Vyvolený proklet - 01

Takže... s Deamonicem(dříve známým jako klasna) jsme se domluvili na společné FF... doufám, že se bude líbit, 1.díl by me...

Tři ninjové skákali ze stromu na strom a opatrně se rozhlíželi. Nebezpečí číhá všude. Blonďák s čárkami na obličeji se náhle zastavil. Jeho partneři zůstali také stát. Cítili něčí pohyb, někdo je sledoval.
Dva shinobi, jedna kunoichi a neznámý nepřítel... Stáli proti sobě v obranných pozicích a chystali se k útoku. Všichni si pozorně prohlédli jejich soupeře, nebo spíše soupeřku.
Měla dlouhé černé vlasy a neustále se olizovala svým neuvěřitelně dlouhým jazykem.
„Uzumaki Naruto... budeš můj!“ Zašeptala tiše, avšak všichni ji slyšeli. Vytvořila pečeť a přivolala velkého hada. Ten se s hlasitým syknutím vrhl na černovlasého chlapce, který také patřil do týmu sedm. Uchiha Sasuke. Zaútočil na něj a postupně se, stále bojujíc, vzdalovali. Posledním členem týmu byla Haruno Sakura, růžovovlasá dívka s vysokým čelem, která se ihned vrhla Sasukemu na pomoc.
Nepřítelkyně se podivným způsobem začala přeměňovat a po chvíli ukrutného ticha stál na vysokém kameni černovlasý muž s bílou kůží, hadíma očima a podivným oblečením. Olízl se stejným způsobem, jako ta dívka a natažením krku vystartoval po tom chlapcově. Blonďák nestihl uskočit a hadí muž mu zasekl své zuby do ramene. Po chvíli odtáhl hlavu a chlapec se svezl k zemi v ukrutných bolestech. Muž odešel...
Naruto otevřel oči, když se nad ním skláněla Sakura i Sasuke s vyděšenými pohledy.
„Není ti nic?“ Strachovala se dívka a sáhla chlapci na čelo.
„Ne... je to *au* v pohodě...“

***

„Orochimaru-sama... měli jsme dohodu!“ Vykřikl šedovlasý brýlatý chlapec s čelenkou Konohy na čele.
„To ano... ale on je užitečnější, věř mi. A navíc... to já jsem tvůj pán!“ Vzepřel se černovlasý a vrhl ledový pohled na svého věrného služebníka.
„Nebyl bych si tím tak jistý, pane. Jdou po něm Akatsuki a...“
„To jméno přede mnou už víckrát nevyslovuj!“ Vyprskl Orochimaru.
„Promiňte... ale chci říct, že to bude nebezpečné, když jste si vybral zrovna jej...“
„Už toho nech! Chceš si mě znepřátelit, Kabuto?“
„N-ne, lorde...“ Orochimaru se rozloučil a vypařil se. Chlapec tam ještě chvíli stál, ale poté se vydal směrem ke věži, uprostřed lesa smrti.

***

Trojice ninjů už zase pokračovala v cestě. Naruta ovšem musela podepírat Sakura, jelikož ho neustále pálilo rameno. Pořád se ho vyptávala, zda nepotřebuje pomoc, ale on ji vždy lehce odbyl. Sasuke se věnoval svým myšlenkám a ubohého blonďáka si nevšímal.
„Lidi... co takhle otevřít ty svitky...“ Zašeptal Uchiha tak, aby ho slyšeli jen ti, kterým to patřilo.
„Blázníš?“ Vykřikli oba jeho týmoví partneři zaráz. Sasuke jen zavrtěl hlavou a zastavil. Byla už tma a tak si rozdělali oheň v malém úkrytu. Černovlasý vytáhl oba svitky, zemský i nebeský a položil je před sebe. Sakura a Naruto jen vyvalili oči. Myslí to doopravdy vážně?
„Nedělej to, Sasuke.“ Šeptla dívka a hleděla na to, jak se chlapec zmocnil jednoho ze svitků a lehce přejel po jeho konci prstem. Lehce jej odlepil a zhluboka se nadechl.
„Ne...“ Šeptali zbylí dva členové týmu sedm.
Už už se chystal roztáhnout svitek, když tu ho někdo zezadu chytil za rameno a prudce ním škubl.
„Co to?“ Otočil se překvapený Uchiha a spatřil malého, šedovlasého chlapce, známého jako Yakushi Kabuto.