To není fér!!!

Taky se vám už někdy stalo, že jste skončili nějaký pochmurný den, plný ztrát podvodů a zklamání. Naprosto vyčerpaní, bez další naděje jste ztěžka dosedli na studenou zem a vyčerpaně pronesli ,,to není fér! “
Stalo?
Mě ano, děje si mi to skoro pořád.
Někdy už nevím co dál, snažím se být na ostatní hodná… Na všechny, bez vyjímek… Ať je kdo, jakýkoliv… Nedělám rozdíly… Ale pokaždé… Je mi mé hezké chování vráceno ve zlém…
A já to nechápu a tak to poslední co zbývá jsou tři prostá slůvka ,, To není fér!!!” konstatuji pokaždé…
A pak…
Jako zářivý blesk z čistě modrého nebe se snesou slůvka ,,Život není fér!”
A to mě dorazí.
Proč ne? Vždyť to neovlivňuje život, ale ti lide v něm! Chtěla bych, aby jednou bylo něco, tak jak být opravdu má. Jedinkrát v životě si neříkat ,,pro dobrotu na žebrotu!” nemuset s usedavím pláčem utíkat domu a tam se zhroutit. Už bych v očích necítila ty hořeké slzy a v srdci tu příšernou bolest. Nestojím o to, aby na mé duši stále přebýval nechtěný motýl strastí… Přála bych si, kdyby jednou na mě mohl být někdo hodný, milý, pečoval o mě.
To je takový můj sen, neposlouchat už do nekonečna různé narážky, ale pocítit teplo dobra.
Vždyť nechci tak moc, nebo ano?
Toužím pouze malou chviličku cítit tu nikdy nepoznanou spravedlnost. Tu, jenž mi byla zlým životem vždy odpírána.
Bohužel je to asi jako kdybych žádala černé mléko s bílým uhlím. Naprosto nemožné…
A stejně…
Pořád nechápu PROČ to všichni vlastně dělají? Jaký mají důvod? Je to mnou? Nemají mě rádi? Nebo snad závidí? Možná… Jestli ano, už je to moc smutný příběh.
Protože já i přeze všechno to hrozné trápení, je mám všechny pořád moc ráda. Jen mě mrzí, jak se ke mě chovají.
Ale věčným truchlením nic nevyřeším… Nemůžu si na to jen stěžovat… Jsou slepí… Já jediná mám ten dar vidět správnou cestu a ukážu jim ji! Cestu k dobru a lásce, možná, že život není fér, ale může být!
A já jim to dokážu!!!


[acidfree:15040]