Bloom - 2. kapitola - Ložnice pro příšerku

Zetsu opatrně nakukoval do nejdůležitější místnosti v sídle – Vůdcovy pracovny. „Ehm, Šéfe, máte chvilku čas?“ zeptal se přiškrceným hlasem.
„Děje se snad něco?“ Peina Zetsuův výraz v obličeji a tón hlasu vyvedl malinko z míry.
„No, totiž, já nechtěl… ale může za to Tobi…“
„Tobi!“ Vůdce začal v obličeji rudnout.
„Takže… radši pojďte se mnou.“

Bloom se velice nerada nechala někým okukovat. Už tak jí bylo nepříjemné, že ji tu ten zelený vykuk nechal s tím skrčkem. A teď sem přivedl nějakého zrzavého neotesance.
„Hm, tomu říkám problém.“ Vůdce si musel sednout. „Jak že se to stalo?“
„No… Tobi vylil tekutinu na moji rostlinku a… zkrátka vykvetla.“
Pein se drbal na bradě, byl, slušně a stručně řečeno, v koncích. „Stoupněte si k sobě,“ požádal kanibala. Bloom a Zetsu to udělali, i když neradi. „No, zdá se, že jste stejní. Oba… dvoubarevní,“ vzdychl. Pak však opět vybuchl vzteky, jak bylo ostatně jeho dobrým zvykem. „To mám za to, že jsem ti nechal postavit skleník! Co teď máme s tou holkou dělat?“
„Nebojte, Šéfe, to se určitě nějak urovná…,“ začal Zetsu.
Jenže kráska tomu nasadila korunu. „Co je zač ten chlápek a proč se furt vyptává?“
„Tohleto je náš Šéf a ty jsi povinna mu říkat pane!“ objasnil jí zelený ninja.
„Hm, to zrovna,“ odfrkla si Bloom.

Setkání s ostatními členy Akatsuki bylo nevyhnutelné. Byli poněkud překvapeni. „Wow, Zetsu, to je tvoje sestra?“ vyptával se Hidan.
„Ne, tohle je Bloom. Je… jak to říct… tvým výtvorem.“
„Co to kecáš?“ nechápal nesmrtelný.
„Tobi vylil to, cos ho poslal zlikvidovat, na jednu z mých kytek. A… tak se zrodila Bloom.“
„Hm, tak to já jsem vlastně stvořitel,“ uchechtl se bělovlasý a pokynul dívce rukou. „Buď tu vítána, dítě!“
Ona si to ovšem nenechala líbit. „Chceš si ze mě utahovat?“ zasyčela a rozmáchla se pěstí. Odrazil její výpad. „No páni! Ta holka má ale páru!“

S Kakuzou se přivítali zdálky, protože ninja usoudil, že se k ní raději nebude moc přibližovat. Konan nová spolubydlící vyděsila k smrti, schovávala se za Peinem. Itachi Uchiha třeštil na cizinku oči, ale neřekl nic. Kisame se nervózně zubil. Chyběli už jen Deidara a Sasori a ti se v sídle objevili zanedlouho.
„Ne… nevypili jsme toho nějak moc? Já totiž… asi vidím dvakrát,“ zamumlal Deidara.
„Víš co? Prašť do každého z nich a pak si spočítej monokly,“ ucedil Sasori.
„Jo, to je vynikající nápad, Mistře Sasori! Kam vy na ně pořád chodíte?“ culil se blonďáček.
Loutkář fascinovaně hleděl na Bloom, které už ty zkoumavé pohledy začínaly vadit.

Akatsuki rozhodli, že nezbývá nic jiného, než nechat tu cizinku bydlet. Zahrabávat se ji nikomu nechtělo. Pein hudroval, že je Zetsu neopatrný a nenapravitelný trouba, Hidan stále ještě dumal nad zázrakem stvoření a Tobi každému vysvětloval, jak došlo ke zrození Bloom.
„Napadlo vás vůbec, kde ta holka bude spát?“ vyptával se Zetsu.
„To je ta nejmenší starost,“ prohlásil černovlasý mladík.
„Pravda! Jsou tu matrace, deky… materiálu, co hrdlo ráčí,“ přitakal Kisame.

Ukázalo se ale, že to zdaleka nebude tak jednoduché. Bloom se totiž ani jeden druh lůžka nelíbil a Hidanovu postel se hřeby se jí raději ani neodvažovali nabídnout. Nakonec se rozvalila na jednom stromě, což se ale vůbec nelíbilo Zetsuovi. „Snad si nemyslíš, že budeš spát tam?“
Bloom se uchechtla a pak odsekla: „Jestli se ti to nelíbí, běž si stěžovat jinam. Jsem rostlinka a budu se podle toho chovat!“
„Fajn! Příšero!“ zařval kanibal.
„Nápodobně, nádivo!“ opáčila a rozvalila se na větvi pohodlněji. Zatnul zuby, něco zavrčel a vracel se do sídla. S touhle holkou se zkrátka bavit nebude!