Pravda nebo lež...? 04

,,Jsi nádherná, chtěl bych se s tebou teď a tady milovat. S nikým jiným bych si to neuměl představit, ale s tebou je to jiné. Tak vášnivé, objevuji věci, které jsem ještě neobjevil. Z těch krátkých okamžiků, poznám vše, co máš ráda a naopak. Celá ses mi oddala celou svou duší a tělem.
,,Jak si to dokázala?“ Ptám se pořád. Jak mě jen mohla takhle polapit, jak mě mohla tak rychle uvěznit a hlavně jak mi mohla tak rychle otevřít oči, abych viděl její krásu.
S tebou je to tak vzrušující a nespoutané. Nemohu předvídat a očekávat nic dopředu, vždy mě něčím překvapíš a to se mi na tobě líbí. Jsi chytrá, něžná, krásná..slovo ,,dokonalá“ je to pravé.
Měl jsem tě pořád před nosem a já jsem tě neviděl. Tedy hlavně jsem tě nechtěl vidět, ale teď jsem úplně jiný. Dokázala si to, ty jediná si ve mně dokázala vzbudit milujícího kluka, který už nemyslí jen na pomstu, ale i na něco mnohem důležitějšího..a to jsi ty. Dáváš mi vůli se vším skoncovat. Kdyby si chtěla abych nikdy nešel hledat svého bratra a pomstít se mu, udělal bych to, kdyby sis to opravdu přála. Záleží mi na tobě a mrzí mě, že si to uvědomuji až tak pozdě. Mrzí mě, že jsem tě vždycky jen odkopl jako nepotřebný hmyz, mrzí mě, že jsem byl tak sobecký a tvrdohlavý. Za to se ti moc omlouvám, ale já to odčiním uvidíš a uvidíš čím…Koutky mi cukaly, když jsem si jen na tu myšlenku vzpomněl. Už se ani nedivím Narutovi, proč po tobě šílel, možná ještě šílí. Kdo by tě nechtěl mít u sebe, jako já teď. Jen hlupák jako já. Nevšímal jsem si tvých slov, v kterých stálo ,,miluji tě Sasuke,“ muselo tě to strašně bolet. Každé mé odmítnutí, ignorování nebo jen bezcitné odstrčení. Měla jsi silnou vůli, že si to moje odporování vydržela až do teď. Ale já jsem tě měl vždycky rád Sakuro, jen jsem to nedával znát. Moje city k tobě se projevily jen v těžkých chvílích, v kterých se ti mohlo něco stát. byl jsem vážně „hajzl“. Ale bál jsem se o tebe.
Teď nepochopím jak jsem mohl být k tobě tak chladný, nehnul jsem ani prstem, když jsem tě odmítal. Nechtěl jsem tě, ale teď jsem rád, že jsi u mě. Tak strašně tě chci vzít do náruče a už tě nepustit…“

,,Já jsem jako v transu. Nikdy bych to do Sasukeho neřekla. Nikdy by s o mě neopřel ani kolo a co teď spolu děláme, bylo pro mě ještě před pár minutami nepředstavitelné. Choval se ke mně odmalička jako kdybych byla odpad, který je potřeba někam odklidit. Každé jeho slovo mě nehorázně bolelo. On něco takového nikdy nepoznal, mohl mít každou na kterou si jen ukázal. Vždy byl nejoblíbenější na akademii, na každou kterou promluvil, klidně i ,,vodpal,“ byl úspěch. Všechny byly rády, že si jich vůbec všiml.
Nikoho z nich by nenapadlo, že zrovna já, budu mít takové štěstí. Líbám se teď s klukem, kterého chce každá, ale patří jen mě. Trochu mám i obavy, aby se neobjevila nějaká, která by mi ho vzala. To by si mohla zkusit, otřela bych jí oko pěstí a bylo by mi jedno, jestli se na mě už Sasuke nepodívá. Ale já bych byla spokojená.
Mě nic jiného nezbývá než doufat a důvěřovat ti. Rozhodně ale toho, že jsme spolu nelituji a to ti klidně odpřísáhnu, že nikdy litovat nebudu.
Po dlouhém hýčkání už musím něco říct, je už moc pozdě, už jdu asi o dvě hodiny pozdě. Zrovna když se mě snaží políbit, zabráním mu prstem, který mu položím na ústa a řeknu.
,,Sasuke už je moc pozdě, asi bych už měla…“ Nedořeknu to a už se dozvím odpověď.
,,Ještě nechoď, prosím…“ Kouká na mě jeho smutnýma očima a já už chci říct ,,tak dobře ještě chvilku,“ ale musím být tvrdá.
,,Už je vážně pozdě, neboj někdy to z opakujeme.“ Mrknu na něj, pomalu se zvedám, ale…chytil mě za ruku a ještě si mě na okamžik k sobě přitiskl a políbil.
,,Už můžeme jít.“ Usmál se, chytil mě za ruku a společně jsme šli z té studené vody.
Rychle jsme se oblékli, protože nám byla strašná zima, přece jen bylo už něco po 12.hodině v noci. Mě to trvalo o něco déle než Sasukemu, tak že zbytek chvilky strávil tím, že se na mě díval jak se oblékám a jak se na mě ty, už tak promáčené šaty lepí.
Konečně se mi to podařilo a mohli jsme vyjít. Cesta trvala i když se nezdála, celkem dlouho. My jsme byli ale strašně rádi, že můžeme být spolu o chvilku déle.
Povídali jsme si snad o všem a o všech v Listové. Jak se kdo změnil a zase naopak. Vzpomínali jsme na naše dětství, na naše prví chabé mise, které jsme nazývaly ,,hon za kočkou,“ale na druhou stranu, to byly nádherné chvíle a zbyly nám z toho krásné vzpomínky. Sasuke s Narutem se ještě v tu dobu nenáviděli a dělali si naschvály. Na jejich hádky nikdy nezapomenu a taky nezapomenu na to, jak jsem je pak oba srovnala pěstmi do latě. To byly opravdu jen malé, nepodstatné mise, ale daly nám toho hodně, sblížení, kamarádství, odvahu, soupeřivost, touhu a vzájemný strach. Jsme vážně tým jak má vypadat. Každý z nás by položil život za toho druhého, jsem na oba strašně pyšná.
V ruku v ruce jsme došli až k mému domovu, což ale znamenalo, že se už musíme rozloučit. Věděla jsem, že je to jen na tuhle noc a že se zítra opět uvidíme, ale nechtěla jsem ho opustit ani na minutu.
,,Tak jsme tady.“ Řekl skleslým hlasem, který měl v sobě i něco pozitivního. Bylo to ,,musím tě opustit, ale hned zítra tě zase budu mít ve svém náručí.“
,,Bohužel jsme.“ Odpověděla jsem a moje víčka poklesla.
,,Bude se mi stýskat..“ To se mi snad jen zdá! Řekl to, co právě řekl? Jsem úplně zaskočená.
,,M-mě taky.“ Přiblížil se ke mě a dnes už mě naposledy políbil. Vychutnala jsem si ho dosytnosti.
,,Víš,“ Začal..
,,Ty pro mě hodně znamenáš, nikdy jsem si to nepřiznal ani nechtěl, ale jsem rád, že jsem tuhle noc strávil s tebou. Bylo to nádherné. Děkuji za krásný večer.“ Objal mě a pošeptal mi do ucha…
,,Miluji tě Sakuro.“ Podlomily se mi kolena, cítila jsem jak mi zahřívá celé tělo. V jeho hlase jsem neslyšela žádné chvění nebo něco podobného… Myslel to opravdu vážně. To předtím byl jen čajíček, ale tahle věta mi vzala dech.
Pustil mě ze svého sevření a pomalu odcházel. Ještě se zamnou jednou otočil a mrknul na mě, ale já byla jako opařená. Stála jsem tam a nemohla jsem věřit vlastním uším. Tolik jsme mu chtěla říct ,,já tebe taky Sasuke,“ale můj jazyk mi to nedovolil.
Začala jsem normálně myslet, až když zašel za roh. Dokonce jsem už začala cítit i zimu a studené šaty. Běžela jsem po schodech až do mého pokoje. Rodiče mě naštěstí neslyšeli, už dávno spali a zato já, jsme nemohla usnout. Pořád dokola jsem si promítala to co se dneska mezi mnou a Sasukem odehrálo. Ale co opravdu mi nedalo spát byla ta nejhezčí věta, kterou jsem kdy slyšela. ,,Miluji tě Saukro,“z jeho rtů to bylo kouzelné, nikdo to nemohl lépe vyslovit, než on.