Druhá šance...

Druhá šance...

Růžovlasá kunochi se právě vracela z procházky, když se před ní objevil ninja s mašlí kolem pasu. Růžovláska stuhla, ale po pár sekundách se vzpamatovala a s lhostejným výrazem pokračovala ve své cestě směrem k vesnici. Obešla muže a ignorovala jeho:
„Vrátil jsem se.“ Sakura šla pořád dál. Zastavila ji až ruka, která ji chytla za rameno. Prudce se otočila.
„Dej tu ruku ze mě a zmiz.“ zavrčela a pokusila se setřást Sasukeho ruku.
„To jsem já, Sasuke. Vracím se zpátky do Konohy.“ pousmál se Sasuke.
„Sundej tu ruku!“ zvýšila hlas Sakura. Když ani po druhém varování její dávný přítel ruku nesudal, naštvaně mu vrazila pěstí přímo mezi oči. Sasuke odletěl pár metrů a na tváři se mu zračil nechápavý výraz.
„Proč?“
„Radila bych ti hodně rychle zmiz a už se ke Konoze nepřibližuj.“ křikla na něj růžovláska místo odpovědi, otočila se a dál pokračovala směrem ke Konoze. Sasuke si ovšem pořád myslel, že ho jen nepoznala a s mírným úsměvem předběhl Sakuru.
„Vím, že jsme se dlouho neviděli, ale jsem to opravdu já, Sakuro. Já.. vím, že jsem udělal hodně věcí, ale Itachi je už mrtvý. Vracím se do Konohy a ke svému týmu.“ Sasuke očekával, že Sakura bude nadšená, že se chce vrátit. Jeho představy se ovšem ukázaly jako mylné...
„Nepřibližuj se ke Konoze nebo budu nucena tě zaneškodnit! A co se týče tvého týmu, tak je to tým Kakashi-senseie a už je bývalý. Zmiz, než ti budu muset ublížit. A radši se tady už nikdy neukazuj.“ poradila mu lhostjeně, obešla ho a pokračovala ke svému cíli. Sasuke zůstal zaraženě stát. Zavolal za Sakurou:
„Už jsem se přece omluvil!“
„A co já s tím? Myslíš, že když se tady po tak dlouhé době jen tak ukážeš a řekneš promiň, tak tě všichni přivítají jako nějakého hrdinu? Po tom, kolik si toho udělal? Sbohem.“ zařvala na něj Sakura.
Co si kruci myslí? Že jsem celou tu dobu, co on se honil za bratrem, seděla, plakala a čekala až se tady milostivě ukáže? Ti, kdo si mysleli, že je to namyšlený Uchiha měli pravdu. A že prý se vrací ke svému týmu... On si asi fakt myslí, že se celý svět točí kolem něj, ne?
Zamyšlená Sakura do něčeho nebo spíš někoho narazila. Samozřejmě, že to byl Sasuke. A celkem naštvaný Sasuke... Ovšem růžovláska se už vytočila, popadla ho pod krkem vrazila mu pěst do břicha a následným kopem ho odhodila.
„Řekla jsem, že máš zmizet!“ Sasuke se pomalu sbíral ze země a měl pocit, že se jeho tělo asi brzy rozpadne.
Stala se z ní opravdu silná kunochi. Zajímalo by mě, jestli i Naruto takhle zesílil. Já si myslel, že Sakura bude ráda, že mě vidí. Asi jsem se zpletl. Ale přece my nemůže zakázat vrátit se do Konohy. Pomyslel si a taky to řekl nahlas.
„Ale můžu. Ty jsi teď hledaná osoba, takže radši rychle zmiz, než tě uvidí někdo, kdo s tebou nebude mít tolik slitování jako já.“ zasmála se Sakura s nebezpečným pohledem.
„Copak si nezasloužím druhou šanci?“
„Nech mě chvíli přemýšlet... Ne! Nezasloužíš!“ Vedle Sakury se objevila bolnďatá kunochi.
„To je Sasuke?“ zeptala se Sakury.
„Neříkej, že se chce vrátit zpátky? Počkej, on je hledaný. Měly bychom ho odvést k Hokage.“ prohlásila Ino.
„Nech ho jít... Ať vidí, že alespoň něco z toho nesmysleného poblouznění k němu jsme si zachovali.“ řekla zamračená Sakura.
„Ale druhou šanci mi musíte dát!“ zavolal na ně. Ino na něj vyvalila oči a pak se otočila k Sakuře.
„On se zbláznil.“ Sakura smutně přikývla a zaklepala si na čelo.
„Pokud sis toho ještě nevyšiml, tak druhou šanci dostává jenom ten, kdo si ji zaslouží.“ křikla na Sasukem Ino a společně se Sakurou se vydala ke Konoze a nechaly zmateného a nicnechápajícího Sasukeho svému osudu.

...není samozřejmost!