Sewa Akikaze (世話 秋風): Kapitola čtvrtá - Šedovlasá tuna

Náhled minulé povídky:
Opuštěné místo, plné smutných vzpomínek. Dům, kde vyrůstala několik let, na které si ale sotva pamatovala. Sídlo klanu Akikaze.
Sestřičko...sevřela levou ruku v pěst a usmála se, už tě začínám dohánět.
K této: Děj se odehrává v dílěch 6 - 10
Upozornění: Přímá řeč v uvozovkách, v kurzívě myšlenky. A taky, objevila se i myšlenka, že je Sewa nějak příbuzná s Uchihama . Takže, kdyby to tak někomu přišlo, ne, není
A ještě jsem si vzpomněla na malé upozornění...asi to bude ke konci trochu parodické xD

„Výborně! Jdeme!“ zvolal Naruto nadšeně.
„Na co jsi tak natěšený?“ nechápala ho Sakura. Sewa jen odevzdaně zakroutila hlavou. Bylo jí jasné, že bude Naruto nadšený – tuhle misi si od Hokageho přeci jen naprosto vytrucoval.
„Protože jsem ještě nikdy nebyl mimo vesnici.“
„Vážne? Tak to je u tebe nečekaný, Naruto,“ podotkal vesele Sewa, stojící podobně jako Sakura vedle senseie.
„Je tohle děcko vážně schopný zvládnout tuhle misi?“ zajímal se muž s kloboukem na hlavě, jménem Tazuna. Tohoto muže měl tým sedm doprovodit do Vlnkové země a chránit ho před lupiči a lapky na cestách. Byl stavitelem mostu. A taky byl neuvěřitelně nedůvěřivý v schopnosti mladých ninjů.
Kakashi se zasmál. „Já jsem Jounin a taky tě budu doprovázet. Není se čeho bát.“
Sewa sebou trhla. Už zase slyšela v Narutových myšlenkách velice hlasitě opakující se staříkovu větu.
Bude to děcko shopné...
Tenhle starej paprika je zatím nejhorší klient, protestoval Naruto v duchu. Musím mu na to něco říct.
„Hej dědulo! Nepodceňuj ninji! Já jsem velký ninja! Jsem elitní ninja, co jednoho dne dostane titul Hokage! Mé jméno je Uzumaki Naruto! Zapamatuj si ho!“
„Hokage je nejlepší ninja ve vesnici, ne? Tak to pochybuju, že by se jím stal někdo jako jsi ty!“
„Sklapni! Jsem schopný udělat jakoukoliv tvrdou práci, abych se stal Hokagem! A až se jím stanu, budeš mě uznávat!“
„Pche,“ odfrkl si stařík. „Nebudu. Nebudu, ani kdyby ses stal Hokagem.“
„Já tě zabiju!“ rozzuřil se Naruto a chystal se na starého stavitele vrhnout.
„Nech toho, hlupáku!“ nadával mu Kakashi a chytil ho za límec, aby opravdu nesplnil, co slíbil.
„Ne, ne! Nechte mě, ať ho praštím, alespoň jednou!!!“ ječel Naruto. Sewa se zasmála jeho marné snaze vyprostit se z rukou senseie.
Cíl...
Sewa se rychle rozhlédla. Měla na okamžik dojem, že zaslechla něčí myšlenku, někoho naprosto cizího, ale musela usoudit, že se jí to pouze zdálo.

Šli právě tiše po cestě. Sewa byla myšlenkami ještě u tého podivného zážitku, a tížil ji pocit, že je někdo sleduje. Kakashimu se o tom ale neodvažovala říct. Zrovna procházeli okolo nějaké louže na zemi, když Sewa znovu zaslechla tu podivnou myšlenku.
Cíl...
Zatraceně, co to je? Začala se rozhlížet okolo.
„Mistře Kakashi, myslím, že -“
„Já vím,“ přerušil ji Kakashi tichým, vlídným hlasem. Sewa na něj překvapeně zírala.
„Ale...“ ohlédla se ještě jednou po té kaluži, ale poslechla senseie a zůstala zticha. V příštích chvílích toho hluboce litovala.
Z vody za jejich zády se pomalu vynořila silueta dvou maskovaných ninjů. Jeden toho druhého neuvěřitelně rychle hodil směrem na odcházející, nicnetušící skupinku. Všichni zaslechli rachot řetězů, kterými se upínal nástroj na jeho paži k totožnému, na paži druhého útočníka. Než stihli ostatní cokoliv udělat, obmotali tímto ostrým řetězem senseie.
„Takže první!“ zvolali zastřenými hlasy a zatáhli za řetěz. Kakashiho tělo to (omj, co to píšu za krváky) rozervalo na mnoho malých, useknutých částí (:-! je mi ze mě blbě xD) které se zřítili na zem (*běží na záchod*).
Kakashiho tým zůstal šokovaně stát. Dvě kunoichi se konečně v něčem schodly, a obě začaly nepříčetně ječet.
„Kakashi sensei!“ vyjekl Naruto na hromádku rozsekaných údů na zemi.
„Tenhle druhý,“ ozvalo se náhle za ním – dva zabijáci se dostali těsně za Naruta. Sotvaže se ohlédl, vyrazili vpřed. Sakura znovu vyjekla, a Sewa se v tu chvíli trochu zpamatovala, přesto, její reakce byla příliš pomalá. Naštěstí, v Narutově rozporcování duchaplně zabránil Sasuke, který zablokoval jejich řetěz přiražením k opodál stojícímu stromu. Pak ve svém skoku, ze kterého zbraně na zablkování vrhl, přistál na mechanických náasadách na rukou zabijáků.
„Hm,“ odfrkl si, chytil jejich nástroje a oba odkopl, čímž docílil rozervání retězu.
Páni... vydechl Naruto ohromeně. Sewa podobně ohromeně zírala. Jaktože nedokázala zareagovat stejně rychle?
Tyhle myšlenky musela hodit za hlavu, jelikož se oba odpoutaní zabijáci rozběhli nyní ke dvou cílům – Narutovi a Tanzuovi.
Sakura se ihned postavila před Tanzua. Sewa se rozhlédla. Má pomoci Sakuře, nebo Narutovi? Tanzou je klient, ale Naruto je přítel...
Rozhodla se ale, že bude muset ochránit Tanzua. Naruto je ninja, neohrabaný a uječený, ale je to ninja. Sama to před ostatními čelny týmu tolikrát obhajovala, ačkoliv se o tom Naruto nikdy nedozvěděl.
Vytáhla tedy s pouzdra kunai, a zatímco se rozběhla, jak nejrychleji mohla, hodila ho po něm. Zasáh ho do nohy, jenže právě v té chvíli se stalo něco zvláštního. Tedy, něco neuvěřitelného. Objevil se před nimi mistr Kakashi a oba dva útočníky zpacifikoval během pár vteřin.
Cože...?
Mistr Kakashi! On žije! Jásala v duchu Sakura.
„Hm.“ To byl nástup, pomyslel si Sasuke se smíšenými pocity (a naštvaným pohledem).
„He? Takže, tomto byla...přemisťovací technika?“ užasl Naruto.
„Naruto, omlouvám se, že jsem ti nepomohl dřív. Kvůli mně tě zranili. Nečekal jsem ale, že tak ztuhneš.“ omlouval se Kakashi.
Eeee...jsme zachráněn, oddychl si Tazuna. Sewa na něj pohlédla koutkem oka.
Pche!

Cesta do vlnkové země se neobešla bez dalšího nepříjemných setkání. O pár kiláků později potkala skupinka hledaného ninju jménem Zabuza. Sewa se tak trochu styděla za to, že toho moc nezmohla a většina boje byla na Kakashim, Sasukem a Narutovi. Ovšem chvíle, kdy jim Kakashi skolaboval před očima ji velice vyděsila.
„Kakashi sensei!“ rozběhla se k němu, stejně jako zbytek týmu.
„Co...co se stalo?“ šeptala Sakura, která byla stejně jako všichni ostatní nad Kakashim skloněná. Naruto zavrtěl hlavou na znamení, že nemá tušení. Sasuke se zamračil.
„Nejspíš to má ze Sharinganu.“
„Proč myslíš?“ nechápala Sewa.
„Myslím že...no, prostě k němu Sharingan nepatří, nemá ho jako vrozené kekke genkai. Nejspíš ho získal později a tak ho jeho použití unavuje.“
A na tos přišel jak? Zamyslela se Sewa, ale nechala těch myšlenek. Obrátila se k Tanzuovi.
„Jak daleko to ještě je?“
Tanzou byl nejspíš její otázkou na chvíly vyveden z míry.
„No tak dělejte, nemáme na to celý den,“ zavrčela na něj nevrle. Ostatní čelny týmu její chování překvapilo. Takovýmhle tónem nemluvila ani se Sakurou.
„Ještě chvíli, už ne moc daleko.“
Ty pitomej baka! nadávala si v duchu Sewa. Takhle by neměla s klienty mluvit.
Jenže to je nevděčnej srab, promlouval k ní vnitřní hlásek (ne, není schizofrenik!).
Vstala a ostatní ji horlivě následovali.
„Musíme tam senseie...donést.“
„Ech,“ zatvářila se Sakura zkroušeně. „A kolik probůh váží?“

„Sasuke, drž ho pořádně!“
„A co si myslíš, že dělám?“ nafoukl se Uchiha.
„Myslím, že jsi ho už podruhý vymlel o zem. Takhle budeme mít senseie brzo na kaši,“ povzdychla si Sewa.
„Na kaši už je,“ poznamenal Naruto, a vzápětí schytal od Sakury pořádnou facku.
Ta sedla...dobřééé, Sakuro
„TY BAKA, NEMLUV TAKHLE O SENSEIOVI!“ ječela Sakura na Naruta a vzápětí se Zřítil k zemi celej Kakashi, protože si všichni, kdo ho stále drželi (čtěte Sewa a Naruto) rychle připlácli dlaně na uši.
Aůůů, co jsem komu udělala...
„Sakuro, ztlum volume, prosím,“ zaskučela Sewa, „nebo tu budeme mít další odpadlý.“
Sakura se uraženě otočila.
„Tak fajn,“ vzdychla Sewa a znovu chytla Kakashiho levou ruku. Vedle ní Sasuke a naproti ní Naruto udělali totéž. Sakura se k nim okamžitě přidala a chytila pravou Kakashiho nohu.
„Fajn, jdeme,“ vyzvala všechny. Sewa kývla.
„Doneseme tam senseie celého, dattebayo!“
Celého, ale s otřesem mozku. A pár zlomeninama...

„Ten – je – težkej,“ skučel Sasuke, když skupinka procházela prázdnou ulicí a zahýbala do domu, kam je navigoval Tanzou.
„To je mi novinka,“ odsekla Sewa nevrle. „Hej, sensei! Měl by jste uvažovat o tom, že zhodíte tak dvacet kilo!“ houkla na něj. Naruto se ušklíbl, a ze Sasukeho myšlenek se dalo usoudit, že plně souhlasí. A hlásek v Sakuřině hlavě, sám o sobě mluvící jako vnitřní Sakura, nadšeně skandoval Sewino jméno.

„Už jste se probudil? Jak se cítíte?“
„Ugh...nebudu se moct hýbat týden.“
Za dveřmi se čtveřice Kakashiho žáčků provinile krčila ale hýkala přitom marně potlačovaným smíchem.