Cesta za pomstou: 3. díl

V předchozím díle
Kazekageho překvapilo, jak je bystrá. Ono vždycky platilo, že při odnětí nějakého smyslu jsou ty ostatní mnohem bystřejší.
„Jak se vám to stalo?“ zeptal se nejistým hlasem.
Nastala krátká odmlka. Rozhodně to nebylo nic, co by se dalo považovat za tu lepší variantu.
„Při válce. Vypálili mi oči,“ odpověděla. Určitě se jí to neříkalo zrovna lehce.

Další dva vlci po zásahu zmizeli v oblaku dýmu. Mrštila katanu na posledního vlka. Ten byl sice zničen, ale meč si razil cestu dál, mířejíc přímo na Gaaru. Ten zůstal stát jako přimrazený. Zbraň letěla tak rychle, že jeho písek neměl žádnou možnost ho tak rychle uchránit. Oči mu oslepil záblesk blížícího se ostří.
***

Temari na scéně

Vtom Ookami hlasitě cvakl zubama a katana asi půl metru před Gaarovým obličejem s malým bouchnutím zmizela v oblaku kouře. Setinu vteřiny nato se jeho písek zvedl, aby ho ochránil. Došlo mu, že jen o vlásek unikl useknuté hlavě. Odvolal písek zpátky, načež se podíval na zmatenou dívku, která v ruce držela ten samý meč.
„Klon?“ zašeptal užasle. V tu chvíli k němu Saori trhla hlavou.
„Kazekage-sama?!“ vykřikla a na konci se zajíkla. „Co-co se stalo? Co tu děláte?“ ptala se vyděšeně.
„Málem přišel o hlavu. A pozoroval tě při tréninku,“ odpověděl jí Ookami. Gaara na něj nevěřícně pohlédl.
„Tos byl ty?“
„Snad si nemyslíte, že bych klidně přihlížel vaší smrti? Pak by to totiž byla Saori, koho by popravili,“ řekl klidným hlasem. Chlapec k ní střelil pohledem. Zmateně civěla do prázdna, v tváři jí bylo vidět zoufalství.
„Moc se omlouvám,“ zašeptala. Bylo vidět, že ji to opravdu mrzí, protože obličej měla zkřivený do lítostivé grimasy. Červenovlásek nevěděl, jak by měl v tuhle chvíli reagovat, jestli zuřit nebo děkovat vlkovi za záchranu života. Ze svízelné situace ho zachránila nově příchozí dívka, která se najednou zjevila za jeho ramenem.
„Gaaro, přišla ti naléhavá zpráva z Konohy, je to nutné,“ zašeptala jakási blondýna. Byla vyšší než on, měla čtyři culíky a na sobě lehké letní kimono. Za zády jí byla vidět nějaká velká železná věc.
„Dobře, hned jsem tam,“ odpověděl s přikývnutím, načež zmizel ve víru písku. Zbyli už jen Saori, Ookami a ta dívka. Změřila si rudovlásku zkoumavým pohledem.
„Ty jsi tu nová?“
Saori nepatrně trhla hlavou.
„Ano. Přišli jsme teprve dneska.“
„My?“
„Já a Ookami.“
Podezíravě se podívala na hnědého vlka, jenž seděl tak nehybně, že vypadal jako socha. Poté se zaměřila zpátky na dívku.
„A co tu vlastně hledáte?“
Chvilku bylo ticho.
„Chtěli jsme se stát občany Suny,“ odpověděla nejistě. Blondýna si ji prohlédla od hlavy až k patě.
„Koukni na mě,“ řekla podezíravým hlasem. Dívka zmateně pootočila hlavu, ale její oči směřovaly úplně mimo.
„Ty... jsi slepá!“ zašeptala dotyčná nevěřícně. Saori zdráhavě sklopila hlavu, ruka s katanou se jí roztřásla.
„Ne, chci říct,“ zakoktala se. Odvrátila pohled, aby zvážila slova. „To mě mrzí,“ dokončila nakonec skleslým hlasem.
„Ale to vůbec nemusí, už jsem si zvykla,“ prohodila rudovláska jako by nic. Na okamžik zavládlo ticho, jak obě dívky nejdřív nevěděly, co říct. Blondýna pak začala jako první.
„No, já jsem Temari, Gaarova starší sestra,“ představila se s úsměvem a vykročila vpřed, směrem k dívce.
„Saori,“ začala nejistě. „Ty... jsi Kazekageho sestra?“
Temari se zasmála.
„Už to tak bude.“ Zamyšleně si rudovlásku prohlížela, takže si neuvědomila, že tu opět byla ta trapná chvíle ticha.
„Proč se na mě tak díváš?“ zeptala se Saori zničehonic.
„Jak víš, že se na tebe koukám?“ Překvapeně se narovnala. Na vteřinu ji přepadly pochyby, jestli je tahle dívka vůbec slepá.
„No, cítím na sobě tvůj pohled,“ vysvětlila tichým hlasem. „Navíc se na mě lidé dívají pořád. Je jim líto, že nevidím.“
„A to tě štve, viď?“ Věděla, že je to čistě řečnická otázka.
„Někdy. Když se mi kvůli tomu pak smějí,“ připustila, i když se jí to moc lehce neříkalo. Temari sklopila hlavu, takže jí pohled utkvěl na kataně v dívčině ruce.
„Ty bojujěš?“ vypadlo z ní nevěřícně. Rudovláska pozvedla paži se zbraní.
„Ano, ale jen s Ookamim.“
Blondýna se jí podívala do tváře.
„On tě naviguje?“
„Ne, bojuje po mém boku.“
„Ale jak zvládáš pohyby, když nevidíš, co kde je?“ V Temari se najednou probudila horečnatá zvědavost.
„Ookami mě vždycky včas varuje. Ale boj zvládám i bez něj, spíš mi pomáhá s tréninkem.“
Blonďatá dívka chvíli přemýšlela, ale nakonec se jí rozhodně podívala do nevidomých očí.
„Bojuj se mnou,“ vyzvala ji pevným hlasem. Saori překvapeně zamrkala. Byla na pochybách, nejistě pootočila hlavu směrem k vlkovi.
„Ookami?“
Ten najednou jako by oživl. Vyskočil na nohy a přikývl.
„Se mnou můžeš počítat,“ řekl rozhodně.
Temari nevěřícně vytřeštila oči.
„On mluví!“ zašeptala užasle.
Rudovláska se pousmála.
„Ano.“
Blondýnka chvíli jen nevěřícně hleděla na zvíře, ale pak zatřepala hlavou a vydala se pryč od nich. Po deseti metrech se zastavila, načež se k nim otočila čelem. Už už se stavěla do bojové pozice, když vtom ji Saori ještě zadržela.
„Než začneme, mohla bych tě o něco poprosit?“
„A o co?“ zeptala se překvapeně. Dívka odpověděla až poté, co se kolem nich prohnal lehký větřík.
„Nešetři mě. Bojuj jak nejlépe umíš, zapomeň na to, že jsem slepá. Prosím.“
Temari se zarazila.
„Dobře. Budu se snažit.“
Rudovláska přikývla a přikrčila se, s pravou rukou, v níž držela meč, rozpaženou do strany. Levou paži natáhla lehce před sebe. Ookami se postavil vedle ní. Blondýna si je prohlédla, načež nepostřehnutelnou rychlostí vytáhla onu železnou věc za zády, rozevřela ji, a máchla s ní směrem na ty dva. Do dívky se opřel tak silný hurikán, že ji málem odhodil, ale udržela se, levou rukou si kryla obličej. Hnědý vlk sklopil hlavu mezi přední tlapy, aby mu písek nevletěl do očí. Pak ale se zavřenýma očima zavětřil.
„Saori, pozor!“
Rudovláska ihned zareagovala a odskočila stranou. Těsně nato se do země, kde před chvilkou stála, zavrtal ten železný předmět. Temari ho pak opět zvedla a znovu se jím napřáhla.
„Hlava!“ zařval Ookami. Dívka pozdvihla katanu na úroveň svého obličeje, u kterého se obě zbraně zaklesly do sebe. Temari na tu svou zatlačila, načež se ušklíbla.
„Jsi dobrá. Zřejmě vážně nebude potřeba se držet stranou.“
Saori se pousmála.
„To přece nikdo nechce.“
Obě od sebe odskočily. Blondýnce se však skok nepovedl, takže se začala ještě ve vzduchu naklánět ke straně, ale pak zase švihla onou věcí a lehce přistála na zemi. Teprve teď bylo vidět, co to je.
„Je to vějíř,“ zamručel Ookami. Rudovláska před sebe pozvedla katanu.
„Ta ti už bohužel nepomůže,“ pronesla Temari s úšklebkem na rtech. Ze všech sil máchla vějířem. Obrovský tlak větru odhodil Saori o několik metrů dál. Ta s výkřikem tvrdě dopadla na zem, načež zůstala nehybně ležet. Vlk zděšeně natáhl hlavu dopředu.
„Saori!“ křikl na ni, ale nereagovala. Prudce se otočil. Se zběsilým vrčením se rozběhl na blondýnu, která zůstala jen překvapeně stát. Tři metry od ní se odrazil a s otevřenou tlamou a vyceněnými tesáky jí mířil na krční tepnu.