Dokud dýchám... //2.část//

„Uch… už běžíme skoro celý den… nechcete se utábořit? Mám takové tušení, že za chvilku bude tma.“ Uculí se tím stupidním úsměvem Ichira.
„Neřikej!“ zabručím a zvednu oči k zapadajícímu slunci. Ichira se zřejmě rozhodne můj komentář ignorovat a zase se zářivě usměje.
„No? Jak budeme spát? Máme dva stany.“ Informuje.
„No to je snadný… já budu spát s tebou a Teychi s Kushinou.“ Rozhodne Neychi.
„Tak to prr… po tom co měl dvě konzervy fazolí k snídani s nim v jednom stanu nebudu ani náhodou!“ protestuju a rukama rozhazuju kolem sebe. Neychi mě chytí za límec trička a odtáhne kousek do lesa.
„Kushino!“ procedí skrze zuby.
„Ano?“ řeknu velice nechápavě a mile.
„Přestaň si hrát na takovou kačenu! Co si o nás Ichi bude myslet?“ zaprská mi šeptem do obličeje.
„Ach ta… Co si bude „Ichi“ myslet je mi vááážně jedno!“ slovo vážně schválně protáhnu a na důkaz toho že to myslím vážně zvednu oči a zhluboka se ponořím do těch jeho.
„Sakra nech toho!“ Rozčiluje se. „Prostě budeš spát ve stanu s Teychim a konec!“ to už nešeptá… ale řve.
„Ale no tak Neychi! Nebuď na ní takový! Je to ještě dítě. Víš co Kushi? Budem spát spolu!“ přistoupí k nám Ichira a slavnostně zvedne ruce do vzduchu.
„Cože?“ zvednem obočí oba dva. Lidi řikaj že to máme po tátovi ale když udělám tenhle obličej jsem s bráchama k nerozeznání.
„Bude to super! Budem probírat takový si holčičí věci! Třeba… laky na nehty a… mam sebou pár časáků tak si budem dělat testy a budem se bavit o klukách… líbí se ti už nějakej kluk Kuschi?“ jede jí to panečku pěkně!
„Prosím?“ zase ten samí obličej.
„Bude to super! Už dlouho jsem si s žádnou holkou nepopovídala! Lakuješ si nehty? A už jsi se někdy malovala?? Chceš? Namaluju tě!“ chrlí to na mě že už pomalu nestíhám.
„Ví-te co? Já budu dr-žet hlíd-ku!“ vykoktám.
„Ale prosím tě! Neychi to zvládne… viď zlato?“ uculí se. Ta koza to snad fakt myslí vážně!
Neychi se zatváří asi tak že je stejně šťastnej jako já ale nakonec přikývne a dřepne si k ohni.
„Půjdu se vykoupat… kousek odtud je jezírko.. půjdeš taky Kus?“ zašvitoří Ichira.
„Jmenuju se Kushina!“ zavrčím.
„Jasně Kushi.. tak pojď honem!“ ta holka se snad zbláznila. No ale co… vykoupat se potřebuju. Z toho celodenního běhu mam hrozně upocený vlasy. To víte, když máte vlasy jako já pod zadek je to síla s nima něco dělat! Pořád mamku přemlouvám aby mi je nechala ostříhat! Líbí se mi ten sestřih co má jeden kluk od nás! Má to takový polodlouhý a gelem napatlaný, takže mu to stojí.
„Kushi honéém!“ strčí do mě Ichira. S povzdechem si z batůžku vytáhnu ručník a čistý spodní prádlo, nakonec ještě hřeben a už spěchám za Ichirou k vodě.
„Je to tam krásný. Už jsem tam byla!“ říká když jí doženu. A má pravdu! Setmělými korunami stromů prosvítají, na azurově modrou hladinu poslední sluneční paprsky takže je voda jak zrcadlo. Kolem pobíhají srnky a nad hlavou létají poslední bdělý ptáci. Krása! Položím si věci na zem a svléknu si oblečení. Přijdu ke břehu, namočím si jednu nohu, po chvilce i druhou a nakonec do vody skočím celá. Je příjemně teplá, vyhřátá od sluníčka. Ichira se taky svlíkne a vleze za mnou. Její dlouhé blonďaté vlasy jsou svázané do ohonu na temeni hlavy a upevněny velkou, jasně rudou sponou. Na rukách ani na krku jí necinkají všelijaké sarapetičky ale má holou kůži. Chvilku si jí prohlížím. Je… docela hezká, DOCELA! Když si všimne jak jí zkoumám uculí se a udělá jako že se potápí. Protočím panenky, nadechnu se a skočím po hlavě ke dnu. Vlasy se mi rozletí kolem hlavy a když se zase vynořím mám je tak nasáklé vodou že je sotva unesu.
„Závidím ti Kushi!“ řekne najednou Ichira toužebně.
„E?“ smysluplná odpověď.
„Tvoje vlasy! Jsou tak krásné a husté,.. ne jako ta moje počuraná sláma!“ řekne opovržlivě.
„No.. mě se moje vlasy nelíběj! Chtěla bych se dát ostříhat!“ prohlásím sebejistě.
„Nedělej to! Víš jakej to bude magnet na kluky? Představ si to! Jdeš po ulici, zapadá slunce, tvoje vlasy nabírají barvu rudého ohně,… zafouká vítr a ony se mírně rozletí. Ty je jemně sundáš z obličeje a svůdně zamrkáš…“ už to nevydržím a vybuchnu smíchy. Ichira taky.
„Mě se žádnej kluk nelíbí!“ zavrtím hlavou když se uklidním.
„To příjde! Na těch zkouškách kam jdeš… až budeš v nebezpečí a nějakej sexi blonďák tě zachrání…“
„Nesnáším blonďáky!“
„Fakt?“
“Jo!!“
„Tak… co já vim… zrzek!“ zase se začnu smát. Všimnu si že když se směje Ichira tak se spíš chichotá a má ve tvářích ďolíčky.
„Měli by jsme jít! Aby se o nás kluci nebáli!“ pobídne mě a sama vyleze.
„Chceš říct, aby se o Tebe nebál Neychi! Teychimu jsme ukradený obě, hlavně když má jídlo, postel a videohry a Teychi mě nesnáší!“ zvednu ramena.
„Ale to není pravda… Možná… Teychi je trochu velkej pohodář co je mu všechno jedno ale
Neychi je rozvážný a hlavně o všem nejprve přemýšlí. Rádi tě mají oba tím sem si jistá! I tvou sestřičku Hikari! A… ty je máš myslím… taky ráda ne?“ její smaragdové oči mě propalují.
„Ale jo.. jen… štvou mě dvě věci! Všichni se mnou jednají jako s pětiletou a všichni mě akorát buzerujou“ začnu si ručníkem sušit vlasy a pomalu se oblékat.
„To je tím, že se o tebe bojí a upřímně… ty jsi ráda že tě berou jako průšvihářku ne?“ mrkne na mě.
„Možná…“ připustím.
„Určitě!“ usměje se Ichira.
***
„Dobrou kluci!“ zamává na oba Ichira a vleze do stanu. Trošku mě překvapuje, že ani nedá Neychimu pusu ale se zabručením „brou“ zalezu za ní.
„Počkej Kushi! Ležíš mi na polštáři!“
„Au! Ichiro to jsou mí vlasy!!“
„Promiň ale…“
„Au.. au AU!!!“
„Eh… holky co tam děláte?“
„Co je ti do toho!“
“Nebuď drzá Kushino!“
„Jdi víš kam Neychi!“
„Kuschino!“
“Nechte toho oba!“
Naštvaně se zavrtám do spacáku a otočím se na druhý bok od Ichiri.
„Jééé tady je zima! Je ti taky zima Kushi?“
„Ne!“
„Pojď sem!! Puč mi kousek spacáku!“
„A.. co to děláš Ichiro? Nech toho!“
„Takhle jsem se vlastně seznámila s tvým bratrem! Byli jsme na misi a on si zapomněl spacák! Tak si vzal kousek mého a pak jsme….“ Ichiro dál nadšeně mele. Já si přendám přes ucho polštář a se známým „ách jo“ zavírám oči a usínám….