ povzdechl si Sora...

„Kde to jsme?“ ptal se Naruto Kyuubiho.
„No, řekl bych, že jsme mrtví.“
„Jo? Tak to mi teda hned zvedlo náladu!“
„Kdybys neskákal před tu holku tak jsme mohli být ještě oba na živu.“ vyčítal mu Kyuubi.
„Hlavně jestli se jí nic nestalo.“ povídá Naruto.
„No, tomu se říká láska až za hrob.“ dodal Kyuubi.
„Neboj se, je živá a zdravá. Akorát jí zlomila tvoje smrt.“ ozval se nějaký hlas. Naruto se na něj podíval.
„Tati!“
„Naruto!“ Yondaime přistoupil a objal svého syna.
„Myslel jsem, že z tebe bude Hokage. Taky jsem myslel, že ti ty techniky pomohou přežít. Koukám, že se to moc nepovedlo.“
„No, nějak jsem to nepřežil, ale myslím že vesnici jsem zachránil. To je hlavní.“
„Jo, zachránil jsi vesnici. Nebýt tebe tak jsou všichni mrtví.“ potvrdil Yondaime.
„Já jsem tam snad taky nějakou roli hrál ne?“ urazil se Kyuubi.
„No jo, no jo tak nebýt vás dvou. Problém je ten, že Jashin poskytl Akatsuki daleko větší armádu a bez vás teď Listová nemá šanci. Celý svět ninjů nemá šanci.“
„A do háje. To je blbý. Jo, no to je teda v pr*eli! Teďka s tím už nemůžu nic dělat!“ zuřil mrtvý Naruto.
„Neboj se synu, dostaneš příležitost.“ Vedle Minata se objevila Narutova matka Kushina.
„Mami!“ objal jí Naruto.
„Jak jsi to myslela s tou příležitostí?“ ptal se jí.

U Hinaty:

Běžela pryč. Daleko od všech, na místo kde může být konečně sama. Ani neví jestli to má vůbec cenu. Vždyť sám její život už nemá cenu. Před několika okamžiky jí ztratil. Běžela co jí síly stačily, aby už zde nemusela být ani chvíli. V ruce držela jeho katanu. Ten jeho zvláštní meč, který jí zůstal jako jediná památka na něj. Čas od času jí napadlo jestli to nemá ukončit. Ukončit svůj život a opět být s ním. Vždy ale tyto myšlenky potlačila. Nemohla to udělat. On se pro ní obětoval. Kdyby to udělala, znamenalo by to, že zemřel zbytečně...

Zpět u Naruta. V nebi?

„Nerad ruším rodinné shledání, ale někdo tady by měl být živý a není.“ ozval se hluboký hlas.
„To je zase co?“ zeptal se Naruto.
„Já jsem Bůh smrti.“ představila se postava. „Něco pro tebe mám.“
„Co?“ ptal se Naruto.
„Jak bych to řekl. Prostě jsem si řekl, že by byla škoda abys zemřel. Dole máš svojí přítelkyni a plno přátel, kterým scházíš.“
„To jsou kecy. Takových lidí je a normálně je necháš zemřít.“ dostal ho Naruto.
„Jo, máš pravdu. Můj bratranec Jashin chce zničit svět a zabít každého na tomto světě. Poskytl Akatsuki nepřemožitelnou armádu a dal jim ještě něco navíc. Až Akatsuki vybije většinu světa, Jashin se postará o zbytek.“ vysvětloval smrťáček.
„Něco navíc?“ podivil se Naruto a Kyuubi zároveň.
„Něco co v tomto světě nemá co dělat. Nic bližšího nevím.“ dořekl.
„A co chceš po nás?“ zeptal se Naruto a už tušil odpověď.
„Je to jasné. Dám vám život a zničíte tu armádu. Zachráníte tím svět a dokonce i mě. Kdyby zemřeli všichni na celém světě, už by se nikdo nenarodil. Tím pádem už by ani nikdo neumíral a já bych ztratil důvod existovat. To by byl můj konec.“ vymáčkl se Bůh smrti.
„Jo, to se lehko řekne, ale hůř udělá. Jak to asi máme zvládnout?!“ vztekal se Naruto.
„Jashin Akatsuki něco poskytl z jiného světa. Použiji svých konexí s ostatními bohy a přivedu ti z jiného světa bojovníka. To by mohlo síly alespoň trochu vyvážit.“
„Bojovníka? Jen jednoho? Jsi asi upad ne? Jeden nestačí a nedostanem s nim tu armádu, ani kdybychom se rozkrájeli!“ vyjel na něj Naruto.
„Už jsem ho vybral. Řekl bych, že ho dost podceňuješ. Nemá sice démona, nikdy nepoužil chakru a vlastně jí ani nemá. Na druhou stranu ale je dosti odolný. Ale co, nebudu ti o něm všechno říkat. Budete mít dost času na seznámení.“
„To jsem teda zvědavej. Ani k boji nepoužívá chakru! Che!“ lezl Bohu smrti na nervy.
„Tak co? Bereš To?“ zeptal se Bůh smrti.
„Počkej, můžu si někoho vzít sebou?“
„Ne, jen ty a Kyuubi.“ odpověděl Bůh.
„Achjo. No tak jo, beru to.“
„Dobře! Uzumaki Naruto a Kyuubi no Youkou, tímto vám vracím život.“
Vše proběhlo tak rychle, že se ani nestačil rozloučit.

Naruto se probral v márnici. Ležel nahý na studeném nerezovém pitevním stole a nikde nikdo. Slezl ze stolu a začal hledat své oblečení. Potom ho našel. Co ho udivilo bylo to, že nebylo rozřezané z boje a dokonce ani špinavé. Na oblečení ležela malá cedulka. Naruto jí sebral a dal se do čtení.
_____________________________________________________________________________________
Tohle se ti asi bude hodit. Tvé staré oblečení bylo zničené a tak jsem se postaral o menší pozornost.