Pod maskou...9.část

Akane jen překvapeně mrkala, pak se ale maličko pousmála a zabořila obličej do jeho ramena.

„Nesmíš si to tak brát! Život je holt někdy hnusnej!!“ řekl Sasuke po chvíli. Akane se od něho odtáhla a zavrtěla hlavou.

„Život není hnusnej.. to jenom lidi jsou sv*ně!“ podotkla. Sasuke nic neříkal. Zase se posadila a zády se opřela o studené mříže.

„Můžu se na něco zeptat Nori?“ promluvila do ticha. Sasuke nejdřív nepochopil o koho se jedná, pak si ale vzpomněl a přikývl.

„Proč… jsi se přidal k anbu?? Já ti to už řekla… co ty??“ pohodlně se usadila a upřela na něj mechové oči.

„No… asi ve čtrnácti jsem udělal takovou jednu blbost… kvůli tomu že mi bratr vyvraždil klan jsem odešel z vesnice hledat sílu… nechal jsem tam lidi co byli mí přátele.. v té době jsem to ale ještě neviděl… až po několika letech mi to došlo! Mí přátele… Naruto hlavně, mě hledali. Ale já je nevnímal! Myslel jsem jen na sebe a na svůj cíl. Po několika letech jsem se rozhodl že od toho muže u nějž jsem se učil odejdu… nedokázala jsem se ale vrátit do Konohy… Nemůžu po tom všem… po takový hlouposti! Proto jsem přišel k Anbu! Mohu pomáhat své rodné vesnici… a nikdo nebude vědět kdo jsem… nikdo mi nebude vyčítat co jsem udělal!“ Sasuke měl ulehčený pocit. Konečně se někomu svěřil. Mohl mluvit a nebát se toho že se mu Akane vysměje.

„Není hanba upadnou, ale příliš dlouho ležet!“ prohodila tiše Akane ale tak aby to slyšel.

„Když… já se toho bojím!! Bojím se pohledů, hnusných řečí… ponižování…“ sklopil oči Sasuke a zaujatě rýpal nohou v zemi.

„Nikdo tě nemůže ponížit, když mu to nedovolíš!“ pousmála se Akane. Sasuke se na ní překvapeně podívá.

„Jestli to byli tvý pravý přátele budou rádi že jsi zpět! Nebudou koukat na to co byla ale na to co je! Stačí když se dokážeš omluvit! A přiznat svou chybu… pohledů, zlých jazyků a ponižování si nevšímej! Ale… pokud se chceš skutečně vrátit… měl bys zapomenout na svou pomstu! K čemu ti je?? Co jsi kvůli ní dosáhl?? Jen toho že jsi nešťastný!! Proč se chceš pomstít?? Podívej kam tě to dohnalo!!“ Akane se nahnula a chytila ho za ruku.

„Když…. Já nevím… vždyť… nikdy jsem neměl jiný cíl proč žít… nevím jestli to zvládnu!“ vzdychl Sasuke. Akane mu dlaní zvedla obličej a jemně se pousmála.

„Zvládneš! Já ti věřím!“ řekla.

„Vážně??“ zazářilo Sasukemu v očích. Akane kývla.

„A…nechceš… mi pomoct?“ dodal a s nadějí v očích se na ní podíval. Akane nejdřív překvapeně zamrkala ale pak maličko kývla. Sasuke se šťastně usmál.

„Ou… to je ale lásky!!“ oba otočili oči k dveřím cely. O mříže se s úšklebkem opíral Kann. Akane se na něj výhružně podívala a Sasuke se postavil před ní.

„Ale no tak chlapče!!“ ušklíbl se Kann a nechal zavolat několik mužů.

„Já jí nechci ublížit! I když… vlastně ano… chci jí zabít!!“ pousmál se škodolibě a nechal otevřít dveře. Jak Sasukeho tak Akane svázali a Sasukemu speciálně zavázali oči.

„Slyšel jsem o tobě… a tvém kekei genkai!!“ usmál se Kann a nechal je oba vyvést ven.

„Sakra!“ usykl Sasuke a snažil se vyprostit z provazů ale marně. Akane šla klidně, se zpřímenou hlavou. Oba je dovedli až ven na veliké nádvoří. Uprostřed cihlyčkového chodníčku stál kůl, pod ním stolička. Z kůlu visel silný, lýkový provaz dole zavázaný do kličky.

„Středověká smrt oběšením?“ ušklíbla se Akane.

„Dávám přednost brutálnímu umučení ale… ty se mi líbíš takže to udělám rychle a skoro nenásilně! Nebo jestli chceš… na druhém nádvoří mám gilotinu!“ usmál se sladce Kann. Akane taky nasadila úsměv.

„Ne.. šibenice bude stačit!“ kývla.

„Tak pánové….vemte toho kluka!!“ nakázal Kann.

„Moment… dáma má přednost!“ zavrtěla hlavou Akane a stoupla si před Sasukeho.

„Oh… nechceš vidět svého milovaného skonat??“ chytil se za srdce Kann a s přehnanou ironií začal vzdychat. Najednou ale přestal a podle se ušklíbl.

„Dobře tedy!! Pověste ji jako první!!“ vykřikl a začal se ďábelsky smát.

„Ne!!“ vykřikl Sasuke ale Akane se k němu otočila.

„Neboj se!“ šeptla mu do ucha než ji stačili chytit. Pak už jí jen roztrhli provaz na rukou a dovedli na stoličku. Jeden z ninjů jí prostrčil hlavu oprátkou a druhý jí držel.

„Nějaká poslední věc?“ usmál se Kann.

„Jo! Vlastně jsou dvě… nejsi tak chytrý jak si myslíš… a pokud víš vše o Norim o mě určitě ne!“ usmála se ale jeden ze shinobi jí podkopl stoličku. Její tělo se prudce zhouplo. Pak bylo slyšet jen dusivé zachrčení… a nic… bylo ticho!