Suffering-1-Zvláštní nález

„Gaaro-sama!! Gaaro-sama!! Našli jsme to!! Máme to!!“ křičel mladý ninja, běžící po střeše na chlapce stojícího na balkoně, netrpělivě těkajícího pohledem do všech stran.
„No konečně… sežeňte mou sestru a bratra a pak Matsuri…. A ještě několik joninu.. tak pět!Za deset minut všechny čekám u brány!“ zavelel Gaara a sám se šel připravit. Chlapec přikývl a vydal se shánět co měl…
***
„Ga…Gaaro co… co se děje tak.. naléhavého že.. že jsme musela běžet celou …ces.. cestu?“ Temari doběhla k bráně a opřela se rukama o stehna. Zprudka oddychovala a snažila se uklidnit. Netrvalo dlouho a objevil se i Kankuro v závěsu s Matsuri.
„Gaaro.. co..co se stalo??“ zamračil se Kankuro a snažil se pomalu a volně dýchat.
„Našli to.. našli sídlo Katashiho!“ vysvětlil Gaara a kývnutím naznačil že můžou vyrazit.
„Katashi?? Kdo to je?“ zeptal se za cesty jeden z joninu. Temari zpomalila a dala se do vysvětlování.
„Jak jistě víte jsme ve válce… a Katashi je jeden z hledaných ninjů kteří jdou proti nám. Má hodně ninjů a kunoichi a vlivné známosti! On sám ale nebojuje a neukazuje se.. jeho úkryt hledáme už několik měsíců! Takže teď se to snažíme rychle vyřešit!“ dopověděla a ninja přikývl.
„A… támhle jsou…“ ušklíbl se Kankurou a dopadl na větev vedle Naruta.
„Rád vás zase vidím-tebayo!!“ usmál se Naruto a podal Gaarovi ruku.
„My vás taky!“ pousmál se Gaara a kývl na Kakashiho, Sakuru a Tsunade stojící za Narutem.
„No.. tak jdem na věc!“ zazubil se Naruto a vyběhl. Všichni ostatní ho následovali.
***
„Proč tu stojíme?? Jdeme na ně!!“ vykřikl Naruto ale Sakuřina pěst ho připevnila s kňouráním k zemi.
„Je jich tam čtrnáct patnáct!“ řekl Gaara a zrušil techniku třetího oka.
„Fajn… Kakashi a Tsunade jdete do zadu, Naruto a Sakura jděte zleva, Temari, Kankuro doprava a já jdu předem! Ostatní tu zůstaňte.. kdyby se něco stalo budeme vás kontaktovat vysílačkami!“ rozhodl. Všichni kývli a úkol mohl začít.
***
„Tak… začněme!“ rozhodl Gaara a všichni najednou se rozeběhli do malé chatrče uprostřed palouku. Jak si mysleli dovnitř vedli čtyři vchody.
***
„Sakuro?? Vidíš něco??“ Naruto se chytil Sakury za ruku a koukal kolem sebe.
„Hned mě pusť!“ zavrčela Sakura a sundala jeho ruku. Pak vzala ze stěny olejovou lampu a vydala se kupředu.
„Někam jdete slečno??“ ozvalo se z chodby.
„Jo… kde je Katashi?“ vykřikl za ni Naruto.
„Myslíš Katashi-sama ne? To ti neřeknu!“ zamračil se ninja.
„To se ještě uvidí!“ zavrčel Naruto a s napřaženou pěstí se rozeběhl proti němu. Ninja se ušklíbl, spojil ruce z kterých mu na chvilku zazářila bledě modrá chakra a pak udeřil pěstí do země. Proti Sakuře a Narutovi jela obrovská prasklina, chtivě sebou stahující vše co jí přišlo do cesty. Sakura na nic nečekala a s výkřikem praštila do země také. Její puklina se střetla s tou druhou a tak se vlastně obě zastavili.
„To nebylo špatný… zkusíme něco těžšího!“ usmál se ninja a holýma rukama vytrhl ze země pořádný kus podlahy. Bez sebemenších problémů balvan zvedl a prudkým pohybem ruky hodil na Sakuru. Ta vyskočila do výšky a pěstí kámen prorazila na drobounké kousíčky. To ale ještě nevěděla že ninja stihl utrhnout další a hodit ho na ni. Střetu už se nemohla vyhnout.. kámen byl moc blízko. Proto si jen rukama skryla obličej a přitáhla nohy k břichu. Balvan jí vzal s sebou a přimáčkl na blízkou zeď. Sakura bolestně vykřikla a sesunula se po zdi k zemi. Z koutku úst jí stekl pramínek krve a ona zůstala nehybně ležet na zemi.
„Sakuro-chan!!“ vykřikl vyděšeně Naruto ale Sakura nereagovala.
„Ty šmejde… Kage Bunshin no Jutsu!“ vykřikl a kolem něj se objevilo deset jeho klonů.
„Ou… nic moc skrčku!“ ušklíbl se ninja ale to na něj už devět z nich běželo, každý z jiné strany. Ninja vytáhl kunai a bez problémů se zbavoval jednoho klonu za druhým. Když se zbavil posledního vítězoslavně se otočil na Naruta.
„Rasengan!“ zařval Naruto a vrazil ho vyjukanému muži přímo doprostřed hrudníku. Ninja vykřikl a síle jutsu ho odhodila na zeď kterou proletěl a zůstal ležet na zemi. Naruto doběhl k Sakuře a snažil se jí vyprostil. Když už se mu to konečně podařilo zjistil, že má v noze zabodlí kus úlomku a nijak moc se mu velká rána nelíbila. Vzal tedy Sakuru na záda a rozeběhl se s ní k východu…
***
…“Fuusajin“ vykřikla Temari a několikrát se ohnala vějířem. Kolem ní a Kankura se zvedla vlna prachu a bordelu a utvořili neprostupnou mlhu. Tři ninjové kteří se pokoušeli na ně útočit si museli kvapně zakrývat oči aby vůbec mohli pak ještě bojovat. Kankurou mezitím vyvolal Kuroari a Karasu. První loutku přemístil za muže a karasu dal před ně. Sotva se prach usadil zpět do původní podoby poslal jí proti nim. Ninjové ještě pořád si zakrývající oči si loutky ani nevšimli. Když se konečně jeden z nich podíval, vyskočil a křikl na své společníky. Oba se také zvedli do výšky. To nahrávalo písečným sourozencům do noty. Temari jednou prudce máchla vějířem a ninjové letěli přes místnost přímo do náruče Kankurovy druhé loutky. Kuroari je polapil a zavřel uvnitř svého břicha. Pak pomocí prstů nechal Kankuro Karasu rozpadnout na části a její ostré bodce zapíchal do Kuroarina břicha…. Ninjové byli mrtví….
***
„Sharingan!“ ušklíbl se pod maskou Kakashi a odkryl si pásku zakrývající oko. Šest ninjů zůstalo nehybně stát a jen koukali do červeně oka. Postupně jeden vedle druhého dopadali na zem, s třesy po celém těle a vykulenýma očima.
„To bylo rychlé!“ podotkla Tsunade a pomalím krokem se vydala dál…
***
Gaara pomalu procházel jednou chodbou za druhou. Někde nahlédl do některých z mnoha dveří ale nikde nikdo nebyl.
„Co tu chcete?“ ozvalo se za ním. Gaara stál v tváří tvář mladíkovi jenž na něj mířil kunaiem.
„Kde je Katashi?“ otázal se a dál si mladíka prohlížel.
„Katashi-sama tu není!“ vyhrkl rychle mladík. Gaara naštvaně zvedl ruku.
„Sabaku kyuu!“ řekl tiše a mladíka v rychlosti obalil písek. Jediné na co se zmohl byl křik. Gaara pomalu a jako by s posvátností stiskl pěst… písek se zbarvil rudou krví a mrtvé tělo padlo na podlahu. Gaara ho obešel a pokračoval v cestě. Když zahnul do další chodby stáli před ním tři muži a jako na povel začali házet kunaje, shurikeny a jehly.
„Suna no Tate“ zašeptal Gaara a kolem jeho těla se utvořila vrstva písku. Všechny zbraně se o ní zastavili.
„Sabaku Sousou!“ dodal tiše a opět zvedl ruku. Ninjové byli ve chvilce mrtví. Gaara ani nemrkl a pokračoval v cestě. Po několika krocích narazil na čtvercovou místnost s pěti vchody. Vše napovídalo že je to prostředek celé skrýše. Gaara si místnost pečlivě prohlédl a pohledem se zastavil na dveřích naproti němu. Byli těžké, černé a několikrát ovázané řetězy. Uprostřed byl malí kaslíček na kterém byl postavený tác s dojedeným jídlem. Gaara netušil proč ale ty dveře chtěl za každou cenu otevřít.
„Ah Gaaro už jsi tu??“ uslyšel hlas své sestry jenž právě vstoupila do místnosti.
„Katashi tu není!“ uslyšel Kakashiho. Přesto dál hypnotizovaně stál a koukal na dveře.
„Gaaro.. je ti dobře?“ strachovala se Temari a přistoupila k němu.
„Sabaku sousou!“ řekl Gaara a zvedl ruku. Písek obalil těžký železný zámek. Gaara stiskl pěst a kov povolil. Řetězy spadli a za dveřmi se ozvalo tichý, vyděšené vzdechnutí. Všichni ke dveřím otočili oči. Gaara je pomalím pohybem ruky otevřel. Maličký proužek světla se dral do černa místnosti. Pomalu odhaloval siluetu něčeho, klečícího až v úplném rohu. Gaara se odvážil a otevřel dveře dokořán. To co viděl mu vyrazilo dech. Na špinavé podlaze seděla vyděšená, bledá dívka. Celé její oblečení činila skoro roztrhaná šedá košile a černé ponožky. To jak se třásla strachy viděl i na tu vzdálenost. Šedé vlasy jí spadali na ramena a malá ústa byla pootevřená. Oči jí zakrývala jakási maska, zkrvavená a zašlá věkem. Gaara popošel k dívce blíž.
„Kdo…kdo jsi?“ zeptal se. Dívka otočila hlavu jeho směrem a cosi zachraptěla.
„Rozumíš mi?“ zkusil to jinak.
„A..a…an..“ pokusila se dívka ale její snažení obnovit řeč bylo marné proto jen svěsila hlavu.
„Jak se jmenuješ?“ nevzdával to dál Gaara a chytl dívku za ruku. Dívka zprudka zvedla hlavou a jako by se snažila podívat na svou ruku nyní bezpečně schovanou v té Gaarově. Párkrát otevřela ústa ke slovu ale pak je vždy zavřela. Nakonec jen pokrčila rameny.
„Ty nevíš jak se jmenuješ?“ klekl si k ní Gaara. Dívka přikývla.
„Já jsem Gaara… Sabaku no Gaara…“ řekl až mile. Dívka se pousmála.
„G…Ga…Ga…Gaara…“ vyslovila skoro dobře jeho jméno. Gaara nevěděl proč ale na tváři se mu objevil radostný úsměv.
„Tak.. budu ti říkat… třeba…. Hachimaki ano?“ otázal se. Dívka se znovu pousmála a přikývla. Gaara jí vzal za ruku a pomohl jí vstát. Její nohy sice šli ale co chvíli se podlomily, zakoply nebo se zamotaly. Hachi pak vždycky cosi vydala a nasadila nazlobený výraz. S Gaarovou pomocí se dostali až ven. I když měla masku prudce si schovala oči rukama když jí ostré slunce udeřilo na obličej.
„Hachi… jsi v pořádku??“ strachoval se Gaara ale dívka se mu bez varování schoulila na hrudník aby na ní nebylo vidět. Gaara se začervenal ale nechal jí na místě.
„Měli by jsme jí vyšetřit! Hachi pojď s námi!“ rozhodla Tsunade a vzala jí za ruku. Hachi se jí ale vykroutila a začala slepě máchat rukama kolem sebe. Když její ruce dopadli na Gaarovo břicho jela s nimi nahoru až k jeho obličeji. Párkrát ho jemně přejela dlaní a usmála se.
„Hachi Ga…Gaara!“ řekla a chytila Gaaru za ruku. Všichni na ní jen nechápavě mrkali.
„Asi se nás bojí… bude chtít být jen s tebou Gaarou!“ vysvětlila Tsunade.
„Aha…no.. tak pojďte s námi do Suny! Tam jí můžete ošetřit a myslím že i Sakura by to potřebovala.“ Kývl Gaara k Narutovi podpírající zmlácenou Sakuru.
„Já si taky myslím! Tak jdeme!“ zavelel Kakashi a někteří ninjové vyběhli za ním. Gaara chvilku přemýšlel pak vzal ale Hachi do náruče a vyrazil po stromech za ostatními…