Zemřít pro budoucnost 021-Tsuki

Už je to několik měsíců co Sasuke ze Sakurou odešli z Konohy, za tu dobu se toho hodně změnilo. Sakuře už zbývalo jen pár dní do porodu.Sasuke o ni začal mít strach, i když mu Karin pořád dokola vysvětlovala, že jí nic nehrozí, neubránil se tomu, aby ji pořád hlídal. Momentálně se nacházeli v jejich novém sídle a Sakura se ráda někam ztrácela po domě, aby si dopřála trochu soukromý. Ale Sasukemu se moc dobře neschovávala, pokaždé ji našel.
Dnes tomu však bylo jinak, i když hledal jak hledal, najít ji nemohl. Později se do pátrání přidali i ostatní, ale výsledek žádný. Sasuke začal být netrpělivý, jen přemýšlel, kde by se tentokrát nacházela. Avšak všechno skrýše už prohledali. Jediné co ho napadlo, bylo vydat se hledat ven.
On, Jugo a Suigetsu zatím šli pátrat, Karin raději zůstala doma, kdyby se náhodou vrátila.
Když jen tak procházela v úkrytu zaslechla zasténáni, pak následovalo další, nakonec jen rána.
„Co to?‘‘ Podivila a rozhodla se prozkoumat ty zvuky. Odpověď našla zdaleka rychle. Když otevřela dveře od jedné z prázdných místností, uviděla Sakura jak se krčí na zemi v křečích. Na nic nečekala a ihned se dala do práce.

„Kde jen může být?‘‘ Zoufal Sasuke, když už se začalo pomalu stmívat. Jeho strach se začal proměňovat na paniku. Už nevěděl kam jinam má jít, tak daleko jak byli teď sama v tomhle stavu neušla. S prázdnou se tedy vrátili domů, třeba už tak čeká.
Celou cestu mlčel, jen se modlil, aby tak byla.
Rychlostí blesku rozvalil dveře a vletěl dovnitř. V domě vládlo až neuspokojivé ticho. Začal být nervózní. Jakmile však uslyšel dětský pláč, hned zbystřil. Ani nic neříkal jen se s radostí rozběhl za hláskem.
Ale hlásek utichl, zmátlo ho to, kam teď. Znovu se však ozvali dva hlasy, povídající si spolu. Vyrazil za nimi. Ani nezaklekal a vletěl dovnitř, na prahu se zatavil.
Jen pohlédl dovnitř a zatajil se mu dech, Sakura ležela na posteli, bříško už vůbec neměla tak veliké. To co je však nahrazovalo, byl malý uzlíček, který vydával zajímavé zvuky a natahoval malé ručičky, aby mohl chytit Sakuřiny vlasy. Karin stála opodál jakmile si ho však všimla raději se vytratila, aby jim dala soukromí. Sasuke byl stále v ohromení, sám tomu nemohl uvěřit, nejspíš to byla příčina jejího s chovávání, jen chtěla mít soukromí nic víc.
Pomalu z vedla hlavu od uzlíčku a usmála se na něj. Už na nic nečekal a vyrazil k ní.
Jakmile přišel pohlédl do tváře malé holčičky, která měla jen pár černých vlásků a koukala na něj zelenýma očima. Jak ho zbystřila, natáhla ručky i ke mně mu jako by vědělo kdo je.
Sakura ji jen pohladila a podala ji do náruče Sasuke, nejprve odmítal, ale nakonec si jí vzal do náruče. Měl jen obavy, aby ji neupustil, byla tak malinká.
Znovu k němu natáhla ručičky a na obličejíčku se jí objevil usměv. Jediné co ji obličej zbavilo úsměvu byly kapky slzy, které ztékali Sasuke po tváři a dopadali ji na obličejíček. Nikdy nebil tak šťastní jak teď, všechna ta tvrdá práce, ale stálo to za to.
Pomalu si sedl na židli vedle Sakuřině posteli. Na obličeji se ji objevil slabí usměv, ten jí však hned upadl. Víčka ji ztěžkla, pomalu začala usínat únavou, už jen cítila Sasukeho ruku na svém obličeji, pak jen tma.
Jakmile Sakura usnula lehl si s malou na postýlku vedl Sakury. Nějakou dobu si z malou ještě hrál, pak usnul i on.

Slunce pomalu vyšlo, Sasukeho však neprobudil, dál spokojeně spal a malou na hrudi. Ta stejně jako on nerušen oddychovala. Sakura už byla dávno probuzené, sledovala spícího Sasukeho. Byl tak prostomilý když spal, no až do té doby dokud nezačal chrápat. To už jí okouzlující nepřipadal. Zkoušela na něj mlaskat, ale to napomáhalo, stále si spokojeně chrápal dál.
Musela se s tím smířit, nikdo není dokonalý. Raději se překulila na bok a nechala ho ať si chrápe dál jak chce. Později už ji to tak bezstarostné nepřipadalo, malá začala plakat a házet sebou. Sakura se otočila a vzala probouzejícímu Sasuke malou z rukou. Jakmile ji pevně sevřela plakat přestala.
Pomalu se posadila na kraj postele a opřela se o zeď. On se protáhl a objal ji kolem pasu. Tentokrát už mu nezavazelo bříško, mohl ji k sobě pořádně přitulit.
„Jak se máš?‘‘ Zeptal se Sakura ta jen, spokojeně kývla.
„A jak se má Tsuki?‘‘ Zeptal podruhé, při posledním slovu se Sakura zarazila.
„Tak ty už jsi ji pojmenoval,‘‘ špitla a pohlédla mu do tváře. Usměv ji oplatil.
„Hodně jsem o tom přemýšlel doufám, že se ti líbí.‘‘ Řekl a jemně ji chytil za bradu. Nic neříkala jen se usmála. Nemohl jí odolat znovu jí políbil a pevně ji přitiskl k sobě.