Skryté má zůstat skryté a nebo ne? 003: Uchiha a Reina? Tajemný románek? Kdy? Kde? Proč?

„Asi se půjdu projít, na večeři jsem zpátky.“usmála se a vyrazila po příkladu Itachiho ven. U východu z úkrytu jí někdo chytil za ruku a táhl jí za sebou.
„Hej! Pusť mě nebo ti spravím fasádu.“vyškubla se mu.
„Jak víš, že jsem to já?“zeptal se muž stojící vedle ní.
„Tebe bych poznala všude...“zavrčela nebezpečně.

„Chci si promluvit.“ Promluvil rázně.
„No a? Já s tebou ne.“ Odsekla mu a chtěla jít pryč, ale to by jí nemohl Uchiha zatarasit cestu.
„To máš blbý, já si s tebou chci promluvit.“ Chytil jí pevně za ruce.
„Pusť mě. Au, to bolí.“ Sykla.
„Poslouchej mě. Nechtěl jsem tě opustit.“promluvil na ní Itachi, po chvilkové odmlce.
„No to sis hošánku měl rozmyslet před půlrokem, teď je pozdě.“ Otočila se k němu zády. Dopálený Itachi si jí přitáhl k sobě a políbil jí. Trvalo to celkem dlouho, než se Reina vzpamatovala a dala mu facku.
„Abys sis zapamatoval, že na mě nemáš šahat.“ Odsekla mu a rozplynula se jako pára nad hrncem.
“Jsem to ale idiot.“ Pomyslel si Itachi nešťastně, ale bylo pozdě.

„Já se vsázím, že spolu něco měli.“ Smál se Deidara.
„Já vsázím na to, že byli přátelé.“ Usmála se Konan, protože nechtěla věřit, že by její kamarádka měla něco s Uchihou. Všichni spíše věřili v Deidarův návrh. V okamžiku, kdy do místnosti vešel Uchiha, nahrnuli se všichni k němu.
„Itachi? Měl jsi někdy, něco s Reinou?“odvážil se zeptat Kisame.
„Takže i ty Kisame?“povzdechl si Uchiha.
„Nás to jen zajímá.“ Uculil se Sasori.
„Nic vám do toho není.“ušklíbl se Itachi a zmizel v chodbách.
„A zase jsme nic nezjistili.“ Povzdechl si Hidan.
„ Konan? Reina je tvoje kamarádka. Mohla by jsi to zjistit.“ Přisedl si k ní Kisame.
„Nebudu vyzvídat.“ Obrátila oči v sloup.
„Ale Konan, tohle nám neuděláš“usmíval se Deidara.
„Jsi si tím nějak jistý.“ Otočila se na něj.
„Já? Vždycky.“ Uculil se Deidara. Konan nad tím jen zakroutila hlavou, ale nekývla jim na nic.
Aby nemusela poslouchat ty jejich praštěné plány, tak radši odešla.
„Musíme to nějak zjistit.“ Zamračil se Sasori. „Ale jak?“
„Opijeme ji a ona nám to řekne.“ Navrhl Hidan, ale ostatní to ihned zamítli. Přece nebudou opíjet novou členku, že?A tak dál přemýšleli o tom, co by mohly udělat ale nikoho nic nenapadalo.
Po hodině se tam objevila i Reina, která byla až moc zamlklá. Měla rozmazaný make-up, takže musela brečet.
„Jdu do pokoje, s večeří na mě nečekejte.“ Špitla a zmizela v chodbách.
Tohle je vyvedlo z míry. Všichni se na sebe zmateně podívali a rozhodli se poslat Deidaru za ní. Deidara prvně nechtěl, protože neuměl utěšovat, ale nakonec byl donucen.

Zaklepal na dveře a vešel dovnitř. To co viděl, se mu ani trochu nelíbilo. Když Reinu poprvé viděl dnes odpoledne a když mluvila s Itachim, myslel si, že je silná a nic jí nezlomí. Ale teď, ležela na posteli a brečela. V ruce dřímala přívěsek od řetízku. Ve kterém byla fotka. Malá, ale přesto byla. Deidara na ní matně rozpoznal Reinu, ale muže co byl s ní, nepoznával. Možná, kdyby přišel blíž rozpoznal by na fotce muže, pro kterého Reina brečela.
„Ehm, Reino?“ odvážil se promluvit. Zvedla uslzené oči od fotky a mírně se usmála.
„No? Co potřebuješ?“ zeptala se ho.
„Co se děje? Neznáme se sice dlouho, ale poznám, že ti něco je.“ Přisedl si k ní Deidara.Chtěl jí nahlédnout přes rameno a zjistit pro koho pláče, ale Reina tušila co chce udělat a proto si přívěšek schovala pod triko.
„Co jsi potřeboval?“ otočila se na něj.
„No, kluci mě sem poslali.“ Pokrčil rameny.
„Chceš si o něčem promluvit.“špitl.Udiveně se na něj podívala. Nečekala, že by se s ní někdo chtěl o něčem bavit, tedy spíše o ní.
„Děláš to, protože chceš a nebo, protože musíš?“ zeptala se ho s podivným výrazem ve tváři.
„Protože chci.“ujistil jí okamžitě.
„Dobře, řeknu ti i to, co neví ani Konan, ale nesmíš nikde ani pípnout jasný?“ usmála se na něj. Deidara souhlasně kývl hlavou.