Jak Naruto skloňuje kočku

Ohayo! Právě si tak poslouchám mp3 a narazila jsem na poněkud starý soubor s názvem „Hurvínek skloňuje kočku“. Zaposlouchala jsem se, smála jsem se jak pominutá a při tom jsem si představila Naruta xD. To, jak by se s tím vypořádal a jak by to asi vypadalo v psané formě. A najednou mi to bliklo! xD Vzala jsem papír a tužku, odposlouchala a opsala text no a FF byla na světě xD V podstatě je to tedy přepis scénky Spejbla a Hurvínka do Naruta. Aby jste se v tom orientovali… Fialová barva je řeč Kakashiho a zelená barva řeč Naruta.

P.S.: Nedivte se, že Naruto Kakashimu tyká, ale mně by tam vykání prostě nesedělo.

„...něco pořádného skloňuj!Kočku například.“
„Kočku domácí nebo kočku divokou?“
„Ani domácí, ani divokou, prostě kočku!“
„První pád: Kdo?Co? – Prostě kočka!“
„Jaké prostě? Kočka! První pád: Kdo?Co? – Kočka! Druhý pád: Bez…no?“
„Jak to bez?“
„No bez koho…bez koho,bez čeho…no?“
„My se to učíme jinak.“
„Tak se to budeš učit takhle!“
„My se to učíme bez bez…bez…bez…bez bez! My se učíme koho,čeho…“
„Bez koho,bez čeho je názornější! Tak kočka bez…no?“
„Bez ocasu.“
„Ale bez jakého ocasu?!“
„Bez kočičího, někdo jí ho ukous…“
„Komu?“
„Komu?Čemu? – Kočce…Třetí pád: Komu?Čemu? – Kočce…takže bez ocasu!“
„Ale nerozčiluj mě pořád! Nařídil jsem Ti co?“
„Ty jsi mi nařídil…já jsem jí ho neukous, fakticky ne!“
„Nařídil jsem Ti, abys skloňoval kočku, tak jí skloňuj, laskavě!“
„Já za to nemůžu, že jí ho někdo ukous…“
„Kdo pořád? To sem nepleť!“
„…asi pes…“
„Co pes? Jaký pes? Žádný pes!“
„…asi hlídací…“
„Žádného psa sem nepleť! Psa jsem Ti skloňovat nedal! Čtvrtý pád: Koho?Co?...no?“
„Koho, co, ocas!“
„Jaký ocas? Kočka jsem povídal!“
„No, kočka, co jí ho někdo ukous…co jí někdo…no, kočka, co jí někdo ukous koho, co, ocas, čtvrtý pád!“
„Ale už mě nezlob, už mě nezlob! Pořád sem pleteš to, co nemáš a to co máš z Tebe nemohu dostat! Pátý pád…Pátým pádem co?“
„Jak to pátým pádem co?“
„Pátým pádem voláme!“
„My řikáme oslovujeme!“
„Voláme je názornější!“
„My řikáme oslovujeme…!“
„Voláme je názornější!!! Oslovuj nebo volej, ale trošku tempa! Do toho, šmankote!“
„Mám volat kočku nebo oslovovat psa?“
„Žádného psa! Kočku! Pátým pádem voláme jak?!“
„ČIČÍ!“
„Jaké čičí?“
„Čičí voláme nebo oslovujeme kočku, pátým pádem!“
„Žádné čičí! Voláme jí kočko!“
„Tak jí teda nikdo nevolá!“
„Ale ty jí tak budeš volat!“
„Na to by přece neslyšela…!“
„Slyšela, neslyšela…mě by slyšela, za to Ti ručím! A kdyby ne, tak bych si s ní poradil! Zrovna tak, jako s tebou…šestý pád?“
„Šestý pád je o kom o čom.“
„O ČEM?!“
„Si řikal o kočce…“
„No dobrá, ale o kom o ČEM!“
„No o kočce, co jí někdo ukous ten…“
„Ale o kočce, o kočce…já tě s ní vyhodím!“
„To je sedmý pád, s kým, s čím, sedmý pád!“
„Jenže teď nemluvíme o sedmém pádu…teď mluvíme o tom, že ano…“
„O čom…“
„O ČEM!“
„No o tom, jak se ten hlídací pes najednou rozběh a…“
„Ano! A sedl támhle ke stolu a napsal stokrát šestý pád!“
„Jak to? Pes přece psát neumí…“
„A ty ho napíšeš taky stokrát!“
„Proč ho mám psát stokrát, když ho ovládám absolutně perfektně?“
„Sedni si a piš!“
„Fakticky, to teda…“
„Vůbec ho neovládáš, protože šestý pád je o kom, o ČEM a ne o ČOM!“
„Sem přece povídal…sem řikal, že…“
„A teď seď rovně…seď rovně! Kroutíš se u toho jako paragraf!“
„To přece každý ví, že šestý pád je o kom, o čom!“
„Tak abys měl o ČOM přemýšlet, tak to stokrát napiš! Ale o ČEM a ne o ČOM…nebo to budeš psát dvěstěkrát!“
„Sem přece věděl…“
„Nic si nevěděl! A dej se do toho, čas letí!“
„Šestý pád: O kom?O čem?, Šestý pád: O kom?O čem?, Šestý pád: O kom?O čem?...“