Po pěti letech: Mise v zemi Železa 12 - Cesta domů

„Jak jsou na tom, Sakuro?“ ptal se Kakashi a koukal na Naruta s Shikamarem, jak vyčerpaně leží na postelích.
Růžovovlasá kunoichi kolem nich běhala a kontrolovala zranění.
„Shikamaru si chvíli odpočine a bude v pořádku. Rána Rasenganem mu zlomila žebro, ale naštěstí mu neporušila vnitřní orgány, takže mu nic není.“
Poté se odmlčela a podívala se na druhého Shinobiho.
„Naruto je na tom o hodně hůř. Jeho tělo protrpělo za posledních několik dnů velké regenerační výkyvy. Poslední boj byl přílišný nápor na jeho organismus. Podle mě bude mít celoživotní následky po celém těle.“
„Co tím myslíš?“ ozvala se za ní Hinata.
Sakura začala vysvětlovat svoji diagnózu.
„Démon v jeho těle mu nedává pouze sílu, ale dokáže ho neuvěřitelně rychle léčit, jak asi všichni víte.“
Příkývli že rozumí. Sakura pokračovala.
„Tato regenerace, která je pro lidské tělo zcela nemožná, mu možná škodí víc, než samotné zranění. Neustálá prudká regenerace mu zkracuje život, protože mu při ní odumírají buňky v těle a při nejhorším scénáři ho může zabít. Nedoporučovala bych mu boj nejméně měsíc.“
„V jeho případě to je dost nemožné, udržet ho mimo boj.“ připomněl Lee, který moc dobře znal kamarádovu povahu. Všichni s ním jen mlčky souhlasili. Náhle se prudce rozlétly dveře a v nich stál zadýchaný Neji společně s Ten Ten.
„Máme problém,“ volal už od dveří a rychle běžel k posteli, kde ležel Naruto a u které stáli všichni v místnosti.
„Co se děje?“
„Muž, kterému patřil tenhle srub, byl zabit včera večer ve městě.“ řekl udýchaně.
„Ptal jsem se místních, jestli někoho cizího neviděli ve městě. Prý jenom nějaký dva muže v černých pláštích, kteří prošli městem a rovnou odešli. Pravděpodobně mluvili o těch dvou, co Naruto včera zabil.“
„Takže takhle se o nás dozvěděli.“ dopověděla Ten Ten a otočila se na Kakashiho.
„Co budeme dělat?“
Kakashi se nad tou otázkou zamyslel.
„Nejprve počkáme, až se oba probudí a pak budeme pokračovat v misi. Nemůžeme nyní skončit, když jsme tak blízko jejich úkrytu.“
„Tak pokud čekáte jenom na tohle, tak můžeme vyrazit.“ ozve se z postele. Všichni se otočí za hlasem. Naruto se mezitím probral a celou dobu je poslouchal.
„Naruto, jsi v pořádku? Moc se nehýbej, ať si nepřitížíš.“ okamžitě ho napomenula Sakura a to se ještě ani nehnul. I když to měl už v plánu, ale raději poslechl. Neměl náladu se s ní hádat.
„Zkus nabrat co nejvíc sil. Pokud to bude alespoň trochu možné, tak zítra večer budeme pokračovat v misi.“ rozhodl Kakashi.
„Kakashi-sensei, to je nemožné. Chcete ho zabít?! To jste neposlouchal, co jsem právě říkala? Vybojoval mnoho těžkých bitev za posledních pár dnů, musíme ho nechat odpočinout.“ začala ječet Sakura na Kakashiho, jako by mezi nimi nebyl nejméně dvacetiletý věkový rozdíl.
Kakashi se na ni podíval, pak na Naruta. Ten se zašklebil a ukázal všem jedno zbývající zranění, které měl na rameni. Na chvíli zavřel oči a šeptem vyslovil: „Juriken.“
Oči se mu zbarvily do liščí podoby a zranění se mu před očima všech začalo uzavírat a léčit.
„Ne, Naruto, to nesmíš!“ začala znovu ječet Sakura.
„Já sám vím, co můžu, a co ne.“ podíval se svýma proměněnýma očima na Sakuru. Ta se při tom pohledu zatřásla.
„Slyšel jsem celý váš rozhovor. Znám všechna rizika. Jsem ti vděčný za všechno, co si pro mě udělala, ale teď nemáme čas sedět na zadku a odpočívat.“
Naruto se otočil na Kakashiho.
„Kakashi-sensei, dozvěděl jsem se od svého otce, co mají v plánu Akatsuki. Myslím, že než se vydáme na cestu, tak byste měli vědět to, co já.“
Při těch slovech zrušil svou oční techniku.
„Cože?“ nevěřil vlastním uším Kakashi.
„Jak ses to, proboha, dozvěděl a jak to vlastně myslíš, že ses to dozvěděl od svého otce!?“
Všichni přistoupili blíž k Narutovi, aby slyšeli celý příběh, který jim začal vyprávět.
„Když se střetly naše dvě poslední techniky, tak mě to přeneslo do místnosti v mé mysli, kde sídlí Kyuubi. Tam jsem se setkal se svým otcem, on mi v rychlosti oznámil, že během černé techniky vyvolání, kterou na něm provedl Orochimaru, mu nebědomky ukázal vlstní myšlenky, ve kterých byly zahrnuty i budoucí plány. Jejich cílem je získat nějakou zbraň, která disponuje ohromnou ničivou silou. Bohužel nevěděl, jak vypadá ani co to je. K jejímu získání potřebují ocasé démony, do kterých patří i Kyuubi no Youkou.“
Naruto se odmlčel.
„A víš, kde je?“ ptal se honem Kkashi.
Naruto přikývne a pokračuje.
„Řekl mi, že se nachází někde v horách severních zemí. Jediná mapa, která nás tam dokáže zavést, je prý v Konoze. Ví o ní jen Hokage a nejvýše postavení členové rady. Takže splnění této mise už pro nás, podle mého, není na prvním místě. Musíme se vrátit do Konohy a vydat se na místo, kde ta zbraň je a získat jí dříve než Akatsuki. Jinak na nás zaútočí a my nebudeme schopní se bránit.“ Naruto se odmlčel a čekal, co na to řeknou ostatní.
„To je všechno, co ti k tomu řekl?“ ptal se Neji.
„Ano. Potom jsem se probral až v lese. A zbytek znáte.“
V místnosti zavládlo hrobové ticho.
„Nejspíš máš pravdu. Asi se budeme muset vrátit,“ řekl Kakashi, "sice jsme nesplnili hlavní úkol, ale místo toho víme o plánech Akatsuki a jako bonus jsi zabil tři členy jejich organizace. T pro ně bude velká ztráta.“
„Proto se musíš rychle vyléčit, abychom mohli vyrazit.“ prohodil s úsměvem Lee.
„Neboj se, zítra budu v pohodě, ale co Shikamaru? Ten je pořad mimo.“ zeptal se Naruto.
„O mě se nemusíte bát.“ najednou řekl Shikamaru se zavřenýma očima.
„I když se necítím na maraton, tak pořad zvládnu cestu do Konohy.“
Sakura k němu s usměvem přiběhla.
„Jak ti je? Co žebro?“ rychle se ptala a prohlížela ho.
„No, určitě je to o hodně lepší. Díky tobě.“
Sakura se začervenala a pokračovala v léčení.
„Tak je rozhodnuto. Odpočiňte si, zítra navečer vyrážíme.“ ukončil debatu Kakashi.

Příští den, jak Kakashi řekl, tak vyrazili. Jejich rychlost byla asi poloviční oproti cestě tam, ale i tak to bylo víc, než potřebovali. Asi pátý den se jim síly obnovily natolik, že zvládali cestovat stejnou rychlostí, jako vždy.
Naruto byl už úplně uzdraven a Shikamarovi jen občas píchlo v boku. Sakura se o něj večer starala a dala ho do pořádku za poloviční čas. Každý den vstávali brzo ráno a cestovali do pozdních večerních hodin. Nakonec všichni padli unavení k ohni a okamžitě usnuli, až na Naruta a Hinatu, kteří byli zvyklí cestovat ještě rychleji. Během cesty zpět se nedělo nic zvláštního. Hinata a Neji kontrolovali okolí, aby nenarazili na nepřátele a když už na nějaké narazili, tak se jim dokázali včas vyhnout. Až na jeden večer, kdy se nechali ukolébat nepřátelskou nečinností.
Naruto byl zrovna na hlídce, seděl u ohně, Hinata mu ležela v klíně a on sledoval okolí.
„Někdo se blíží. Úplně ho cítím.“ řekl potichu a vzbudil Hinatu. Řekl jí aby šla směrem ke svému spacáku a každého probudila. Ale ať to udělá nenápadně. Hinata ho poslechla.
„Juriken.“ zašeptal potichu. Pohled se mu najednou rozzářil, jako by byl den, a hledal útočníky. Po chvíli je našel. Bylo jich dvacet a byli všude kolem. Podíval se na Kakashiho, jeho sensei pohled opětoval a nenápadně kývnul. Naruto udělal pohyb prsty, že vidí dvacet útočníků ve všech směrech. Kakashi znovu kývnul a poslal jeho zprávu všem ostatním. Potom si nenápadně rozdělili směry, kam se každý vydá. Naruto a Hinata sever, Neji s Ten Ten na jih, Shikamaru společně s Leem pokryjí západní stranu, na Kakashiho se Sakurou zbyl východ. Všichni rozuměli.
Naruto vstal a dělal, že se protahuje. Přitom zvedl ruce a na jedné začal počítat. Při každém pohybu schoval jeden prst na pravé ruce.
„Teď!“ zakřičel, když odpočítal poslední.
Všichni se bleskově zvedli a zmizeli. Naruto běžel s Hinatou bok po boku a za minutu doběhli jejich nepřátele. Ti byli tak překvapení, že se skoro nestihli ani bránit. Naruto s Hinatou tasili své zbraně. Prvního útočníka bodl Naruto do krku a zároveň kryl druhou zbraní Hinatu, proti které stali dva další nepřátelé. Ta nakonec našla skulinku v obraně jednoho z nich, usekla mu ruku i se zbraní a než stihl hlesnout, tak ho umlčela seknutím do krku.
Naruto mezitím zabil druhého. Jednoduše zachytil jeho úder jednou katanou a druhou se podíval, co měl k obědu.
Poslední z nich byl trochu silnější. Snažil se Hinatu seknout svou zbraní poté, co zablokoval její úder. Hinata však svou zbraň upustila. Ninja při tom nečekaném pohybu zakolísal, Hin neváhala a udeřila ho svým Juukenem do hrudníku a zastavila oběhový systém chakry, při tom mu poškodila i srdce a on na místě zemřel.
Celý souboj netrval ani deset vteřin.
„Měli bychom se vrátit.“ řekl Naruto a společně vyrazili zpátky do tábora. Tam už byli i ostatní a čekali na ně.
„V pořádku?“ zeptal se Kakashi.
„Naprosto.“ odpověděl Naruto a usmál se na Hinatu.„Nechtěl bych být její nepřítel.“ prohodil a podíval se na Hinatu.
Ta se začala neskutečně červenat. Všichni se zasmáli a raději se vydali na cestu, aby od možných pronásledovatelů urazili co největší vzdálenost.
Po zbylou část cesty se nic závažného nestalo a proto dorazili dvacátého pátého dne od počátku mise zpět do Konohy.

„Konečně doma...“ prohlásil šťastně Naruto a zvednutou rukou zdravil stráže u brány.
Ti mu však zahradili cestu zbraněmi a s bojovným výrazem v obličeji si ho prohlíželi.
„Co se děje?“ zeptá se Naruto.
„Nemůžeme vás pustit bez svolení Hokage-sama do vesnice.“řekl velitel stráže, která byla značně posílena, jak si všichni stačili všimnout.
„Nejméně tak pět jouninů a nějací Chuninove.“ počítal potichu Naruto.
„Něco se muselo stát.“ promluvil Kakashi za ním.
„Pošlete zprávu Hokage-sama, že se vrátil tým Kakashi z mise.“
Velitel stráže kývnul a poslal jednoho z ninjů do hlavní budovy.
„Můžeš nám zatím říct, co se stalo?“ zeptal se Naruto.
I když by neměl, tak přece nakonec velitel stráže spustil, protože všechny co tady před sebou viděl, znal.
„Před pěti dny jsme byli napadeni nepřátelskými ninji.“
„Cože?“ zakřičeli všichni.
„Je to tak.“ kýval strážný a pokračoval.
„Byl jsem zrovna na hlídce, když se to stalo. Tři maskovaní muži přepadli hlavní bránu. Zabili několik mužů a potají se vydali do hlavní budovy, kde sídlí naši radní. Ty omráčili a pomocí nějakého jutsu je donutili, aby jim vydali nějaký svitek. Při zpáteční cestě zabili ještě několik stráží a zmizeli. Nikdo neví kam. Stopovací tým ztratil jejich stopu po deseti kilometrech. To je to jediné, co víme.“
Strážný skončil, otočil se k nim zády a šel za svými společníky, protože si všiml Hokage-sama, která šla přímo k bráně.
„Jem ráda, že jste se vrátili. Doufám, že máte dobré zprávy.“ zeptala se Tsunade v doprovodu dvou ANBU.
„Bohužel, to co jsme zjistili, vás nepotěší, Hokage-sama.“ řekl Kakashi.
Tsunade se zamračila, odvolala ANBU a šla k nim blíž.
„Než budeš pokračovat, pojďte všichni ke mně. Tady si nejsem jistá, kdo poslouchá.“ řekla tajemně a skoro šeptala.
Kakshi kývnul, že rozumí. Dal signál ostatním ať ho následují a společně se vydali do hlavní budovy.