Vítejte v kraji, kde cizák zahyne 01

Ve Vojslavické hospodě bylo ten večer rušno. Domorodci hlučně slavili svůj z nejoblíbenějších svátků.
Výplatu.
Zapnuté televize v rohu si nikdo nevšímal když se dveře rozrazily a do místnosti vešel podivný člověk. Všichni zmlkli a nahmatali pod stoly zbraně - nože, kravské řetězy, plaňky od plotu. Co kdo měl. Jestli se mu něco stane je to jeho chyba. Cožpak nečetl nade dveřmi přátelské varování VÍTEJTE V KRAJI, KDE CIZÁK ZAHYNE!? Bedlivě ho pozorovali.
Byl středně vysoký a vypadal mladě. Nic by na na něm nebylo nápadného, kdyby nebylo toho úboru a divných očí. I když osazenstvo bylo otrlé a zvyklé na ledacos, tohle nečekali. No řekněte sami, kdo nosí do společnosti černý župan s červenými mraky a červené oči? To musel proflámovat celou noc nebo je to frajírek co sváří bez ochraných brýlí. Co asi chce?
Cizinec přešel k pultu. Hostinský, jak bylo v kraji zvykem, nalil neznámému pálenku na uvítanou. Ať je to kdo chce, zákony pohostinství se musí ctít. Cizinec si pohárku ani nevšiml, načež všichni sevřeli pevněji své zbraně. I hostinský pod pultem pro uklidnění nahmátl kožený zabiják.
Cizinec se podíval hostinskému do očí, ten zblednul, strnul. Pak pronesl jedinou otázku. Jediné slovo.
"Vandrovec?"
Zbledlý hostinský jen ukázal roztřesenou rukou skrz zaprášené okno na nedaleký kopec, na kterém byla už v šeru stěží rozpoznatelná budova. Cizinec přikývl, vzal do ruky pohárek s pálenkou a zkušeným pohybem jej do sebe obratil. Poté důstojným a sebevědomým krokem vyšel ven.
Když po neznámém zapadly dveře, uvědomili si všichni přítomní, že můžou vydechnout. Hostinský roztřesenou rukou odšpuntoval velkou láhev kořalky a z hluboka si přihnul.
Otřepal se. Vandrovec? S tím jsou vždycky nějaké problémy, říkal si. Před léty prý byl v Moskvě, aby nějakému tamnímu papaláši v mauzoleu prohnal osikový kůl srdcem. Nebo jak ho policajt Birki furt nahání coby pytláka a hřbitovní hyenu. A vůbec o něm kolují nepěkné historky.
Ale co, ať si to vyřídí starý Jakub sám.
Za pět minut bylo v nálevně rušno, jako by se nic nestalo.