Byl to jen můj sen 13 Speciál!!- Dům hrůzy

Doběhli domů, stále zrychleně dýchali. Posledních pár minut se ani nepohnuli, sedli si na zem a opřeli se zády o dveře. V domě vládlo až znepokojující ticho. Děti doma nebyly. i Sasuke byl z toho všeho v šoky, celý se třepal, neřekl ani slovo.
„Jsi v pořádku?´´ Zeptala ho chvějícím hlasem. Sama měla strach, to ticho ji děsilo. Sasuke stále neodpovídal, stále se třepal strachy. To ticho bylo děsivé, postavila a rozhlédla se po místnosti, něco se jí nelíbilo. Pomalu se vydala do kuchyně, nikdo tam nebyl. Nebyla tam ani okna ani nábytek, nic. Vylekala se, otočila se utíkala zpět za Sasukem.
Nebyl tam, nebyli tam ani dveře nic, žádný nábytek. Utíkala zpět do kuchyně, žádný východ nic. Pomalu začala panikařit, zas ten sen, ale kde je Sasuke, kde jsou všichni. Schoulela se do rohu té prázdné místnosti, obličej si schovala do dlaní.
„Je to jen sen, jen sen.´´ Opakovala si stále dokola.
Otevřela oči místnost, místnost ve které byla se lišila od té, kde byla před chvíli. Lekla se, tohle není sen!
Rozhlédla se po místnosti, hledala východ, ale nikde nebyl. Místnosti bez oken bez dveří. Děsilo ji to, zkusila do jedné udeřit.
„Au.´´ Zaúpěla, zeď byla tak tvrdá, málem si přelámala prsty. Znovu už udeřit nechtěla, stejně to bylo bez nadějné.
Ozval se rachot. Pohlédla nahoru za zvukem, sílil a nepřestával. Odcouvala k zdi a přitiskla se k ní. Rachot sílil a mířil k ní. Chtěla utéct, ale neměla kam, nebylo úniku.
Ze zdi vylezla úzká trubice z ní se začala valit červená tekutina.
Vykřikla, byla to krev, studená jako led. Pomalu ji zalila kotníky, uskočila byla tak studená, pomalu ji zamrzali kotníky, bolest byla nesnesitelná. Objevila se další trubice, tentokrát pustila proud krve na záda. Zakřičela a spadla na zem, celá se potopila do krve. Znovu zakřičela, bolest se nedala vydržet.
Rty ji začali modrat, celá její kůže zbělala. Krev už měla po pas, jako by ji bodaly nože do těla. Nedalo se to vydržet, myslela si, že za chvíli omdlí.
Ale nemohla buď by se utopila nebo umrzla.
Věděla, že není uniku, ale nevzdala se. V posledních sil udeřila do zdi a pak ještě jednou a ještě jednou.
Při poslední ráně si zlomila ruku, bolestivě zaúpěla a potopila se do krve. Snažila se vyplavat nahoru, ale chlad ji to nedovoloval. Začal ji docházel kyslík, pokoušela se vyplavat nahoru, ale svaly ji ztuhli, nemohla se ani pohnout.
Myslela si, že je konec, ale zdi popraskali, všechna krev se vylila do místností.
Několik minut se ani nepohnula, zrychleně dýchala. Vše jí pálilo jako by byla v ohni. Krev se rozlila do dalších místnosti.
Pomalu se si sedla, místnost byla prázdná jako ta předešla až na jednu věc. Zrcadlo v rohu místnosti, postavila se a vydala se k němu. Celá se třásla zimou, ale stále ji něco táhlo k tomu zrcadlu. Přistoupila k němu prohlédla si svůj obraz v zrcadle. Celá byla zamazaná od krve, celé její oblečení bylo nasáté krví.
Ale odraz se změnil, vlasy ji zčernali oblečení také. Polekala a ustoupila několik kroků zpět. Ale ze zrcadla vylezli její ruce a chytli ji za krku. Pomalu ji stiskávali. Chytla je a snažila se je povolit, ale stisk byl moc pevný. Začal ji docházet kyslík, její odraz se začal děsivě smát.
A pak stisk povolil, spadla na zem. Několik minut se snažila popadnout dech. Postavila se a mnula si podlitinu pod krkem. Sundala si obličeje z obličeje, aby lépe viděla. Něco bylo v nepořádku, její vlasy byli delší než obvykle a byly černé jako v zrcadel.
Vyjekla.
Začala se třepat, už toho bylo na ni moc, ale vlasy povyrostli, už je měla až na zem. Ustoupila dva kroku zpět, ale zamotali se ji nohy do vlasů. Vylekala se, vlasy ji začali obalovat a škrtit ji jako nějaký had. Kosti ji začali křupat, pomalu ji to drtila celé tělo, nemohla dýchat. Pomalu upadala do temnoty, pomalu se začala utápět v hlubinách temnoty. Stisk povolit, temnota se začala vyjasňovat, začal se ji před očima objevovat pokoj, jiný než ten před tím.
Postavila se, ruka ji stále bolela, ale nebyla už mokrá ani černovlasá vše byla v pořádku. I místnost se teď podobala jejímu pokoji, okna byla na svých místech i dveře. Přistoupila tedy k oknu, venku byla tma sotva rozeznala budovy venku. Nejspíš je teď vše zase v pořádku, ale kde je Sasuke?
„Sasuke, kde jsi?´´ Zavolala do místnosti, nikdo ji neodpovídal. Otevřela tedy dveře a vydala se hledat do jiné místnosti.
Kapky začali bubnovat na okna, venku pršelo. Déšť nevnímala jen ty kroky po místnosti.
„Sasuke?´´ zavolala znovu do místnosti. Kroky se zastavili ve vedlejší místnosti. zastavila se a ani se nepohnula.
„Sa…ku… ro.´´ Ozvalo se z té místnosti. Vylekala se a utíkala za ním.
Vběhla do místnosti celá vyděšená, koberec byl celý od krve. Uprostřed byla krvavá louže a na ní ležel Sasuke.
Zaječela, chtěla jít za ním chtěla mu pomoct, ale nemohla se ani pohnout, nohy ji přirostli k zemi. Pohlédla na zem, znovu se začala utápět v krvi, tentokrát nebyla studená, ale horká, přímo vařící. Uskočila, nohy měla celé spálené. Znovu pohlédla na Sasukeho, celý byl rozřezaný a hrozně trpěl a ona mu nemohla pomoct jen se musela dívat jak pomalu umírá.
Klekla si na kolena a chovala si obličej do dlaní. Už to nemohla dál vidět, nemohla se na něj dívat. Jak přední umírá.
„Sakuro podívej se,´´ řekl někdo neznámí. Pozvedla hlavu podívala se na toho neznámého. Byl to Naruto tál nad Sasukém se sekerou v ruce a šíleně se smál. Kroutila nevěřícně hlavou, on napřáhl sekerou a zabodl ji do něj.
„Nééééé.´´ Zakřičela, ale bylo pozdě. Sasuke naposledy vzdechl, Naruto zmizel ve vedlejší místnosti.
Ona se zhroutila na zem s pláčem. Kver ji zašpinila celé oblečení, její horkost už nevnímala. Slzy se začali mísit s krví a stékala ji pobledlém oblečení. Začala se plazit k Sasukemu. Pohladila ho po studené tváři, její slz mu stékali na zakrvácený obličeji.
„Proč mi to děláš?!´´ Vykřikla s pláčem. Zhroutila se na zem vedle něj a zavřela oči. Už to nemohla vidět, bylo toho na ni moc. Chtěla, aby to vše skončilo, už to nemohla dál vidět. Ruka ji nesnesitelně bolela, celé tělo ti pálilo od krve. Největší bolest však měla v srdci, teď přišla o Sasukeho, o koho všeho ještě přijde? Koho dalšího ještě zabije nebo koho už zabil?
Krev se vypařila Sasuke také zmizel, místnost byla prázdná až na malý nůž kousek od ní. Věděla k čemu tam je, aby se zbavila všeho trápení. Aby vše ukončila.
Popadla ho a přiložila ho ke své ruce. Zavřela oči, pomalu s nožem přejela přes svou ruku. Už je konec, teď bude vše zas v pořádku. Všechno to utrpení skončilo, teď bude se Sasukem jen spolu. Navždy.
Pomalu se začala utápět v temnotě. Nebála se, jen čekala, kdy přijde na onen svět. Ale nic, stále jen temnota.
„No tak vstávej.´´ Ozvalo se nad ni. Temnota se začala pomalu vyjasňovat.
„No tak, nemůžeš pořád spát.´´ Ozvalo se znovu. Ten hlas poznala, byl to Sasuke. Tak konečně, je v pořádku, natáhla ruce v před, aby mohla být co nejdřív u něj. Ale nešlo to, něco její ruce svazovalo. Začala sebou cukat, pouta však nepovolila.
Temnota se vyjasnila.
Ale to přece není…….