Kde končí svět 8- KONEC

V minulém díle:

Když Sakura skončila, všichni na ni hleděli s otevřenou pusou.
„A kde máte ten svitek?“ zeptal se Kakashi. Naruto se otočil na Sakuru a ta přikývla.
Otevřel taštičku a opatrně z ní vytáhl svitek a položil ho Minatovi na stůl.
Ten ho otevřel a zkoumavě se na něj podíval. Pak se usmál.
„Ano, je to tu všechno napsané. Takže..... svitek odpečetotíme a následně ho zničíme. A Akatsuki se můžou klidně i zbláznit.“ Všichni se úlevou zasmáli.
Sakura se poškrábala na hlavě.
„A řekli jsme vám, že už jsou jenom tři?“ Kakashi se zakuckal.
„Tři? To už jste ostatní vyřídili? Fakticky dobrá práce!“ Ostatní v místnosti se usmáli a pokyvovali hlavou. Minato si odkašlal.
„A nás čeká odpečeťování. Aiko, Sakuro a Naruto, pojďte se mnou. Vy ostaní, běžte hlídat ven, kdyby nás chtěl náhodou někdo vyrušit. Dáme se do práce!“

Kapitola 8:

Když už všichni odešli, Aiko se zavrtěla a otočila se na zbývající tři lidi:
„A bude to bolet?“ Minato se poškrábal na hlavě. Vždyť na tohle vůbec nepomyslel!
Co když u toho i zemře? Jeho pochybnosti ale rychle vyvrátila Sakura.
„Samozdřejmě že ne. Jenom na chvíli stratíš vědomí a když se probudíš, nebudeš si na nic s toho pamatovat.“
„Opravdu není vůbec žádné riziko?“ obrátil se Minato na své nejstarší díte. Ten ale jen zavrtěl hlavou.
„Aiko se vůbec nic nestane.“
„No dobře. Tak se do toho dáme ne?“ odpověděla už úplně uklidněná Aiko. Pak už šlo všechno jako po másle.
Naruto nakreslil kruh a Aiko si lehla do jeho středu. Zapálili se svíčky a otevřel svitek. Sakura z něho začala číst a Aiko mezitím usnula. Pak z ní začala vycházet zvláštní záře.
Minato k té záři přiložil prázdný svitek. Sakura dočetla a ze svitku začala vycházet obrovská energie. Sakuru, Naruta a Minata odhodila na stěnu, ale a Aiko to ani nehnulo.
Naruto se zvedl ze země a šel pomalu k svitku, který ležel otevřený na stole.
Dotkl se ho, ale nic nestalo. Oddechl si, smotal ho a hodil na zem.
Pak vytáhli se Sakurou další svitek, o kterém ale nikomu nic neřekli. Podívali se na sebe a přikývli.
Začali rychle dělat složité pečetě. Nad svitkem se objevili známky všech živlů.
Větev symbolující zemi svitek roztrhala a oheň spálil. Vítr popel roznesl a voda ho pokropila, takže se stal součástí půdy. Do té ještě nakonec uhodil blesk.
Naruto a Sakura padli na zem. Byl konec, svitek byl zničen. Minato se na to všechno dívat s vystrašeným výrazem. Rozběhl se k Aiko a zatřepal s ní. Ta otevřela oči a usmála se na otce.
„Už je konec?“
„Ano to už je úplný konec.“ Aiko se podívala někam za Minatovi záda, vykřikla a rozběhla se tím směrem.
Minato se otočil. Aiko klečela u Sakury a Naruta a snažila se je přivést k životu.
„Proberte se! Notak, proberte se! Tati, já necítím tep!“ Minato se lekl. Přece nemůžou být mrtví! Podruhé.... Proti jeho vůli mu z očí vytryskly slzy.
Pak Aiko znovu vykřikla. Tentokrát radostí. Ucítila totiž znovu tep. Minato se k nim vrhl. Naruto otevřel oči.
„Tohle už nám nedělej! Vždyť jsem se ptal na rizika!“ vydal ze sebe mezi vzlyky.
„Na tohle ses neptal. Ptal ses na Aiko. A co je se Sakurou?“
„Už se taky probouzí!“ odpověděla mu Aiko. A opravdu. Sakura zrovna otevřela oči a chytla Naruta za ruku. Naruto se na ni usmál.
„Byla jsi skvělá.“ Sakura mu úsměv oplatila.
„Ty taky. A právě proto tě tak miluju!“ Naruto její ruku sevřel ještě pevněji.
„Taky tě miluju.“ Aiko vykřikla radostí.
„No konečně jste se rozhoupali. Pojď tati, jdeme za ostatníma.“ A odtáhla totálně šťastného Minato pryč. U dveří neodolala a otočila se.
Sakura s Narutem se už zvihly ze země a líbali se. Aiko se pousmála. Takže je to doopravdy adeptka na švagrovou.
Před budouvou stáli všichni opřeni o stěny. Když je uviděla Kushina a paní Haruno, rychle se rozběhli k nim.
„Tak už jste zkončili? A kde jsou Sakura s Narutem?“ Aiko se na maminku i na paní Haruno ušklíbla.
„No popravdě, hned po zničení svitku jsme si s otcem mysleli, že jsou oba mrtvní, protože neměli žádný tep. No ale nakonec se probrali a líbají se.“ Kushina s paní Haruno se na sebe šťastně usmály.
Vždycky snili o tom, že by se ti dva dali dohromady. Vždyť se k sobě tak báječně hodí!
Aiko šla za Sasukem. Ten se na ni usmál.
„Ani nevíš, jak jsem rád, že se ti nic nestalo. Tolik jsem se o tebe bál!“
„Ty ses o mě bál?“ Sasuke se rozpačitě poškrábal na hlavě.
„Ano bál. Protože..... protože tě miluju. Chtěl jsem ti to říct už dávno.“ Aiko na Sasukeho vykulila oči a nepřítomně na něho hleděla. Sasuke posmutněl.
„Pochopím, kdyby to u tebe nebylo stejné.“ Aiko se usmála.
„Sasuke, ty blázínku! Vždyť se mi líbíš už od akademie! A pak se to ještě zvětšilo!“ Sasuke vykřikl radostí a chytil Aiko do náruče. Ani si nevšimli že za nimi někdo stojí.
„Ale že vám to spolu sluší!“ Sasuke a Aiko se otočili. Za nimi stáli Sakura s Narutem. Drželi se za ruce a úsměv měli od ucha k uchu. Aiko zavýskla.
„Super, budem randit ve čtyřech!“ Sasuke, Sakura a Naruto se začali dusit smíchy a Aiko se naoko urazila.
Vtom se vedle nich oběvil posel z písečné. Minato se ho zeptal:
„Děje se něco?“ Posel se jen pousmál.
„Kazekage-sama vámjen vzkazuje, že organizace Akatsuki už neexistuje. Byli ve sém sídle nalezeni všichni zavražděni.“
„Ale jak to?“ zeptal se udiveně Minato.
„To přesně nevíme. Ale na podlaze byl nalezen svitek zkázy.“ Oči všech přítomných se obrátili na Naruta a Sakuru. Ti se nevinně usmívali.
„No co. Tak jsme ho vyměnili za svitek, podle kterého pozorovali, co se děje ve vesnicích. Neměli nám na to naletět a otvírat ho.“ řekla Sakura s nevinným úsměvem. Všichni se úlevně zasmáli. Minato zvedl ruku a všichni stichli a posel mezitím zmizel.
„Takže, co si udělat malou oslavu šťastného konce?“ Všichni souhlasně jásali a odebrali se k podiu, kde se před 7 lety mimochodem uskotečnil útok Akatsuki. Tam kde to začalo, tam to taky skončí.
Nikdo si ani nevšiml, že 4 lidé zmizeli.

Naruto se Sakurou stojí na monumentu Hokagů a pozorují vesnici.
„Konečně si to tu po 7 letech můžem zase pořádně prohlédnout.“ zašeptala Sakura. Naruto se na ni usmál.
„Samozdřejmě. Co kdybychom začali u měsíčního jezírka? Vždycky to bylo tvoje nejoblíbenější místo.
„Kamkoliv, hlavně když tam budu s tebou!“
Zachvíli už se ve vzduchu vznášel jen drobný prach...

Aiko se Sasukem sedí na houpačce u akademie. Tam se taky seznámili.
„To je nádherný konec!“ vzdychne Aiko.
„Ne,“ opraví ji Sasuke. „To je nádherný začátek.“ Opatrně uchopí její hlavu do dlaní a začne ji líbat.
Na obloze se objeví záblesk a oba dva vzhlédnou.
„Co myslíš Sasuke, kde končí svět?“