Děti Suny - 3. kapitola - Shukaku se zlobí

Uprostřed noci se ozval náhlý výbuch pláče. Zuřivý, dětský a naléhavý. Sloužící ve Skryté písečné byli okamžitě na nohou, nikdo z nich přesně netušil, co se děje. Yashamaru byl vzhůru mezi prvními. „Snad to není…?“ zalapal po dechu.
Muži a ženy, kteří posluhovali v domě Čtvrtého Kazekageho, byli zděšení a zmateni zároveň. Pláč sílil, nabýval na intenzitě, občas se do něho přimíchalo i čísi neidentifikovatelné vrčení.

Nebylo pochyb o tom, že celý ten humbuk má na svědomí právě narozený Gaara. Kazekage se zachvěl. Shukaku už tedy ví, že byl znovu vzkříšen. „Co se tady děje?“ rozkřikl se na své podřízené.
„Jde… jde to odtamtud, pane,“ vykoktala ze sebe jedna z žen.
„Všichni za mnou,“ sykl a jediným gestem si zjednal pořádek. Opatrně našlapovali, nikdo se k tomu otřásajícímu se pokoji nechtěl ani přiblížit. Kazekage vzal za kliku a opatrně nahlédl dovnitř. Děťátko v zavinovačce, kterému už stačily narůst vlasy barvy čerstvě prolité krve, hlasitě hulákalo, něčeho se bálo.
„Dovolíte, pane?“ Yashamaru strčil do vůdce Skryté písečné.
„Prosím,“ ušklíbl se a uvolnil mu cestu. Mladý muž s pískovými vlasy hned začal chlapečka tišit. Děťátko se uklidnilo.
Kazekage si významně odkašlal. „Poslední z mého rodu… Gaara. Zapamatujte si to jméno, je to váš budoucí vládce!“
Poslušně přikývli, protestovat se nikdo neodvážil.

Nebylo snadné vyhnat všechny „čumily“, ale nakonec se to přeci jen podařilo. „Postarej se o něj, Yashamaru.“ Zanechal ho v místnosti samotného s tím „pekelným stvořením“.

Temari poskakovala po chodbě a tahala strýčka za nohavici. „Copak chceš?“ podivil se.
„Vidět toho malého brášku. Já… včera jsem se pořádně nepodívala,“ tvrdila mu.
„Předpokládám, že Kankurou bude chtít jít také,“ pochopil.
„Ne, ten si hraje u sebe.“
Yashamaru ji s úsměvem dovedl do Gaarova pokoje. Dívala se na děťátko, co chvíli otvírala pusinku a přehnaně se divila.
„Někdo říkal, že miminka ještě vlásky nemají. Já je taky měla takhle brzo?“
„Ehm, ne…“ Její opatrovník se zakuckal a odvrátil zrak.
„A proč on je má?“
„To nevím, Temari. Víš co? Zeptej se ho. Ale řekl bych, že mluvit zatím ještě neumí.“ Yashamaru chytře změnil téma.
Holčička si ovšem nemyslela, že je to až tak hloupý nápad. Naklonila se nad dětskou postýlkou. „Hej ty! Proč nám předčasně vlasatíš?“ Myslela to naprosto vážně, ale jejího strýčka to rozesmálo. Ach, ty děti!

Pohřeb Lady Kazekage proběhl se všemi poctami. Vůdce Vesnice ukryté v písku si ale začínal dělat starosti. Gaara byl zvláštní dítě. Nemohl si nevšimnout těch rychlých změn v jeho chování i vzhledu. Nehodlal Radě prozatím nic říkat, ještě je příliš brzy. Věděl jen, že chlapec bude silný a už teď děsil vytrvale všechny obyvatele sídla a to je mu teprve pár dní. Ano, ještě ho čeká dlouhá cesta, ale experiment se zdařil a vesnice má nyní nepřemožitelnou zbraň.

Kazekage přičichl ke květu rostliny, která v tak nehostinných podmínkách vykvetla, a hodil ji manželce na hrob. „Buď pyšná na svého syna,“ řekl odměřeně a rychlými kroky opustil hřbitov.