Nový život:02 -tým Kakashi

Usnula jsem až pozdě v noci, jelikož postel, kterou jsem měla v pokoji byla až příliš měkká. Začala jsem si myslet, že v téhle vesnici není nic co by mi vyhovovalo ani co by se mi líbilo. A to mě začalo znepokojovat.
Ráno jsem si rozespale nachystala snídani, oblékla se a zkontrolovala si své vybavení. Na stolku ležela čelenka Listové. Vzala jsem si do ruky a pevně jí uvázala kolem ramene. Dlouhé, rudé vlasy mi jí stejně skoro překrývaly tak, že nešla vidět. Bylo skoro půl desáté a podle mého názoru bylo mnohokrát lepší přijít na sraz radši dříve než později. Vydala jsem se pomalu směrem k mostu, kde jsem se měla setkat se svým týmem. Zvědavost a nervozita se mě zmocňovaly čím dál víc a čím víc jsem byla blíž tím pomaleji jsem šla. Šoupavým krokem jsem dorazila na místo, kupodivu nebyla jsem jediná, která most obývala.
Bylo těsně před jedenáctou a na zábradlí seděli pouze dva lidé. Blonďatý kluk, se kterým už jsem měla co dočinění a dívka s růžovými vlasy , před kterou nedávno tak utíkal. Bavili se mezi sebou.
„Kakashi-sensei má už zase zpoždění..on snad nepřijde včas nikdy,“povzdechla si slečna.
Naruto otevřel pusu na odpověď, ale místo toho si všiml mé přítomnosti. Beze slova jsem si sedla naproti a hleděla pryč.
„To jsi zase ty?“ vyjel na mě ten kluk.
„Co prosím?“ ptala jsem se překvapeně „jak zase já? To bych měla říkat já! Myslím, že mě pronásleduješ,“pronesla jsem s rozhodným výrazem.
„Ty jedna malá-“začal Naruto,ale větu nedokončil.
Přímo před nimi se objevil člověk se stříbrnými vlasy, vysoké postavy s maskou na tváři a čelenkou, zakrývající jeho levé oko.
„Zdravím vás studenti!“ pozdravil vesele.
„Jdete pozdě..Kakashi-sensei,“ zamumlala ta dívka.
Kakashi se omluvně podrbal na zátylku a podíval se mým směrem. Chvíli si prohlížel mě a můj postoj se založenýma rukama a váhou převážně na jedné noze.
Zvedl ruku na pozdrav. „Ty musíš být ten nový člen týmu, o kterém se zmínila Tsunade-sama, vítám tě,“ řekl přátelsky.
Pane bože proč já?Doufala jsem v TÝM a ne v bandu břídilů.Jen já mám tu smůlu, že musím být s těmahlemůj pohled směřoval na chlapce a dívku stojící naproti.
„Tak se aspoň představ, jak se jmenuješ, co máš ráda a nebo co tě baví?“ V jeho hlase byl pořád ten přátelský ton, který se mi zdál naprosto protivný.Donutila jsem se k alespoň malému náznaku úsměvu.
„Jsem Yarashiro Rai, do teď jsem byla v Písečné vesnici, je mi sedmnáct.Měla jsem ráda spousty věcí, ale od té doby co jsem přišla sem, nemám ráda nic,“ ušklíbla jsem se.
„Mmmhmm,“ozvalo se ze strany mistra Kakashiho „Já jsem Hatake Kakashi a jsem velitel týmu Kakashi.“
Slova se ujala dívka s těmi divnými vlasy: „A já se jmenuju Haruno Sakura , jsem lékařský ninja tady v Listové,“ snažila se vlídně usmát, ale ve skutečnosti si myslela něco jiného.To je ta nejarogantnější holka na celém širém světě.
„Uzumaki Naruto,“ představil se chlapec.
Jako by mě to snad zajímalo.blesklo mi hlavou.
„Dobře, takže jsme se všichni poznali, ode dneška budeme plnit mise společně, ale ještě předtím, bych chtěl zjistit co umíš,mohli bychom se všichni odpoledne sejít?“ nahodil tázavý pohled na všechny přítomné. Sakura a Naruto mu odkývli, tak zrakem spočinul na mě.
„Pro mě za mě,“ kývla jsem rameny.
„Výborně!“ zajásal „dohodnuto, takže sejdeme se na tomto místě ve čtyři hodiny, zatím nashle.“
S těmito slovy se vypařil a já zůstala sama s těma dvěma. Chvíli bylo ticho. Cítila jsem, že se na mě dívají a já jejích přítomnost ignorovala. Po chvíli to vzdali.
„Pojďme na oběd Sakuro-chan,“ řekl Naruto a rozpačitě si dal ruce za hlavu.
Sakura se usmála. „zveš?“
Byl to směšný pohled.Najednou vypadal jako by ho někdo praštil pánví přes hlavu.
„Nooo víííš..ehm..noo..jak bych to…nooo…nedáme to na půl?“ zeptal se s nadějí v hlase.
„Jsi hulvát Naruto,“ odbyla ho.
Šli směrem z mostu a já tam zůstala stát. Opřela jsem se o zábradlí a hleděla do vody. Naruto se zastavil a ohlédl se. Chvíli civěl mým směrem a pak se otočil zpátky na Sakuru.
„Co je?“ptala se.
„Neměli bychom se jí zeptat, jestli nejde s námi?“ navrhl.
Ona si mě změřila pohledem od vrchu až dolů.
„Ta s námi určitě nepůjde Naruto-kun,nech jí být,“ mávla rukou a pokračovala v cestě.
Naruto ještě chvíli koukal, než se otočil a pokračoval za ní.
Pořád jsem stála na tom mostě a civěla do hypnotizující vody.
. Co teď vlastně? Mám jít na oběd nebo tady počkař až do čtyř? Nebo si někde sednout na trávu?.
Najednou jsem cítila tu samotu. Byla všude kolem mě. Myslím, že kdyby se jí snažila chytit tak s trochou snahy by se mi to i povedlo. Jediná věc, která se mnou přišla až s Písečné. Zamyšleně jsem sledovala proud a ani si nevšimla člověka, který se postavil vedle mě.
„Je tam něco zajímavého, že tam tak civíš?“ ptal se mistr Kakashi se zájmem v hlase.
Polekaně jsem sebou škubla div jsem nepřepadla přes to nízké zábradlí. Sensei mě zachytil a stáhl zpět.
„Díky,“ zamumlala jsem.
„Není za co,“ usmál se a opřel se o zábradlí vedle mě.
Chvíli sledoval vodu a pak se na mě otočil.Opět jsem se nepodívala do očí a čekala až začne mluvit jako první.
„Proč se chováš tak odtažitě Rai?Neodsuzuj ty dva, když je sotva znáš.“
Chvíli mi trvalo než jsem odpověděla.Těkala jsem očima všude po přírodě jako bych hledala nějakou pomoc.
„No,já je neodsuzuju, jen jsem prostě sama a jsem na to zvyklá a být tolik s lidmi je pro mě něco, na co si musím zvyknout a naučit se to Kakashi-sensei,“ pokusila jsem se o milý úsměv.
Podíval se na mě a vážně pronesl: „Jenom bys měla vědět, že nejdůležitější je týmová práce, hodně si na tom zakládám a je to vlastně to co teď bude držet tým pohromadě, nechci aby se něco zvrtlo,jasné?“
Dal mi tím jasně najevo, že můžu jakkoliv odmítat společnost nebo cokoliv jiného těch dvou, ale jakmile je mise musím spolupracovat.
„Jasné,“ kývla jsem na srozumitelnou.
„Dobrá,měla by jsi se najíst , abys nebyla během odpoledne hladová..uvidíme se později“ mávl a vypařil se s lehkým „puk.“
Chvíli jsem přemýšlela než se zase ozval můj drahocenný přítel žaludek.