Ztracené Eso 08

8.kapitola – Nová mise: Zachránit, nebo zabít!
Konoha… Mírumilovná vesnice, která si libuje v tichu a krásách přírody. Nádherné lesy, řeky a hory jež ji odklopují tvoří ideální místo na odpočinek.
Ale kdesi uprostřed Konohy, nyní probíhá hádka mezi dvěmi osobami.

„Od toho incidentu uběhly teprve tři týdny!“ vztekala se Hokage.
„Bábi Tsunade, ale pokud Orochimaru něco chystá… Musíme Hoshi-chan zachránit co nejdříve!“ trval si na svém blonďatý Shinobi.
„Ne! Já Tě na tu misi nepustím!“ zavrčela Hokage.
„Ale, Tsunade…“ ozval se od dveří náhle hlas.
Všichni vzhlédli ke dveřím, hleděli na bělovlasého muže… Žabí poustevník.
„Jiraiyo, co ty víš o té misi?“ zamračila se Pátá.
„Nic, ale pokud se jedná o Orochimara nebude to nic dobrého. Klidně půjdu s Narutem.“ Usmál se sannín.
„Fajn,“ odsekla Tsunade, „ale…“
„Budeme potřebovat lékařského ninju a někoho kdo umí stopovat, to bude úplně stačit.“ Prohlásil poustevník.
„Pošlu s Vámi Sakuru a … Inuzuka Kibu.“ Povzdechla si Hokage.
„Dobře.“ Přikývl spisovatel Icha Icha.
„Vyrazíte…“ začala Tsunade.
„Ještě dnes, odpoledne za hodinu.“ Přerušil ji Jiraiya.

Poustevník se otočil a pokynul svému žákovi aby jej následoval, zatímco si Tsunade tiše zuřila. Když vyšli ze dveří a zavřeli, zeptal se Naruta:
„Tak o co se jedná?“
„O Hoshi-chan!“ vyhrkl Uzumaki.
„Kdože?“ zamrkal Jiraiya.
„Hoshi-chan ztratila paměť a přebývala nějakou dobu v Konoze, potom jsme se s ní vydali k místu, kde jsme jí našli a tam jsme narazili na Orochimaru… A ona… Na nás zaútočila… Ale… Ona v podstatě neútočila, měla takové červené oči a nejspíše nebyla při vědomí!“ vysvětlil blonďáček.
„To se mi nelíbí…“ zamručel pouze Žabí poustevník.
„A… A… Zvrhlí poustevníku! Porazila Kakashi-sensei!“ dodal.
„Kakashiho?“ pohlédl na něj jeho učitel.
„Ano, Kakashi-sensei.“ Přikyvoval Naruto.
„Běž, Naruto a připrav se na misi.“ Řekl Jiraiya a zahleděl se na dveře kanceláře Páté.
„A ty budeš dělat co?“ zamračil se nedůvěřivě Gennín.
„Promluvím si s Tsunade.“ Pokrčil rameny nevzrušeně poustevník.
„Jenom aby, Zvrhlí poustevníku…“ zamručel Naruto.

Sotva Naruto zmizel z dohledu, Žabí poustevník si povzdechl a ještě chvíli přemýšlel o slovech svého žáka.
„Orochimaru…“ zavrčel naštvaně.
Zaklepal na dveře kanceláře, jakmile se mu dostalo pobídnutí vstoupil, nevzrušeně se vyhnul váze a povzdechl si:
„Tsunade…“
„Jiraiyo! Vůbec nic o té misi nevíš!“ zuřila Pátá.
„Teď už ano a trvám na svém názoru před tím… Orochimarovi plány (ať jsou jakékoliv) s tou dívkou musí být překaženy... Podle všeho je to jeho další experiment.“ Zamručel Žabí poustevník.
„To je možné.“ Přikývla Slimáčí princezna.
„Ale…?“ povytáhl obočí Jiraiya.
„Ta dívka je a nejspíše i byla zcela oddaná Orochimaru, mám dojem, že je to jakýsi klon člověka. Měla jsem příležitost prohlédnout si její stavbu těla, je přímo nemožné aby jakýkoliv člověk vypadal takhle…“ prohlásila Pátá.
„Jak vypadala?“ zamračil se.
„Kosti mají jiné rozestavení, více přizpůsobené ninjovským pohybům, ale… Vypadá to, že každý její sval je jaksi… Jak to říct? Dalo by se říct napojen (krom mozku) na sluch. Její mozek si automaticky pamatuje Orochimarův hlas a když jsou svaly napojené… Nemá šanci vzdorovat.
Nedokáži říct jak se to stalo, jak je to možné, ale má teorie je, že nějak všechny svaly napojil. Ale nevím…“ zavrtěla hlavou Pátá.

„Zatracený Orochimaru!“ třískla Tsunade do stolu.
„Jeho sídlo bude v té oblasti, takže to s nimi obhlídnu a potom… Se uvidí.“ Řekl Jiraiya.
„Jiraiyo…“ pohlédla na něj pátá.
„Ano?“ otočil se.
„Dávejte si pozor.“ Zamračila se.
„Dobře, dobře.“ Mávl nad tím rukou.
Hvězdičko… Zajímalo by mně, kdo vlastně jsi, ale to už asi nezjistíme… V nejhorším mají rozkaz Tě zabít, nebo přivést. Mihlo se hlavou Páté.

V domluvený čas se setkal tým, který měl za úkol přivést či zabít Hoshi, nebo-li Kei.
„Naruto, Sakuro a Kibo Vy tři -…“ začal Jiraiya.
„Haf!“ ozvalo se štěknutí.
„TŘI?!“ zuřil Kiba.
„Ehm, pardon! Čtyři! Máte prostě za úkol přivést, nebo popřípadě eliminovat osobu, která v Konoze vystupovala pod jménem Hoshi.“ Pronesl poustevník.
„Popřípadě eliminovat…“ opakoval Naruto.
„Bohužel, Naruto, ta dívka je pro tuhle vesnicí moc velký risk.“ Řekl Jiraiya.

Netrvalo dlouho a nový tým bez dlouhého dohadování vyrazil, Naruto pochyboval o tom zda druhou možnost zvládne, přece jenom… Byla to Hoshi-chan!
„Naruto, pokud budeme muset Hoshi zabít, nebude to na Tobě.“ Pronesl Jiraiya, jako by přesně věděl co se jeho učni honí hlavou.

Mezitím… Několik kilometrů dál, v lesích a sídle Orochimaru, se jeho pokus pomalu dostával k dokonalosti. Zbývalo dopilovat pár věcí.
„Už jenom pár hodin, Kabuto a budeme hotovi.“ Ušklíbl se Orochimaru.
„Orochimaru-sama… Mám dojem, že se někdo blíží k tomuhle sídlu.“ Pronesl Kabuto.
„Samozřejmě, čekali jsme je dříve.“ Prohlásil Orochimaru.
„Tak nějak.“ Přikývl brýlatý poskok.

Orochimaru pohlédl na své dva pokusy, ani jeden nebyl perfektní, to dobře věděl, ale jedna bude více než dostatečná pro jeho plány.
„Vyčkáme na ně a potom…“
Kabutovi se úsměv svého mistra vůbec nelíbil, byl až příliš ďábelský, ale i tak… Co se dalo čekat od někoho jako je on?
Nic jiného. Byl to přece Orochimaru, chladný a bezcitný Ztracený ninja… Třída S.

Náhle jedna “zkumavka“ křupla, připomínalo to líhnutí, ovšem tohle nebylo z toho, že by se to uvnitř snažilo dostat ven, ne.
Tohle bylo přičiněním jednoho muže, Jiraiyu a jeho tým. Normálně bez jakéhokoliv plánu vtrhli, Orochimaru se musel jejich naivitě zasmát.
„Si asi vážně myslíš, Jiraiyo, že tohle vtrhnutí ti pomůže mně porazit?“ zeptal se mírně pobaveně.
„Ne, ale naší misi to pomohlo hodně.“ Pronesl žabí poustevník.

Kabuto se zamračil a otočil na místo, kde ještě před chvílí byli obrovské zkumavky… Obě však byli pryč.
„Zajímavé.“ Pronesl pouze Orochimaru.