Temná Brána: Je to…?, Kapitola 5

Jak stáli před bránou Konohy a nikde nikdo.
„Hinato, prosím, zkontroluj svým Byakuganem Konohu.“ Požádal Kakashi.
„Hai.“ Řekla Hinata a celou Konohu zkontrolovala a zjistila, že všichni z vesnice jsou shromážděni na jednom místě na tuto informaci jim sdělila ostatním.
„Snad nikdo neumřel.“ Nadhodil Chouji.
„A jé asi to náš pohřeb.“ Prorokoval Naruto.
„Vážně?“ zajímal se Kakashi.
„Naruto má pravdu, vidím tam naše fotky,“ potvrdila Hinata.
Najednou byl Naruto celý nafrněný, že na to přišel sám a tak rychle.
„No tak jdeme!“ zavelel Kakashi.

Když se obřad blížil ke konci, tak se stalo něco nečekaného.
Ti, co měli být mrtví, se tu ukázali v celé své nádheře a celá vesnice byla zaražená, protože si mysleli, že vidí přeludy, ale jak se vzpamatovali, tak na místo pohřební nálady tu zavládla nálada veselá.
Přivítali je se vší parádou a nikdo nemohl uvěřit tomu zázraku, že jsou všichni naživu a v pořádku.
Následně vyprávěli co zažili a museli vykonat a Hinata a Kakashi zatajili to, co nemuseli vědět…
„No jo, ale vaše jména jsou už zvěčněny na památníku.“ Řekla Shizune.
„Cože?“ divila se čtveřice.
„Ano, my jsme nevěděli kdy se vrátíte, tak jsme nechali vytesat vaše jména na památník.“ Prozradila Tsunade.
„Co teď?“ lámal si hlavu Kakashi na jednu stranu byl rád, že tam měl jméno na stejném místě jako Obito a Minato-sensei, ale na druhou stranu si nepřál, aby byl na místě kde jsou praví hrdinové.
Stále ho trápil pocit viny za to co se stalo v minulosti…
Z úvah o minulosti ho vytrhla Hinata, která řekla:
„Kakashi-sensei, nechcete se podívat na své jméno?“
„Ale jo,“ odpověděl Kakashi.
„Naruto tohle jsi vždycky chtěl, ne?“ zeptal se Kakashi.
„Chtěl, ale ne tímto způsobem.“ Odpověděl dotázaný.

Jejich jména už na památníku zůstala a životy v Konoze plynul nerušeně dál…

O rok

…až do dne kdy Suna poslala vzkaz, ve kterém žádala alespoň jednoho člověka na jednu společnou akci.
A protože byli volný jenom Hatake Kakashi a na žádost si vybral taktéž volnou Hyuugu Hinatu, tak byli vysláni oni, aby šli do Suny a dělali přesně to co jim kazekage řekne.

Suna

„Vstupte!“ řekl kazekage Suny, Gaara.
„Kazekage-sama, jsou tu ti požadovaní z Konohy.“ Uvedl je strážný.
„Vítejte, Kakashi, Hinato.“
„Děkujeme kazekage-sama a prosím mohl byste nám sdělit co od nás žádate?“ řekl Kakashi.
„Tak za prvé mi tykejte a za druhé vám to vysvětlím. Jedná se o to, že jedna naše malá vesnice žádá pomoc, prý kousek od jejich vesnice začal písek nějak divně pohybovat a nikdo si s tím neví rady a proto se obrátili na nás a my zas na vás.“ Gaara jak mluvil, tak se Hinatě a Kakashimu vybavili vzpomínky na události, které se staly před rokem…
„A kdo s námi půjde?“ zeptal se Kakashi.
„No vybral jsem Kankurua, který by tu měl být každou chv…“ nedořekl, protože se otevřely dveře a v nich nikdo jiný než Kankurou.
„My o vlku a vlk…“ řekla Hinata.
„Co s vlkem? A kde je?“ nechápal Kankurou.
Gaara s úsměvem:
„Nic a teď prosím budeš mít úkol s těmito dvěma váženými hosty.“ Rukou ukázal na Kakashiho a Hinatu.
A jakoby teď Kankurou pochopil kdo to s ním mluvil o vlku.
„Kakashi, Hinato rád vás vidím. Jak se má Naruto?“
„Ty si pamatuješ naše jména? A Naruto se má dobře akorát má jiný úkol jinak by tu byl s námi.“ Odpověděla překvapeně Hinata.
„Jistě, proč bych si neměl pam…“ nedořekl, protože ho přerušil mladší bratr:
„Teď není čas se vybavovat a řeknu vám co bude vaším úkolem. Jak jsem již předeslal, tak nás vesnice Maba požádala o pomoc. Prý se tam před pár dny začal písek, který je rozesetý po blízkém okolí chová velice podivně. Tento jev se jak tam popisují opakuje…“ a přerušil ho Kakashi:
„Po stu letech.“
„Jak to víš?“ zajímal se Gaara.
„No my už, jako já, Hinata, Chouji a Naruto s něčím podobným potkali přesně před rokem, kdy se v jedné vesnici obnovil hrad…“ a vyprávěl příběh, který se stal přesně před rokem.
Hinata ho občas doplnila.
„To je velmi zajímavé…“ řekl Gaara.
Kankurou jen pokyvoval hlavou.
„Ono se tomu těžko věří, ale je to tak!“ přidala se Hinata.
„O to víc jsem rád, že jste byli volní a můžete opět pomoci. Moc vám děkuji.“ Řekl mladý kazekage.
„Není zač děkovat, ale děkovat nám můžete až po splnění mise.“ Řekl Kakashi.
„Tak teď se vydejte na cestu, teda jestli si nechcete odpočinout?“ navrhl Gaara.
„Není třeba. Můžem vyrazit ihned!“
„Přeji šťastnou cestu a hodně štěstí.“ Popřál jim Gaara.
„Neboj bráško, jsme tu v cuku letu!“ řekl vesele Kankurou.

Po cestě

„Tak tohle Naruto udělal?“ smál se na celé kolo Kankurou.
Hinata mu vyprávěla jak ji Naruto pozval na rande a jak to dopadlo.
Když Kakashi usnul zdál se mu velmi podivný sen.

Stál v nějaké chodbě a naproti němu šla postava zahalená v plášti.
Náhle ten plášť poznal…
Ten plášť nosí jen jediní možní lidé.
Když se postava přiblížila až ke Kakashimu, tak promluvila:
„Rozhodně tam nechoď, čeká tě velké nebezpečí.“
„Ale jak je to možné?“ kroutil hlavou Kakashi.
„Nepřemýšlej a nechoď tam, Kakashi.“
„Ale je to můj úkol.“
„Musím ti něco říct.“
„A copak?“
Ale než odpověděla, tak náhle jakoby ji neznámá síla odtrhla od Kakashiho se pdivně nakroutila a byla pryč a než zmizela úplně, tak křičela:
„KAKASHÍÍÍÍÍÍÍÍÍ!“

Probudil se a byl celý zpocený a pořád myslel na ten podivný sen, který se mu zdál.
Po tom co se trochu vzpamatoval už bylo ráno a zavelel:
„Vstávat!“
Hinata a Kankurou se probudili poměrně nelibě, ale vstali.

Vesnice Maba

„Vítejte!“ řekl velitel vesnice.
Po zdvořilostech a po vzájemném představení Kakashi řekl:
„Hned nás zaveďte na to místo, kde je ten písek.“
A Karito, velitel vesnice, je zavedl na místo určení.
Všichni se zarazili a nevěřícně se koukali na místo, kde měl být údajně písek.