Stíny v srdci 06-Zapomněla jsem

Po nějaké té době mé bezmoci, jsem se rozhodla přestat trucovat a ukázat tomu otrapovi, že nejsem nějaká jeho hračka. O jeho návštěvě z koupelně mluvit nebudu, jinak by to zkusil i někdo jiný z nich. Dole však bylo prázdno, co to? Moji pozornost tentokrát zaujal kus papíru ležící na stole. Jednou rukou jsem ho zvedla a přečetla jsem si co na něj stálo.
Jsme na misi, zůstaň tady.
Znělo to jak rozkaz, kam bych asi teď šla, možná tak na verandu, dál jsem se neodvážila.
Nu což jsem tu sama tak co si třeba neudělat pohodlí.
Rozvalila jsem se na pohovku celá jsem se zasládla polštáři. Do ruky jsem si vzala kyblík s zmrzlinou a do druhé lžičku.
Nabrala jsem si velké sousto a spokojeně jsem ho spolkla. Můj žaludek zajásal, něco tak dobrého jsem už dlouho neměla. S chutí jsem si nabrala další sousto. Spokojeně jsem mlaskala.
Kyblík se začala prázdnit a můj žaludek plnit ani mě nenapadlo, že toho tolik sním. Musela jsem si povolit pásek, jen aby mi natlačila na bříško. Prázdný kyblík jsem odložila a zavrtala jsem se do polštářů. Zanedlouho jsem spokoje pochrupovala, nic mě nerušilo.

Spokojeně jsem ležela na gauči a chytala jsem lelky, už se mi spát nechtělo, naspalo jsem toho už dost. Ale stále jsem měla pocit, že tu nejsem sama. Žaludek jsem měla plný, tělo odpočaté, nic mě nerušilo, byl to bezmála ten nejkrásnější den co jsem v posledních letech zažila. Znovu se zavřela oči, vymazala jsem v hlavy všechny myšlenky. Dokud jsem neucítila horký dech na své tváři. Pomalu jsem otevřela oči, raději bych je hned zavřela.
Nade mnou stál Itachi a velice se na mě sápal. Snažila jsem se utéct, ale pevně mě přišpendlil ke gauči.Výborně a má mě v pasti.
„Zajímalo by mě co zamýšlíš?‘‘ Otázala jsem ho a úsměvem na tváři. Snažila jsem se ho ze sebe sundat, ale měl moc velkou sílu.
„Pusť.‘‘ Přikázala jsem a výhružně jsem mu pohlédla do očí, on však nepovolil jen se na ni zašklebil. Rukou ji zajel hluboko pod košilku a nahmatal pod ní její kalhotky. Začala už pomalu doufat o co mu jde, když ucítila jeho ruku jak ji pomalu, ale jistě stahuje kalhotky dolů. Pokoušela se ho udeřit, ale ruce ji dal za hlavu a pevně je stiskl. Zazoufala, věděla, že už je konec, už ji nikdo nepomůže. Jakmile mi kalhotky stáhl úplně, pomalu mi roztáhl nohy. Zakřičela jsem a snažila jsem se ho ze sebe střást co nejrychleji. Ani jsem to nechtěla udělat, ale aktivovala jsem sharingan. Jen jak mi pohlédl do mých rudých oči, uskočil ode mě. Polekaně na mě hleděl, nevěděla jsem proč. Do oči mi vhrkly slzy ihned jsem se zabalila do peřiny, měla jsem strach, že to udělá znovu.

Stále jsem byla zabalená v peřině a plakala jsem. Itachi stál ode mě v ucti hodné vzdálenosti. Sharingan, nemohl tomu uvěřit, myslel si , že on a Madara už jsou poslední. Ale i předtím u na ní něco nesedělo. Stále mu někomu připomínala.
„Netušil jsem, že tu bratr něco zanechal.‘‘ Řekl tiše. Znovu se ke mě vrátil, nemohla jsem mu ublížit, měla jsem strašný strach. Nemohla jsem se ani pohnout.
Stále jsem se klepala, teď však byla jeho šance. Znovu mě přišpendlil ke gauči a strhl z peřinu a dobýval si jí pod košilku. Nějakou dobu jsem se ještě bránila, ale pak jsem toho nechala. Sama někde uvnitř jsem věděla, že to chci stejně jako on. Nikdo nikde, možná to není tak špatný nápad. Než se však stačil vpít do mít rtů odtrhla jsem ho od sebe. Tohle nebylo zrovna to nejlepší místo, mohl sem kdokoli přijít. Raději jsem ho odtáhla k sobě. Sám se tomu ještě trochu divil, rozhodně ode mě nečekal takovou reakci ani jsem nevěděla co dělám. Zatáhla jsem ho k sobě, no raději zamknul.. Znovu jsem ho přitáhla k sobě a vpila jsem do jeho rtu.Zanedlouho jsem v ústech ucítila něco vlhkého, slastně jsem vzdychla a zapojila jsem taky svůj jazyk do naší hry. Omotal ruce kolem pasu a pevně mě k sobě stiskl. Připadal jsem si jako v pohádce, už tak dlouho jsem se tak nádherně necítila. Srdíčko mi bušilo jako o život, ale chtěla jsem víc. Na Raye jsem zapomněla teď pro mě existoval jen on.
Položil mě na postel a lehl si vedle mě. Pomalu se mě začal stahovat a tričko a začal mě líbat po krku a prsy dráždit až tam dole. Jeho dotyky začali být intenzivnější, jeho polibky začali směřovat níž a já jsem sténala blahem. Nechala jsem ho ať si se mnou pohrává. Všechny starosti jsem hodila za hlavu ani jsem nepoznala kdy mě svlékl celou. Jen jsem si užívala ten nádherný pocit. Ale jediné co mi vadilo, že já jsem nahá a on je stále v plášti.
Ďábelsky jsem na něj usmála a sedla jsem si obkročmo na něj, pevně mě uchopil za boky a nechal se mými rty a rukama laskat po těle. Dál už jsem to nemohla vydržet, hladově jsem z něj strhla poslední kus oblečení co mu po mém útoku zbyl a nasedla jsem.
Při první přírazu jsem slastně vzdychla a celá jsem se prohnula. On mě uchopil za boky a pomohl mi nadzvedávat, pak své ruce posunul víš a víš, až se zastavil u mých ňader, Zalapala jsem po dechu, něco tak nádherné jsem nikdy nezažila ani Ray to takhle neuměl. Po několika minutách, jsem trochu změnili polohu.
Ocitla jsem se od ním. Znovu jsem zaklonila hlavu a slastně jsem vykřikla. On obličej zaryl do polštáře, aby utlumil všechny ti slastné výkřiky, když vyvrcholil.
Naposledy mě dlouze políbil a pak se valil vedle mě.

Oba jsme těžce oddychovali, ale já stále chtěla víc, znovu jsem si na něj sedla. Usmál se a políbil mě na krk. Sám to chtěl stejně jako já. Znovu mě uchopil za boky a pomohl mi se nadzvedávat. Slastně jsem vzdychla, nechtěla jsem, aby to nikdy neskončilo. Bylo to tak nádherné, Ray už pro ni neexistoval, jen on, s ním to bylo krásnější.
Po několika dalších minutách, jsem jen udýchaně padla vedle něj a usnula jsem.
Itachi však dlouho nespal, zaujetě si ji prohlížel a hladil ji po vlasech. Nemohl tomu uvěřit, počítal s tím, že než ji dostane do postele tak to potrvá snad několik dní. Ale si na něm zarajtovala hned. Musel uznat, že to byla divočina, nevěděl, že mám tolik energie po tom všem.
Musel i uznat, že to bylo krásný, kdyby se bránila, nebylo by to ono. Znovu se ke mě zatlil.
Byla mi trochu zima. On nemohl však z hlavy vyhnat ten pocit. Nikdy netušil, ho bude někdo tak přitahovat jako ona.

Auuuu, protáhla jsem se, ale znovu jsem se zavrtala do peřinky. Nemohla jsem jen tak odejít, bylo v ní takové teplíčko, ale něco mi tu scházelo. Itachi. Nejspíš už dávno odešel. Chyběl mi.
Už i teď a to jsme od sebe jen pár minut. Znovu jsem zalehla a zavřela jsem oči. Ale dřív nebo později mě někdo začal lechtat na nohách. Lekla jsem se, ale poznala jsem kdo to je. Schovala jsem nožky pod peřinku, ale nedal si pokoj a strčil ruku pod.
Zasmála jsem se a přetočila jsem se na bok. Pevně jsem ho chytila a svalila jsem ho pod sebe, nebránil se, nechal se mnou spoutat.
„Copak, včera ti to nestačilo.‘‘ Vyvrhl na mě a pevně mě uchopil za hýždě. Usmála jsem se a jemně jsem ho políbila na krk. Zachvěl se což mě nedonutilo přestat. Pomalu jsem rty sjela dolů až na jeho hruď. Celý se chvěl nedočkavostí, ale já mu zabránila, aby se na mě nevrhnul.
„Počkat, počkat to by stačilo.‘‘ Řekla jsem a přiložila jsem mu prsty na rty, aby mě nemohl políbit.
„Dám si sprchu a ty zůstaň.‘‘ Poručila jsem jako nějakému psovi. Usmálo se a ani se nehnul. Usmála jsem a zmizela jsem za dveřmi koupelny.