Skryté má zůstat skryté a nebo ne? 008: Vezmeš si mě? Uchiha chce do chomoutů!

„No asi jo.“ Pokrčil rameny Itachi. Reina to pobaveně sledovala ode dveří.
„O čem pak to tu debatujete?“ podivila se naoko Reina.
„No..ehm..“zakoktal se Itachi. Tomu se Hidan začal smát. Reina k nim přišla a naoko naštvaně se podívala na Hidana.
„Ty se nesměj.“ Ušklíbla se na něj.

Den ubíhal celkem pomalu a členům to nevadilo. Dnes jim Leader oznámil, že tento týden, už žádné mise nebudou. Potom si Itachi vzal všechny stranou, kromě Reiny, která se byla projít.
„Jak jistě víte, Reina měla narozeniny…“ Oznámil jim.
„Jo to víme. Leaderova hádka s ní se nedala přeslechnout.“ Zakřenil se Hidan.
„Nech ho to doříct, Hidane.“ Usadila ho Konan. Hidan se na ní naštvaně podíval, ale už nic neřekl.
„No a mě napadlo, uspořádat jí něco jako večírek.“ Dokončil to, co chtěl říct. Všichni s ním souhlasili, ale problém byl, kde to udělat, aby nezjistila, co se chystá. A proto byla vybrána Konan, aby jí nějak zaměstnala. Konan sice protestovala a navrhla Itachiho, aby jí zaměstnal. To Itachi rázně zamítl, protože si musel něco zařídit. A tak to zbylo na chudáka Konan, ale Deidara jí slíbil, že se s ní potom vystřídá.
„Ahojky Re“ usmála se na ní, když jí našla u řeky. Reina k ní zvedla hlavu a usmála se.
„Ahoj Konan. Co jsi potřebovala?“ Zeptala se jí Reina.
„Nic jen si popovídat.“ Pokrčila rameny.
„A o čem by jsi chtěla povídat?“ pokračovala dál v otázkách.
„O tobě. Co jsi celou tu dobu, co jsme se neviděli dělala a tak.“ Usmála se na ní.
„Nerada o tom mluvím Konan.“ Zakroutila Re hlavou.
„Uhm…promiň…“ Omlouvala se okamžitě.
„To je v pořádku. Jdeš se se mnou projít?“ Nabídla jí a zvedla se. Konan se usmála a následovala jí.

Mezitím u mužů to probíhalo vcelku poklidně. Až na to, že Hidan seděl a nechtěl nic dělat a Deidara nechával pořád něco vybouchnout. To už nevydržel Sasori a jednu mu natáhl.
„Za co mistře Sasori?“ podivil se Deidara a třel si červenou tvář.
„Ještě něco necháš vybouchnout a zavřu tě do pokoje a pustím tě až ráno.“ Zabručel v odpověď.
„To bych ti neradil Sasori. Reina by ho tam nenechala.“ Prošel kolem nich Pein.
„Jo mistře Sasori, ona by mě tam nenechala, my jsme kamarádi.“ Usmál se vítězně Deidara. V hlavě si tam doplnil slovo JEN.
„Tak někdy jindy.“ Zamumlal Sasori a začal rozkládat větší stůl, protože by se na ten, co tam mají teď, nic nevešlo. Po hodině, co chystali věci přišel Itachi spolu s Kisamem naloženi taškami.
„Co vám tak trvalo?“ neodpustil si Kakuzu. Itachi po něm hodil ošklivý pohled, ale radši nic neříkal.
„Máte všechno?“ vložil se do toho Pein.
„Mělo by to být všechno, něco je ještě támhle.“ Ukázal na kopec tašek za sebou. Ještě, že umím klony. Pomyslel si Itachi spokojeně.
„Takže, tohle je Deidary, Sasoriho, Hidana, Kakuzua, Kisameho, Konan a moje. Počkej kde je tvoje?“ podivil se a pohledem sjel na Itachiho. Itachi se usmál, vytáhl z kapsy modrou sametovou krabičku. Pein na to vykuleně hleděl neschopen slova.
„To je?“ vymáčkl ze sebe Pein a tím upozornil ostatní. Itachi se usmál, kývl hlavou a krabičku schoval zpátky do kapsy.
„No Itachi, tak tohle jsi vybíral v tom zlatnictví.“ Ušklíbl se Kisame. Itachi šel donést zbytek tašek, aby byl ušetřen dalších otázek. Deidara se smutně usmál a odpochodoval si sednout. Tam k němu přišel Sasori.
„Tobě to vadí?“ zeptal se ho.
„Co mi má vadit?“ podíval se na něj zmateně Deidara.
„Nedělej ze sebe hlupáka, Deidaro.“ Zavrčel na něj Sasori. Deidara se na něj omluvně usmál.
„Promiňte mistře Sasori. Já nevím co cítím a i kdyby jsem o 4 roky mladší než ona.“ Zakroutil hlavou.
„Měl by sis to v hlavě urovnat..Pokud jí Itachi požádá dneska a ona přijme bude pozdě.“ Usmál se na něj tajemně Sasori.
„Ale mistře, pokud přijme, tak to znamená, že chce být s Itachim nebo ne?“ podivil se.
„Nevím, v ženách se nevyznám a v tobě taky ne..Takže se rozhodni.“ Usmál se na něj.
„Ne, nebudu jí kazit štěstí.“ Usmál se Deidara a vydal se pryč od Sasoriho, protože by mohl dostat kázání.
„Hlupák kluk.“ Zakroutil nad tím Sasori hlavou a šel za Peinem pro instrukce, co má udělat.

Nastal čas, kdy se měl Deidara vyměnit s Konan, ale nechtělo se mu. Promluvil si o tom s Itachim, který nakonec souhlasil, že tedy půjde on.
„Ahojky děvčata, neruším?“ ozvalo se jim za zády.
„Ne nerušíš.“ Usmála se Reina a dala mu pusu na tvář. Konan se na ně zmateně dívala.
„Uteklo mi snad něco?“ zeptala se.
„No snad ne..Tobě nic neunikne Konan.“ Usmála se na ní Reina. Konan se vražedně podívala na Itachiho a odtáhla si ho stranou.
„Neměl náhodou přijít Deidara?“ zeptala se ho Konan.
„ Měl, ale nakonec jsme se domluvili, že půjdu já.“ Usmál se na ní a mrkl na Reinu.
„Jestli jí něco uděláš, tak tě vlastnoručně uškrtím a nebudu sama, kdo by to chtěl udělat.“ Zavrčela na něj Konan.
„Nemám v plánu jí nic udělat.“ Bránil se Itachi. Konan se na něj naštvaně podívala a odkráčela.
„Kam šla Konan?“ podivila se, když k ní přišel samotný Itachi. Itachi si k ní přisedl a objal jí kolem ramen.
„Konan nás nechala o samotě.“ Usmál se na ní.
„Jen tak?“podivila se.
„Jen tak.“ Usmál se.

Po hodině spolu stráveného času, se Itachi rozhodl, že je na čase ji vzít za ostatníma.
„Běž se připravit.“ Usmál se na ní a poslal jí se obléct. Reina se na něj zmateně podívala, ale neprotestovala.

Došli na místo a Reina se užasle dívala na scenerii před sebou. Najednou z úkrytu vyskočily její přátelé a přáli jí hezké narozeniny. Postupně k ní přicházeli a dávali jí své dárky. Od Deidary dostala uměleckou sadu, od Sasoriho loutky, od Kakuzua několik peněženek, od Hidana řetízky, od Konan a Peina dostala sadu zbraní. A když přišel na řadu Itachi, poklekl před ní na koleno.
„Reino, nechtěla by jsi si mě vzít?“ zeptal se jí a tím Reinu dokonale dojal.