SPOJENÉ CHAKRY 04, Boje začínají, Sharingan se objevuje

Tak konečně zase po dlouhé době je tu další díleček. Tentokrát jsem přidala pár kresbiček, tak doufám, že se budou líbit!

„Au...“ zaúpěl Naruto, když mu Takari masírovala záda. Po tom výbuchu... vlastně se vůbec divil, že dokáže ještě chodit.
Naruto ležel na posteli na břiše a Takari na něm obkročmo seděla. Přejížděla mu rukama po nahých zádech, aby uvolnila ztuhlé a přetažené svaly.
„Tak co?“ zeptala se asi po půl hodině.
„Už je to mnohem lepší.“ přikývl, ale Takari ještě pokračovala.
„Jakého stupně byla t mise, co si dal týmu Tikaru?“
Naruto nasucho polkl.
„Sakra!“ ulevil si v duchu.
„Bylo to Céčko.“ zalhal
„Aha, takže A...“ povzdychla si Takari
„C-co? Jak to můžeš vědět!“
„Nevěděla, teď jsi mi to řekl.“ rozesmála se.
„Ty se... nezlobíš?“
„No, měla bych. Ale Yanami si taky potřebuje prověřit svoje schopnosti a vyzkoušet nové techniky.“
„Smím hádat? Naučilas jí čtrnáct úderů!“
Takari se zazubila “Jo!“ přikývla a spojila prsty. Pak do Naruta 14krát bodla.
„Au... sakra, nejsem tvuj terč!“ zaúpěl naoko naštvaně. Takari z něj slezla.
„To nebylo kvůli tomu, že jsi terč.“
Naruto se protáhl.
„No jo! Ty záda povolili!“ zajásal a posadil se.

Takari si česala před zrcadlem své dlouhé vlasy. Pak se předklonila a rozčesala je taky z druhé strany. Když se vrátila do původní pozice, její vlasy utvořily velkou, jakoby lví hřívu. Zasmála se, ale vlasy tak nechala. Sundala si ručník a oblékla si jemnou noční košilku. Pak ladně přikráčela do ložnice, hezky nožku před nožku. Naruto se na ní podíval. Pak svůdně zavlnila boky a udělala gesto, které mělo představovat šelmí drápy. Rozeběhla se a se zavrčením na Naruta skočila. Ten se rozesmál.
„Ty si mi ale divoška!“
„Jednou je dítě pryč, tak snad divoška být můžu, ne?“ ušklíbla se a sklonila sek němu.
„Hm... a co takhle, kdyby Yanami měla sourozence? Dneska je na to taková pěkná noc...“
„Lorde Hokage, co je to za neslušné návrhy!“ dloubla do něj Takari prstem. Ten se usmál a políbil jí. Pak se přetočil a teď ležel on na ní. Chytila ho kolem krku a on jí pomalu vyhrnul košilku.
„No co, Hokage si snad taky může užívat mládí!“
Takari chtěla podotknout, že už mluví jako Gai, ale to už přes ně Naruto přetáhl přikrývku.

Hokage-sama! Posili z Písečné už dorazily. Je tu i Kazekage.“ vyhrkl shinobi, když vrazil bez zaklepání do Narutovi kanceláře. Tím šestého vyrušil v půli spánku. Naruto sebou prudce trhnul a okamžitě se probudil.
„U-už jdu. Zatím ať si doplní zásoby.“ řekl, protáhl se a nakonec vstal. Přehodil přes sebe svůj plášť Hokage a vycházel z kanceláře.
„To už jim povolila Vaše žena.“ řekl Shinobi.
„Dobře, za chvilku jsem tam.“

Takari zabočila do postranní uličky.
„Ahoj Takari-chan...“ znělo jí pořád v hlavě.
„Dobrý den, kazekage-sama...“ vybavila si svou odpověď. Točila se jí hlava. Po patnácti letech ho znovu viděla. Opřela se o zeď a zavřela oči.
„Takari-chan, proč mi utíkáš?“ ozval se hlas, který se rozlehl uličkou. Takari se lekla a podívala se po hlase.
„Gaaro, já...“
„Že sis ale vybrala manžílka... když ne Kazekage, tak aspoň Hokage...“
„Nech to, víš, že jsme se k sobě nehodili!“
„No jistě... vadilo ti to papírování. Ale pak se ten tvůj Naruto stal taky Kagem a taky je celý den v kanceláři...“ zašklebil se Gaara a pomalu se přibližoval. Takari ustupovala zpátky
„Mám Yanami...“
„Se mnou si taky mohla mít malou Yanami a nebo nějakýho klučinu, hm?“
„Všechno jsme si tenkrát vyříkali!“ vykřikla Takari. Pak narazila na zeď.
„Kruci, slepá ulička.“ zazoufala potichu. Gaara přišel až k ní. Pak jí rukou pohladil po tváři.
„Já tě miloval … a tys mě zradila.“ zašeptal a rukou jí chytil pod krkem. Pak se k ní přitiskl.
„Kazekage-sama... Gaaro-kun! Ne-dě-lej to.“ snažila se mluvit, když jí svíral hrdlo, ale písek se zvedal dál.
„Je pozdě...“ zamumlal mile. Pak ale ucítil tupou ránu do hlavy. Takari v poslední chvíli vyvolala ocas. Když jí mohutné Gaarovi ruce pustili a písek klesl na zem, rozeběhla se pryč.

„Stejně by mě zajímalo, jak se ti to zranění mohlo samo vyléčit!“ křikl Nanego směrem k Yanami, která běžela před ním.
„To nevim ani já.“ odpověděla Yanami a podívala se na Tikaru, který běžel v čele.
„Můžete už přestat probírat takové blbosti!“ zavrčel Tikaru
„Není to blbost, jen by mě to prostě zajímalo. Ta rána nebyla ani z poloviny zahojená, tak jak...“
„Kdyby Yanami neběžela jako šílenec, nemusela by ho vůbec mít. Díky ní jsme ztratili noc času. Mohli jsme už tam dávno být!“ vyštěkl Tikaru a pokračoval v cestě.
„Takže je to jako moje vina!“ začala se hádat Yanami.
„To si piš!“
„Přestaňte, vy dva!“ vykřikl Nanego.
Po chvíli mlčení se zase ozval Tikaru.
„Už vidím základnu.“
„To bych viděla i bez Byakuganu.“ rýpla si Yanami, Tikaru ale nereagoval. Za okamžik seskočili ze stromů na zem. Ginomaru dopadl jako poslední a posadil se páníčkovi po boku.
„Věděl jsem, že Hokage někoho pošle, ale divím se, že zrovna vás. Hm... takže mladý tým dostal Áčko, co...?“ ozval se mírně znuděný tón.
„Aaaaa, Shikamaru-san, neseme vám dokumenty od Hokage-sama.“ řekl ihned Tikaru a podal muži svitky v malé brašně.
„Konečně jste dorazili... nějak vám to trvalo.“
„Měli jsme po cestě jisté komplikace.“ řekl Tikaru a podíval se na Yanami, Shikamaru ten pohled ale neviděl.
„Tak pojďte dál...“

„Tady je hlavní stan, je to ošetřovna. Možná budeme potřebovat tvou pomoc, Yanami.“ řekl Shikamaru. „Vy dva...“ pokračoval „byste nám taky byli užiteční. Než dorazí posily z Písečné, budete tu muset zůstat.“
Všichni tři přikývli.

Za pár dní konečně posili dorazily. K Yanaminému překvapení mezi nimi byli i její rodiče. Takari šla ihned na ošetřovnu.
„Nemyslel jsem si, že to tu bude vypadat takhle...“ vydechl Naruto, když uviděl zničenou krajinu. „Dostal jsem zprávy, že útočí podivně... ty bys mi o tom mohl něco říct, Shikamaru.“ dopověděl šestý a významně se na něj podíval.

Takari vyléčila další čtyři zraněné a pak se podívala na Yanami. Právě doošetřila dalšího ninju a bylo na ní vidět, že je utahaná.
„Yanami, zlatíčko...“
„Ne mami, zvládnu to.“
Takari jen pokrčila rameny a dál se věnovala zraněným. Pak se ale ozval výbuch.
„Útočí! Oni útočí!!!“ rozléhalo se „táborem“ a všichni se hnali ven ze stanů. Yanami taky vyběhla a to dřív, než jí Takari dokázala zastavit.

Boj se odehrával mezi stromy. Bylo vidět oblaky dýmu a kouře a země duněla. Pak se z dýmu vynořil obrovský tygr a začal se sápat na všechny kolem.
„To nám ještě scházelo!“ zaúpěl Shikamaru a začal rozdávat příkazy. Takari na nic nečekala a z batohu, který si sebou přinesla, vytáhla velký svitek.
„Tohle mě vážně dopaluje, hned sem ho použít nechtěla...“ zavřískala vztekle, když se na ní Naruto podíval.
Takari rozložila svitek a v rychlosti udělala pár pečetí. Pak dlaní praštila do svitku a objevil se ohromný oblak kouře. Z něj potom vylétl mohutný stříbrný drak. Ten se pak střetl s tygrem. Chvíli na sebe útočili a pak se tygr rozpadl.
„Ten, kdo ho vyvolal byl buďto zabit, nebo mu došla čakra.“ konstatoval Shikamaru, když Takari techniku odvolala. Nakonec se téměř všichni ninjové vrhli do lesa. Nikdo si toho ani nevšiml, ale shinobi ze zvučné se je snažili rozprostřít co nejdál od sebe a samozřejmě nejdál od tábora. Většinou se tedy bojovalo jeden na jednoho. To samozřejmě neplatilo pro Gaaru, který si jich musel namluvit hned deset.

Yanami utíkala dál lesem. Sledovala nějakého Shinobiho a chtěla ho dostat. Vyskočila na strom a porozhlédla se kolem. Možná by se měla skrýt pod zem, napadlo jí. Spěšně přehlédla krajinu a pak potichu seskočila.
„Takari?“ zavolal na ní někdo. Yanami se otočila. Za ní stál vysoký tmavovlasý muž. Mohl být tak stejně starý, jako její rodiče a na zádech měl katanu. Ten dotyčný se ušklíbl.
„Takari... buďto ses nechala odbarvit … nebo se nejmenuješ Takari.“ řekl velice inteligentní větu. Pak ho jakoby něco napadlo. Podivně se usmál.
„Já nejsem Takari.“ zasyčela Yanami na muže a postavila se do bojové pozice.
„Jistě že ne. Jsi Yanami, její dcerka. Kdybys byla Takari měla bys už svou démonní podobu.“
Yanami se zarazila.
„D-démonní podobu?“ „O čem to ten chlápek mluví!“ nechápala v duchu
Muž se zasmál a v jeho očích se objevil Sharingan.

...^...
<..o..>
...٧...
(pozn.: má to být shuriken:D Pár lidí mi řeklo, že je to jak Sharingan, ale to by ty blbůstky byli jen tři )

To be continued

Poznámky: 

Takže tento díl byl velice vyčerpávající, jelikož jsem ho smolila celý týden. Byla jsem absolutně bez inspirace a doslova jsem se ke psaní musela nutit( to se mi ještě nikdy nestalo! ).

Jak vydíte, slušně jsem se překonala a namalovala jsem Yanami a Nanega. Nanego se mi celkem vyved (ehm, všimli ste si naušničky? ), ale Yanami vypadá... prostě úplně divně . Nevím, jestli tak blbě kreslim, nebo je to scanerem, ale oba dva ty obrázky vypadaj úplně jinak než v originále Mno nic, no. Příště si počkejte na obrázky Takari:
*Tetování
*Proměna

Myslim, že se mi vcelku povedli, tak se na ně těšteeee. Papa a díky za pozornost!

co bude dále

Tak to vůbec nevim:D Ne, nějakou představu už mám. Bude taková menší( čtěte větší) bitka mezi Sasanem a "malou" Yanami. Yanami zjistí něco rovnou při boji! Když už ale bude se silami v koncích, přiběhne tam Taka a... nechte se překvapit.

Jak už jsem psala nahoře, v dalším dílu budete mít možnost schlédnout mé úžasné( čtěte příšerné ) obrázky.

Pozor, pozor! Připravuje se nová povídka!

S velectěným spisovatelem Lartenem jsme se domluvili (no, možná jsem ho trošku přinutila? Co, Lartene?) na další povídce. Měla by se jmenovat Webovka co plní přání a měla by být o tom, jak se náhodou dostanu na webovou stránku, která slibuje, že splní jakékoliv přání. Přeju si žít v Konoze. Odkaz na stránku odešlu Lartenovi. Co si bude přát a jestli se to splní... dovíte se v nové sérii