Podruhé ztratit - Loučení 19

Tak jo lidi, je to tu. Tímhle dílkem se chci rozloučit s touhle sériovkou. Také Naruto se loučí, ale život jde dál . Tenhle dílek mi trochu připadá něco jako : "Alenko skoč do Říše Divů, a pak zase zpět" . A tak pořád sem tam . Alenka=Naruto . No což už. Jednou jsem si to nadrobila, tak si to sním ;)

Kyuubi zavrčel zpoza klece a vyjel Minatovi po rukách, které stále pevně svíraly mříže. Minato však ani nemrkl okem, oba na sebe hleděli, přes kovové mříže, které se začínaly zahřívat, stejně tak i voda okolo nich.
„Vůbec jsi se nezměnil.“ Poznamenal Minato tiše, studujíc Kyuubiho pohledem.
„Je dojemné, že si vůbec na mě ještě pamatuješ…“ zavrčel démon vztekle : „ to kvůli tobě, zmetku, trčím uvězněný v těle tohoto neschopného primitiva!“ Zařval Kyuubi a na vodě se utvořily kruhy.
„Proč jsi zaútočil tenkrát na Konohu? Poslal tě Madara? Ovládnul tě?“ Ptal se Yondaime.
„Co bylo to bylo.“ Byla Kyuubiho odpověď a Minato věděl, že se od něj pravdu nedozví. Pustil mříže, které již byly téměř nesnesitelně horké a otočil se na Naruta, všechno to sledujícího v povzdálí.
„Naruto, mé jutsu končí. Dokud jsem tu, tak na mě nespadá jejich technika. Jakmile se však objevím tam venku-“
„-budete mě muset zabít.“ Dopověděl za něj Naruto.
„Ano, věř mi, nechci vidět zkázu téhle vesnice nebo jak vraždím její obyvatele. Mohl bys mi tedy něco slíbit?“ Jeho oči se zaleskly, horký vzduch vstoupal vzhůru a tvořil jim na čele kapičky vody, Naruto se kousl do rtu. Měl neblahé tušení, že ví, co po něm bude Yondaime chtít. Tak či tak, přikývl a už se to nedalo vzít zpět.
„Slib mi, že mě zabiješ, že neuvidím brát něčí životy mou vlastní rukou, i když bez mé vůle. Slib mi, že vesnici ochráníš!“ Narutovi vyhrkly do očí slzy, to co po něm chtěl, se mu hnusilo. Jak jen může zabít člověka, o kterém se právě dozvěděl, že je jeho otec a který tolik obětoval pro dobro celé vesnice. Obětoval svůj život a teď se má ta situace opakovat znovu?
„Naruto?“ Naruto vzhlédl k Minatovi. „Pokud se trápíš tím, že mě máš zabít, tak na to zapomeň, prokážeš mi službu, jako žádný jiný ninja. Nenech mě trápit a rvát mi srdce pohledem na vesnici pod vedením Madary!“
„Tak jo,“ souhlasil nakonec a utřel si slzy.
„Jo a Naruto, ještě jedna věc!“ Naruto na něj pohlédl, nemohl se nabažit toho pohledu. Na Hokageho a jeho otce, jak si přál prodloužit tuhle chvíli alespoň o pár sekund! „Jsem na tebe hrdý!“ Vyslovil pyšně Minato a jeho tvář zdobil úsměv.

Naruto se mohutně nadechl chladného nočního vzduchu, až ho zaškrábalo v krku. Vytřeštil oči a pokoušel se přivyknout je na tmu. Z kapiček, které měl na čele ještě z Kyuubiho vězení se utvořil slaboučký led. Naruto jej odstranil ze tváře a vstal, stále opřený o zeď komínua. Neměl čas, věděl, že se Minato pokusí co nejdřív na něj zaútočit a on neměl ani potuchy, kde by mohl být v tuto chvíli. Zavřel tedy oči a pokoušel se soustředit na každý nepatrný zvuk, šelest, tlukot srdce. Ucítil to! Prudce otevřel oči, vytvořil pečetě a zmizel. Tam, kde byl Naruto opřený ještě před dvěmi sekundami, se teď skvěl v zídce komínu kunaj s výbušným lístkem. Ozval se zvuk exploze a zdivo s dřevem vzlétly do povětří, přičemž nadělaly velký randál. Naruto se objevil uprostřed náměstí. To, co zbylo z domu na kterém stál, byl jen pouze prach, kráter a jedovatý plyn okolo. Lehce určil směr, odkud kunai přiletěl. Vtom za ním uslyšel velmi známý zvuk a ohlédl se. Za jeho zády k němu běžel Minato a blond kštice mu vlála. Jeho obličej byl modrý od světla, které vydávala ta věc v jeho ruce, rychle rotující dokola.
„Sakra!“ Zaklel Naruto a opět pomocí pečetí zmizel. Minato se zastavil s rasenganem na místě, kde stál Naruto a rozhlížel se kolem.
„Nemůžeš jen pořád uhýbat! Takhle mě nikdy neporazíš!“ Zakřičel do noci. Něco ho pevně uchopilo za kotníky a prudce ho stáhlo dolů. Minato se zabořil do země, ale díky rasenganu v jeho ruce, který mu probořil zeminu dostatečně, se mohl opět vyškrábat zpět.
Naruto, který také nemařil čas po nevydařeném pokusu „uzemnit“ Minata, se nyní dostal za jeho záda.

Minato si jeho útoku všiml a začal souboj v taijutsu. Naruto však cítil, že s ním není všechno v pořádku. Jeho reakce byly zpomalené a právě přehlédl jasný Minatův výpad, který ho prudce srazil na kolena. Vzduchem prosvištěla pěst, ale Naruto dokázal tento výpad včas zablokovat. Minatův kunai ho škrábl na tváři a z rány se začala vytékat krev. Dýchal rychle a po tváři mu sjížděla kapka potu. Rychle se postavil na nohy a začal s protiútokem. Kunaje do o sebe narážely a vydávaly cinkavý zvuk. Oba uštědřovali zásahy, nikdy však tak velké, aby se na jeho následky dalo umřít.
Něco mohutně zadunělo. Celé Narutovo tělo se otřáslo. Následovala další rána a bolest vycházející z břicha se rozlila po celém jeho těle. Jeho svaly se stáhly do křeče. Naruto zařičel bolestí a zhroutil se na zem. Minato využil chvíle jeho slabosti a Narutovi se v očích zalesklo ostří otráveného kunaje.

„Tak myslím, že bysme ho mohli poctít malou návštěvou.“ Pronesl Sasuke a přejel pohledem po ostatních.
„Společně máme šanci ho sundat.“ Řekl Shikamaru a podrbal se ve vlasech. „Navíc, myslím, že posila už dorazila.“
„Posila?“ Zkřivil Kiba nechápavě obličej.
„Píseční ninjové. Poslal jsem spěšného ptáka s prosbou o pomoc do Písečné hned po tom, co se Narutovydal pronásledovat Madaru.“ Vysvětlil.
„Zase o pár kroků napřed.“ Povzdychl si Kiba s úsměvem a byl rád.
„Jak vůbec víš, že už jsou tady?“ Nadhodil otázku Sasuke a Shikamaru ukázal na noční nebe, kde něco plachtilo.
„Tohle je znamení.“
„Vějíř?“ Otázala se Hinata a zaměřila na něj pohled.
„Hai.“
„Yush, jde se na to. Řekni nám plán, Shikamaru!“ Zajásal Chouji, který byl až do teď ticho. Shikamaru se jen lišácky usmál.
„Shikamaru?“
„No?“
„Vyluč mě prosím z toho plánu.“ Řekl Sasuke a upřeně sledoval uličky Konohy. „Je tu jedna osoba, které se chci zbavit sám.“

Kyuubi mocně a vztekle zařval. Jeho síla začala brutálně stoupat v zrychlujících se frekvencích s návalem vzteku a šílenosti. Voda vřela a začala se vypařovat v obrovském množství. Kovový zvuk otřásajících se mříží naplnil místnost, jako zvonění obrovského zvonu.

Zazněl další z mohutných Kyuubiho výkřiků, teď se již však dral z hrdla samotného Naruta. Minato zděšeně zastavil, když Narutovo tělo začalo něco obalovat. Byl to liščí plášť, ale nyní ho svázal, nemohl hýbat rukama, nohama. Jen tam ležel v podivné poloze na chladné zemi a pozoroval bezmocně dění kolem.
Z betonu se vynořily okolo nich čtyři krvavě rudé ocasy promíchané s červenou chakrou, která vytvořila stěnu mezi ocasy a utvořila se tak nepropustná bariéra.
„Myslím, že tohle je konec,“ promluvil Minato pozorující hrůznou scenérii. „Sbohem Naruto.“
„Nééé!!“ Vykřikl bezmocně a snažil se uvolnit Kyuubiho pouta.

Ticho. To strašidelné ticho ho přivítalo s otevřenou náručí, otevřel oči. Ruce i nohy již měl volné. Zmatně se rozhlédl po okolí.
„To není možné!“ Zařval bolestně, když zjistil, že je zase v Kyuubiho vězení. Něco bylo však jiné. To on byl nyní ten vězeň. Byl za mřížemi, kde normálně přebýval Kyuubi.
„Co se to..? Proč…?“ Rychle vstal a přeběhl k mřížím. Normálně by jimi mohl prolézt, kdyby chtěl, teď však nemohl ani o kousíček opustit vězení, ať to zkoušel jak chtěl. Vždy ho něco hodilo nazpátek a žádné jeho techniky nefungovaly.

Narutovo tělo zmizelo Minatovi před očima. Namísto něj se zde zformovala z hromádky červené chakry a krve podobizna Kyuubiho se zapřenýma nohama, naježenou srstí a otevřenou tlamou plnou ostrých zubů s nichž odkapávala krev.

Bariéra mezi ocasy zhoustla a začala se točit dokola. Minato stál klidně. Věděl, že brzy nastane jeho konec a Kyuubi se nad ním zuřivě tyčil.
„Použils výměnu, co?“ Promluvil ke Kyuubimu.
Jeho plášť a vlasy vlály pod větrem, který vytvořila točící se bariéra.
„Ten spratek mě nepoužil několik let, odepřel mi aspoň malé slasti jeho prostřednictvím za pomocí mé síly. Sbíral jsem sílu, hromadil ji a dnes ji použil.“
„Takže to tady se mou brzy skončíš. Vyřádíš se na mě a tvá síla zmizí. Opět se vrátíš za své klece.“
„Je tu malá naděje, že se mi podaří utéct. Pokud mě ten spratek nezastaví, setřesu tu tvou proklatou pečeť do pekel!“ Zasmál se Kyuubi.
„Vida, přál jsem si, aby ten kdo mě zabije byl Naruto. Zdá se, že to potěšení náleží opět tobě.“ Kyuubimu se zaleskl vražedný záblesk v očích.
„Pojď!“ Zakřičel Minato a Kyuubi zařval. Bariéra zbělala ohromnou září a pohltila okolí. Skla v okolních domech a lampách se roztříštila.

Celá místnost s vězením se mohutně otřásla, až Naruto upadl na kolena do horké vody, vyčerpaný pokusy dostat se odtud. Jeho ruce zdobily rány a na některých místo jeho kůže byly popáleniny. Podíval se nenávistně na mříže, které byly nyní jeho vězením. Pohled se mu rozmlžil a jeho tělo zaplavila zima a chlad.
Tvrdá zem, dlažební kostky, noc, ticho, střepy a krev. Spousta krve. Nocí probleskávalo světlo z rozbité lampy. Místo vody se mu kolena máčela v něčí krvi. Těžce do ní položil ruce. Stěží se přiměl pohlédnout vpřed. Nechtěl to vidět!

Co se již stalo pak víme. Naruto přece jen dokázal Kyuubiho zastavit a jeho přátele, ninjové z Konohy a Písečné se postarali o zbytek Akatsuki a dopřáli věčný spánek těm, kteří z něj byli probuzeni.
Jen posledního z nich se jim nepodařilo najít a zničit. Kdo ví, jestli se pokusí zase někdy napadnout Konohu, nebo se pokusí o něco jiného. Dnes však byl poražen.

Poznámky: 

Tak snad se líbilo Pro připomenutí sem hodím odkaz ještě na první díl, který shrnuje trochu to, co se stalo pak. Jinak děkuji všem čtenářům, protože bez vás by to nešlo!! ;)