Šestý živel 10 - Návrat klanu a nový Jinchuuriki

Šel po louce. Nikde ji nemohl najít a už věděl jen o jediném možném místě. Došel k jezeru a tam ji konečně našel. Seděla na břehu a koukala do dálky. V levé ruce svírala Narutův meč a v pravé přívěšek s rudým krystalem, který jí dal otec.

„Tohle by se ti mohlo hodit.“ podal krystal Hinatě.
„K čemu to je?“
„No až přijde ta správná chvíle tak to zjistíš. Hlavně to neztrať.

Správná chvíle už musela nastat a ona si toho nevšimla. Kdyby ano, mohl teď být Naruto možná naživu. Nebyl důvod ho dále nosit. Nevěděla k čemu měl sloužit, ale to už je teď jedno. Ještě se na něj podívala, jak se třpytí. Naposledy sevřela přívěsek v ruce. Napřáhla se že ho hodí do jezera...
„Konečně jsem tě našel.“
Jen tak tak ho ještě zachytila. Málem ho tam opravdu hodila. Kdyby se tu neobjevil, už by přívěšek ležel na dně.
„Hmmm.“ byla její jediná odpověď a dál se dívala stejným směrem.
„Ostatní už si o tebe dělají starosti.“
Na to nijak nezareagovala.
„A hlavně jeden kluk by tě chtěl vidět.“
„Přijdu na Narutův pohřeb.“
„Pohřeb? Neřekl bych že nějaký bude.“
Na to se na něj nechápavě podívala.
„Iruka-sensei co tím chcete říct?“
„No, co tím chci říct. Pohřeb nebude. Alespoň ne Narutův. Když jsem ho potkal tak vypadal živě až až.“ vysvětlil Iruka.
„Naruto-kun je naživu?! Ale jak..?“ nestíhala se divit Hinata.
„No myslím, že ti to řekne sám.“
„Díky Iruka-sensei!“ poděkovala mu a už běžela do vesnice. Tekly jí slzy, ale slzy štěstí. Takovou radost v životě neměla.

V nemocnici:

Konečně se probudil. Ležel v posteli, samozřejmě kde jinde než v nemocnici. Podíval se po pokoji a zjistil, že je v pokoji sám. Na stolku vedle sebe měl květiny a meč Šesti živlů. Ani neměl moc času se zamyslet nad tím jak dlouho mohl být mimo a už se do pokoje někdo hrnul. Ten někdo byla Sakura.
„Vida, už jsi se probudil.“
„No jo, zrovna teď. Jak je Sorovi?“
„Ten je v pohodě. Během dvou hodin odešel.“ odpověděla a zkoumala, jestli je v pořádku.
„Dobře. Jak dlouho jsem byl mimo?“
„Dvacet čtyři hodin.“ odpověděla mu. „Zdá se, že jsi už celkem v pořádku, tak zítra můžeš jít.“
„Bezva. Alespoň už to mám za sebou.“
Dveře pokoje se znova otevřely a vešel Sora, Sasuke a Sai. Každý nesl dvě mísy ramenu.
„Hele kdo se nám to probral!“ zvolal Sasuke.
„Teď prý potřebuješ hodně energie.“ řekl mu Sai.
„Tak jsme ti přinesli nějaký ten ramen.“ pověděl mu Sora.
„Super! Děkuju moc! Přesně to jsem potřeboval.“ radoval se Naruto a začal se ládovat. Všichni ostatní při pohledu na Naruta dostali výtlem...

Druhý den ráno se Naruto probudil plný sil. Zeptal se Kyuubiho jak na tom je on a zjistil, že je taky v plné síle. Už se chystal vypadnout z nemocnice když do pokoje vešla Tsunade.
„Kampak, snad už neodcházíš?“ začala na něj.
„To se ví, že jo. Už tu nechci strávit ani minutu. Beztak jsem v nemocnici už jako doma.“
„Ještě máš nějakou práci. Dáte chakru ještě dvěma lidem.“
„Ne! To po mě fakt nechtěj! Vůbec se mi nelíbí proležet kvůli tomu dva dny v posteli!“ namítal Naruto jak to jen šlo.
„Musíme mít co nejvíce síly, když se máme střetnou s nepřemožitelnou armádou. A navíc... ti zařídím po celou to dobu tolik ramenu kolik budeš chtít.“ přemlouvala ho dál.
„Eh no....“ pomůže tím své vesnici, ale zase je to tak nepříjemné, ale ten ramen, je to tak strašně vysilující, ale zas ten ramen.
„Dobře.“ upsal se Naruto.
„Kyuubi, slyšel jsi to?“
„No jo, co s tím mám dělat? Jen bych tě chtěl upozornit, že nevím co se stane až ten člověk přijme mou chakru. Sora byl jiný, ten už jí v sobě před tím měl, ale nový člověk by se mohl zbláznit a přestat se ovládat. Ale když se to povede, bude o jednoho víc. Dokud mu nedojde chakra, bude jako další Jinchuuriki.“ informoval ho Kyuubi.
„Tak jo, ale tady to nejde. Něco by se mohlo stát. Někde za vesnicí. Vem sebou Soru a Sasukeho. A taky ten můj přívěšek a Yamata, kdyby se to vymklo.“ domluvil Naruto.
„Dobře, za hodinu u hlavní brány.“ souhlasila bábi a odešla.
„Ještě dvakrát, no to je síla. To jsem zas na něco kejvnul.“
„Teď už je pozdě.“ řekl mu Kyuubi a koukal se mu přímo do očí, protože z něj zrovna vyskočil.
„Ty Kyuubi, co když se ten člověk neovládne?“ zeptal se Naruto.
„V případě, že Yamato nepotlačí jeho chakru ho někdo bude muset zastavit. My dva z toho vypadáváme, takže se mu musí postavit Sora. Tím ale budou síly jen vyrovnané.“
„Druhý nejsilnější tam bude Sasuke. Když použije druhou úroveň pečetě, tak se mu to snad podaří. Tenkrát v údolí smrti měl stejnou sílu jako já s jedním ocasem, tak to bude muset stačit.“ zapřemýšlel Naruto.
„Pořád je to ale lepší než bejt pod drnem, to musíš uznat.“ promlouval Naruto ke Kyuubimu.
„No jo.“ zavrčel lišák.

Za hodinu stál u brány s ostatními a vydali se do lesa. Mimo ty které chtěl Naruto tam byla ještě Sakura jako lékařský ninja.
„Bábi, kde je ten zákazník?“ divil se Naruto.
„Už je na místě. Za chvíli jsme tam taky.“ odpověděla mu.
Došli na místo. Yamato si sedl a okolo sebe nechal vyrůst dřevěné kůly se znaky. Naruto se rozhlédl a hledal toho, komu má dát chakru. Nikoho ale nenašel.
„Neříkala jsi že už tu je?“ ptal se Naruto Tsunade. Ta se ale ani nestačila nadechnout.
„Tady jsem Naruto.“ ozvalo se a Naruto se otočil tím směrem. Čekal kohokoli ale tohohle ne.
„C..cože? Vy?“ zakoktal se.
„Jo, já.“
„Ale Kakashi-sensei! To myslíte vážně?“ divila se Sakura.
„Jistě.“ odpověděl stručně Kakashi a nasadil si Narutův přívěšek, který mu podávala Tsunade.
„Měl byste vědět, že se to může vymknout.“ informoval ho Naruto a doufal, že si to rozmyslí.
„Proto mám přeci ten přívěšek a Yamata.“ mávnul nad tím rukou Kakashi.
Naruto zaťal ruku v pěst, ale smířil se s tím. I když nechtěl aby se jeho senseiovi něco stalo, dal se do práce.
„Tak já můžu začít.“ zavolal Naruto na Tsunade.
„Dejte se tedy do toho.“ řekla jim a čekala, co se bude dít.
Naruto se postavil čelem ke Kakashimu a začala z něj proudit rudá chakra jako předtím se Sorou. Za chvíli jako obvykle ztratil vědomí a sesunul se na zem. Kakashi se odporoučel taky a spojení chakry se přerušilo. Sakura zkontrolovala Kakashiho.
„Je to v pořádku, za chvíli se probere plný energie.“ konstatovala a šla se podívat na Naruta.
„Je to dobrý. Za pár hodin nabyde vědomí.“
„Chudák, musí tohle všechno podstoupit.“ litovala ho Sakura.
Sora a Sasuke sledovali Kakashiho, jestli to s ním začne něco dělat, ale zdálo se, že je to v pořádku. Potom se Kakashi zvednul s neuvěřitelnou rychlostí. Yamato začal potlačovat démoní chakru. Sasuke už začal s aktivací své prokleté pečetě a Sora se obalil chakrou. Oba byli rozhodnuti ho zastavit.
„Hej hej! Klídek! Jen jsem to zkoušel. Chtěl jsem vědět jak se zachováte.“ zabrzdil je Kakashi.
„Kakashi-sensei! Vám asi ruplo v bedně! Zrovna jsme se vás chystali zastavit a možná i zabít!“ řval na něj Sasuke...

Chudák Naruto se probudil celý rozlámaný. Další den v háji. Rozhlédl se po pokoji a spočinul pohledem na květinách a meči na stolku vedle postele. Kdo je sem asi dal? A kdo přinesl jeho meč? A jestlipak už někdo viděl Hinatu?
„Naruto...“ zavrčel Kyuubi uvnitř Naruta.
„Kyuubi, jak ti je?“ zeptal se ho Naruto.
„Ujde to. Hlavně už něco sněz nebo vypij ať to jde rychleji.“ než to Kyuubi dořekl, tak se otevřely dveře a vběhlo pět lidí. Ino, Sai, Kiba, Shikamaru a Chouji. Každý se dvěmi miskami ramenu.
„Buď zdráv Naruto.“ vypálil na něj Chouji a ostatní ho taky pozdravili.
„Neseme ti něco od Hokage-sama.“ usmála se na něj Ino.
„Eh, jo, díky.“ poděkoval Naruto kamarádům.
„Slyšeli jsme co děláš. Že rozmnožuješ Jinchuuriki.“ uchechtl se Shikamaru.
„Je to tak. Kdyby to nebylo životně důležité, tak bych na to v životě nekývnul.“
„Nebo kdybys za to nedostal ramen co?“ začal chytat výtlem Kiba a po něm i všichni ostatní. Nakonec to nevydržel ani Naruto. Jen co se uklidnil tak se pustil do ramenu. Bylo to pro něj jako injekce energie.
„Už si slyšel tu novinu?“ zeptal se Sai.
„Vůbec nevím o čem mluvíš.“ podivil se Naruto.
„Do vesnice se vrátil Uchiha Itachi.“ řekl Sai a Naruto málem spadl z postele.
„C-co? Itachi? Vrátil?“ nestíhal se divit.
„Jo. Ukázalo se, že byl celé ty roky na naší straně. Aby to bylo věrohodné, museli narafičit i ten masakr v jejich klanu.“ vypověděl mu Chouji.
„Narafičit?“
„Byla to jen zástěrka. Aby to vypadalo věrohodně a mohl se přidat k Akatsuki. Ve skutečnosti nikoho nezabil. Mrtvoly byly původně různé předměty a pomocí jutsu je přeměnili na těla.“ vysvětloval mu dál Shikamaru.
„Všichni se na ty roky ukryli a teď, když už Itachi utekl od Akatsuki se vrátili zpět.“ pokračoval Sai.
„Takže je teď ve čtvrti Uchiha mírně přelidněno.“ usmál se na něj Kiba.
Naruto nestíhal vstřebávat nové informace. Ještě dlouho klábosili, než se Sai s Ino omluvili, že už musí jít něco zařídit. Naruto to ale prokoukl a pomyslel si, že to Ino nebude mít se Saiem jednoduché. Za chvíli odešel i Shikamaru a Chouji. Kibu Naruto zastavil.
„Počkej ještě chvíli. Chtěl bych se na něco zeptat.“
„A že vím na co?“ uchechtl se Kiba.
„Eh, no tak jestli to víš tak spusť.“
„Byla tu včera, než si se probral. To ona ti sem dala ty kytky a ten meč. A pokud vím, tak dneska tu byla taky. Tak já už musím, zatím se měj.“ odešel z pokoje celý vysmátý.

Byla tu. Po celou dobu. Proč tu ale není teď? Bojí se že jí nemiluje, nebo jen cítí závazek za záchranu života a tak radši zmizí než se probere aby si to špatně nevysvětlil? Naruto nevěděl co si má myslet. Asi půl hodiny hypnotizoval dveře, jestli za ním konečně nepřijde. Když se konečně dveře otevřely byla to jenom sestřička, která ho šla zkontolovat. Po další půlhodině se konečně otevřely znovu. A znovu to nebyla ona. Byla to osoba, kterou by čekal nejméně.
„Ty?!“ kulil na příchozího oči.“
„Ano já. Myslím, že už jsi slyšel o mém návratu.“
„No jo, zrovna před chvílí jsem se to dozvěděl. Ale co mi chceš?“
„Pamatuješ si na ten hlas ve snu? Říkal ti o armádě.“
„Hej hej hej! Jak to víš?!“
„Pomocí techniky jsem se ti dostal do snů a řekl ti co Akatsuki chystá.“
„Tak tos byl ty? Varoval jsi mě. Ale co víš o tom prvním snu?“
„Prvním? O prvním nevím nic. To byl asi tvůj vlastní.“ dušoval se Itachi.
„Jo? No já že se až moc shodoval s realitou.“
„Mohla to být tvá vlastní předtucha.“ usoudil Itachi. „A teď dál. Přišel jsem vám pomoci zvítězit.“
„Hodí se nám jakákoli pomoc, ale nemyslím že jeden člověk navíc něco změní.“ zadíval se mu Naruto do očí.
„Jeden člověk toho opravdu moc nezmění. Ale jeden Jinchuuriki by mohl být znát. Co myslíš?“