Nový cíl - Hinata 008 (konec)

Nevzpomínám si ale…

„Hinato…ty si mě nepamatuješ?!“ Křičel Naruto zděšeně a do očí se mu hrnuly slzy.
„Tak to by stačilo…přeci jen potřebuje klid a ty jí ho jen sotva dopřeješ.“ řekla sestra, chytla ho za zápěstí a odvedla ho do jeho pokoje v nemocnici. Naruto ležel bez hnutí na posteli a tiše se litoval. Ačkoli tomu nemohl uvěřit, myslel si že, je již vše ztraceno a už nikdy nebude takhle šťastný jako byl s Hinatou. V duchu si představoval jaké by to bylo kdyby si vzpomněla a on by mohl být opět šťastný. Nemohl uvěřit že si ho jeho milovaná nepamatuje. Věděl že ho opravdu milovala a „on“ vše zničil pouhým máchnutím ruky. Naruto věděl že „devítíocasý“ byl vrah a nenávistný démon ale že by dokázal zničit lásku, to nejsilnější pouto, na to nikdy nepomyslel. V tu chvíli se Naruto neudržel a z očí mu vyhrkly slzy.

Za pouhé dva dny Naruta propustili a on si mohl svobodně žít…ale co je to za svobodu když jí není s kým užít? Naruto se pomalu procházel po uličkách „listové“ a neustále se litoval. Když tu si vzpomněl jak mu sestřička říkala že ho chce vidět Tsunade a tak se vydal do její kanceláře.
„Ahoj Naruto.“ Pozdravila ho Tsunade když vešel do místnosti. „vím že je pro tebe těžké se vyrovnat s Hinatinou amnézií ale mám pro tebe úkol.“ Naruto z toho zrovna nadšený nebyl protože, se necítil na plnění misí ale co mohl dělat.
„Hinata si sice pamatuje některé lidi, ale například mě vůbec nepoznala. Ale hlavní je že si vůbec nepamatuje budovy, obchody, místnosti a oblasti. To je tvůj úkol Naruto… budeš jí provázet vesnicí a ukazovat jí budovy. Jedná se o velmi důležitou věc, Hizashi je dost nervózní z její dezorientace a vyhrožoval že tě nechá popravit…takže je důležitá hlavně pro tebe. Zítra v jednu hodinu odpoledne jí propouští musíš tam být včas.“ Řekla Tsunade a naznačila mu aby již šel.

Druhého dne samozřejmě přišel pozdě ale Hinata na to nebrala ohledy a požádala ho aby již šli. Naruto se v duchu proklínal když ji viděl.Opírala se jednou rukou o berli a druhou měla pověšenou na šátku. Jediná výhoda Hinatiny amnézie byla ta, že si nepamatovala ani jak se dostala do nemocnice. Již se stmívalo když dvakrát obešli „Listovou“. Hinata si vzpomněla skoro na všechny budovy. Když Naruto doprovázel Hinatu domů procházeli kolem Ichiraku a Narutovi hladově zakručelo v břiše. Hinata se na něj usmála a vešla do Ichiraku. Naruto se rozběhl za ní. Když dojedli pokračovali v cestě domů.
„Hin-chan, mohl bych ti ukázat jedno z nejhezčích míst v „Listové“? Vždy když sem zraněný tak mi to místo velmi pomůže.“ zeptal se Naruto Hinaty.
„Dobře ale nezdržíme se tím?“ zeptala se Hinata bojácně. Ale Naruto jí přesvědčil. Asi půl hodiny šli lesem ale nakonec dorazili na ono místo, Naruto rozhrnul poslední větvičky stromů a dopřál Hinatě pohled na ono úžasné místo. Hinata užasle zalapala po dechu. Za lesním porostem se tyčil útes ze kterého byla vidět celá „Listová“ ale hlavně hvězdy a obrovský měsíc. Naruto vzal Hinatu za zdravou ruku a pravil: „Hin, na tohle místo jsme spolu chodili než se ti to stalo.“ Hinata se skoro až lekla když si uvědomila že ji Naruto drží za ruku ale pak se jeho sevření poddala.
„Hin, zavedl jsem tě sem aby sis na mě vzpomněla protože, tě miluji a myslím že ty jsi mě taky milovala…vzpomínáš si?“ zeptal se Naruto a postavil se před ní.
„Nevzpomínám si ale líbíš se mi a ani bych se nedivila tomu, že jsem tě milovala.“ Naruto se rozzářil radostí. Chvilinku tam proti sobě stáli dokud se Naruto nenaklonil k o půl hlavy menší Hinatě a políbil ji.

Hinata si nikdy nevzpomněla na Naruta ale od oné noci na úžasném místě ho znovu milovala.