Láska, smrt a nenávist 1. Klasika v Konoze a zřejmě nudná mise

Bylo klasické ráno v Konoze, každý si žil svůj vlastní život a dělal to, co většinou.
Vesničané se probouzely a pomalu šli do práce, ninjové odcházeli na mise, nebo odfukovaly po misích, a opilci vyspávali opici. Pro dvě osoby ale začínalo strastiplné dobrodružství které mnělo končit až jejich smrtí.

„Uaaaaahhh, další den za mnou” povzdechl si Naruto a pomalu se vymotal z postele a šel do koupelny. Když se umyl a vyšel ze sprchy, šel do kuchyně a dal si vařit vodu.
„Tak čaj, pořádná porce ramenu, potom par hodin trénink a můžu se někam jít poflakovat,” zamumlal si pro sebe Naruto když si zaléval svúj čaj.
Oblekl se a šel na ramen. Jak šel do Ichiraku Ramen se založenýma rukama za hlavou přemýšlel.
„Koho zavolám aby šel se mnou trénovat. Sakuru-chan? Ne, ta má dost práce s nosením dokumentu páté a v nemocnici, žeby Kakasiho-sempai? Ne, ten by zas došel pozdě o několik hodin, tak bych se i tak nudil a pak by se vymluvil nějak aby si mohl číst. Koho tedy?” povzdechl si nahlas a přemýšlel dál dokud nedošel ke staříkovy.
„Dám si jednu extra velkou porci ramenu” říkal Naruto hned jak vcházel.
„Dobré ráno Naruto-kun jak se dnes máš?” pozdravil ho stařík Ichiraku z příchodu.
„Nazdárek, ale dobře jen celkem hladově.”
„Hned to bude na stole Naruto-kun.”
„Aha tady jsi Naruto-kun, tebe jsem hledal,” ozvalo se najednou za Narutem. „Nazdar Neji, jak se vede a proč mně hledáš?”
„Ale dobře, pravě jdu od páté, řekla abych tě za ní poslal.”
„Aaa zase mi chce babča Tsunade dát nějakou nudnou misi.”
„Nejspíš, mně dala taky jednu nudnou misi která mi spise připadá jako strata času a za chvilku s ní mám začít.”
„Tady mas Naruto-kun a dobrou chuť.”
„Děkuji, a díky ti za správu Neji, měj se tedy.”
„Ty taky Naruto-kun.” „No nic to, pustím se do jídla než mi vychladne a pak hurá za babčou,” Po jídle se vydal k domu hokage. Za chvilku tam byl a rovnou ji vrazil do kanceláře.
„Co nevíš že se má klepat Naruto-kun?” spustila hned na něj Shizune. Tsunade se jen pousmála a řekla: „Uklidni se Shizune tak nebo tak to nikdy neudělá.” „Dobrý den babčo Tsunade co jste mi chtěla?”
„Mám pro tebe jednu misi, půjdeš na ni spolu s Hinatou Hyuugou. Jde o to abys dělal doprovod jednomu mému příteli, Lordu Hashimotovi Kajalakemu. Jak šel na obchodné jednáni tak se ho někdo pokusil zabit, ale neuspěl, tak se zastavil a požádal mně o ochranu po cestě tam, a taky na slavnosti která se tam uskutečni. Jelikož Hinata tady byla už ráno, tak se už šla pobalit. Vyrazíte zítra ráno o osmé a nezapomeň si sebrat sebou taky nějaké společenské šaty.” „Dobrá tak já se jdu taky pobalit, tak zatím babčo.”
„Doufám že se to nějak nezvrtne, ale Naruto by to mněl zvládnout jak ho znám,” povzdechla si a pokračovala ve vypisování papíru.
„Jak říkal Neji bude to nějaká docela nudná mise,” povzdechl si Naruto a šel se domu pobalit. Po cestě viděl Hinatu jak si vybírá nějaké ty společenské šaty v obchode.
„Nazdar Hin, jak se vede?” Když Hinata slyšela že na ni Naruto mluví, tak zarudla a začala koktat.
„AAhoj Naruto-kun, dobře a jak tobě?”
„V pohodě, už máš vybrané nějaké ty společenské šaty na tu naši misi?”
„Jo mám ale ještě se tady rozhlížím jestli nezměním názor a ty máš?”
„No jasně jak by taky ne, nějaké už doma mám”, odvětil stroze a pokračoval. „Tak se střetneme zítra ráno, tak zatím Hin.”
„Zatím Naruto-kun,“ jemně řekla a zasněně se dívala jak pomalu šel domu.
„No dobře ještě jednou, oblečení mám, kunaye, shurikeny a svitky mám, jídlo mám,“ opakoval si věci co si balil. Další ráno ho už před branou čekala Hinata a průvod Lorda Hashimota. „Nazdar Hin doufám že na mne se nečeká.“
„Vúbec ne ještě si mněl čas.”
„Tak múžeme už tedy vyrazit?” zeptal se jich muž v brějlých.
„Ano múžeme,“ Odvětil Naruto.
„Mimochodem ještě sme se neseznámili, já se jmenuji Mizuku Hamate jestli budete mít otázky stačí se mně zeptat.”
„Já se jmenuji Naruto Uzumaki.”
„A já se jmenuji Hynata Hyuuga.”
Představili se oba a přidali se k průvodů.
Jak šli a pomalu se přibližovali k svému cíli začínala cesta Naruta
nudit víc a víc.
„Bože můj jak dlouho ještě to bude trvat?“ stěžoval se Naruto.
„Moc už ne, ještě pul dne cesty a budeme tam,“ odpověděl mu Mizuku.
„Aspoň ze tak, mimochodem mate nějaké podezření co bili zač ti útočnici?“ Zeptal se ho znuděně Naruto.
„Popravdě ne, vůbec nás nenapadá kdo jsou ani pro koho pracují, jelikož můj pan má mnoho nepřátel kteří by se ho rádi zbavili. I když někteří velcí majitelé bani to berou dost sportovně a jsou naši přátelé, jako teď například jsme právě na cestě k jednomu z přátel Lorda Hashimota.“
„Vážně?“ zeptal se ho najednou aktivní Naruto.
„Jde o návštěvu ohledně obchodního jednání a neformálně na svatbě jeho syna.“ Jak to Naruto slyšel hned se mu zvedla nálada a řekl.
„Tak to je super miluji svatby, spousta zábavy a jídla pro každého.“ Jakmile to Naruto dopověděl začal slintat.
„Já taky zbožňuji svatby, jsou tak nádherným okamžikem kdy dva lidi ukážou celému světu že patří k sobě a že chtějí spolu žít navždy,“ ozvala se Hinata zasněně.
„Tak to mi tak připadá jako kdyby jsi se taky chtěla už vdávat,“ poznamenal Naruto a jak to dopověděl Hinata zrudla víc než rajče.
„Kdybys věděl že ten koho si chci celý život vzít za muže a být s ním až po celý zbytek života si ty Naruto-kun,“ pomyslela si a šla dál.
„Poslyš Hinata-chan napadla mně taková věc, jak si na tom s klukama?“ Hinata se jemně začervenala a vykoktala ze sebe otázku.
„AA pproč se ptáš?“
„No víš všichni kluci v konoze se za tebou otáčejí a slintají za tebou, tak proto se tě ptám jestli máš tedy nějakého?“
„Jeden se mi už dost dlouho líbí, ale neví o tom.“
„A kdo to je, znám ho?“ zeptal se jí udiveně Naruto. Hinata se jenom usmála a odpověděla.
„Jo znáš ho, nepovím ti kdo to je. Ale řeknu ti že je moc milý, hezký, moc mu to sice nepálí ale je vynalézavý a nikdy se nevzdává ať se děje co se děje.“ „Tak to musí být ale borec, nenapadá mně kdo by to mohl být.“ Pomyslel si a taky si všimnul, jak se na něj Hinata díva a usmívá se na něj moc mile. Ale jakmile se na ni podíval tak se podívala jinam jako kdyby se nic nedělo. Chvilku přemýšlel že proč se na něj tak dívala, jako kdyby na něm bylo něco srandovního nebo jako kdyby byl její kluk. Pak mu to došlo, plácnul si rukou po čele a řekl.
„Já jsem ale blbec.“
„Říkal si něco Naruto-kun?“ zeptala se ho Hinata která se divila že co se mu nepovedlo.
„Ale nic Hin, jenom sem si zapomněl něco doma.“ Nervózně jí odpověděl aby si nic nevšimla.
„Bože můj Hinata mně miluje, no tak to by jsem si nikdy až do teď nevšimnul. Jak jí já řeknu že se mi taky moc líbí a že s ní chci být víc než kamarád.“ Tyhle otázky Narutovy pobíhali v hlavě celou cestou a přitom mněl oči pořád na Hinate. Zbytek cesty přešel rychle a už bily před městem Jirukuna.
„Tak a už jsme tady.“ řekl nadšeně Mizuku.
„Tak dobře svatba má být až zítra, do té doby si oddechněte ať se můžete zítra na svatbě bavit, jste ubytováni v tamhletom hotelu, tak zatím.“ Řekl Mizuku a odešel s Lordem Hashimotou přič.
„No dobře Hin pudem se složit do naších apartmá,“ Hinata jen mlčky přikývla a šly do hotýlku. Když se Naruto vybalil, řekl si.
„Mám hrozný hlad ale Hinata ho musí mít taky, pudu jí pozvat do nějaké fajn restaurace abychom se společně najedly.“ Zašel k Hinatiným dveřím a zaklepal, zpoza dveří se ozvalo jemná odpověď: „Dále.“
„Nazdar Hinato-chan tak mně napadlo, co kdybychom zašly do nějaké restaurace, pozívám tě?” „Dobrý nápad mám veliký hlad. Odpověděla Hinata a věděla že Naruto nepozývá na jídlo jen tak někoho koho má hodně rád. Vyšli ven a začaly se rozhodovat.
„Tak co bychom si dali?“ zeptal se Naruto.
„Já nevím něco kde to nebudou dělat moc dlouho.“
„Tak potom jdeme na ramen,“ Hinata s úsměvem přikývla na znak souhlasu a šli. Po chvilce našli místo kde si sedly a najedly, zaplatili a odešly.
„Poslyš Naruto a ty máš nějakou holku?“ zeptala se ho zaujatě Hinata po cestě.
„Ne nemám, líbí se mi jedna holka ale nejspíš s ní zůstanu jen jako její kamarád.“
„Aha tak to nemáš moc dobré“ povzdechla Hinata. Nemáš chuť se jít ještě dívat na hvězdy?“ Vyhrknul na ni Naruto. Hinata se na něj překvapeně dívala, zrudla, pak se vzpamatovala a jen tak tak ze sebe vysoukala odpověď:
„Dobrá.“ Po chvilce už bili na kraji města, na kopci si Naruto sedl a díval se na hvězdy. Hinata si sedla k němu a taky se dívala na hvězdy, ale spíše na Naruta.