Úspěch jedné léčebny

Naruto a jemu podobní stále žijí, táhne jim na třicet a vesměs spokojeně obývají Konohu. Naruta však cesta k šťastnému životu teprve čeká...

Byla, nebyla jedna léčebna pro chronické alkoholiky. Převážně mladé trosky tu hledají cestu k novému, lepšímu životu, a právě sem zavítal i náš hrdina...

"Ehm, dobrý den, dattebayo, sem přihlášenej na nějaký sezení..." pronesl stydlivě mladý otrhanec k ještě mladší recepční, která si právě za svým stolkem lakovala nehty na nohou. Nejdřív pečlivě dokončila svou práci na ukazováčku a pak teprve vzhlédla. Když uviděla zjev proti ní pohrdavě se odtáhla a štěkla:
"Jméno!"
"Uchiha Sasuke." odpověděl bez zaváhání Naruto.
"Mám vás na seznamu," připustila recepční neochotně, "ale stále jste nezaplatil! Mám tu dluh na, na, na... 150 000."
"To je to sezení nějaké drahé dattebayo!"
"Nemáte snad někoho, kdo by to za vás mohl zaplatil?" otázala se ženština znechuceně.
"Á, tak ten účet pošlete Jirayiovi...Ech, ten je mrtvej...Tak třeba Haruno Sakuře."(koneckonců, její pěsti sou na druhým konci země, pomyslel Naruto)
Recepční si pečlivě zapsala Sakuřinu adresu, kterou jí Naruto nadiktoval a konečně mu dovolila pokračovat dál.

O tři hodiny později z budovy vyšel zbrusu nový Uzumaki pevně odhodlaný vrátit se k normálnímu životu.

V Konoze zatím Sasuke kul pikle. První část plánu už měl za sebou. Ukradl Akatsuki všechny biju a choval se, že se chce vrátit k poctivému životu. Počítal s tím, že dřív nebo později Akatsuki a Anbu dojde, kdo krádeš spáchal, a proto se oženil se Sakurou.
"Teď už jen přepsat všechen majetek na manželku, rozvést se a přesvědčit ji, že z rozvodu se nejlépe vzpamatuje na Aljašce. A až se všichni bijuchtiví týpci domáknou, že biju sem ukradl já, a následně dal všechen svůj majetek ženě na Aljašce, pojedou Akatsuki i Anbu na Aljašku. A já s biju budem mít dost času někam pláchnout..."
Sasuke si připadal jako génius a cenil na sebe do zrcadla zuby, jako to mívají ve zvyku Lee a jeho sensei Gai. ("Jsem tak chytrý! *blýsk, blýsk!*)
Jak dopadne chuděra Sakura mu bylo celkem jedno.

Ta teď prožívala nejkrásnější období svého života. Byla hrdá, že Sasukeho dostala a každý den se bavila posíláním anonymů Ině. Většinou byly o tom, že Sakura se Sasukem jsou šťastní a pořád se nerozvádí, jak Ino prorokovala na svatbě.
Dnešní den pro ni začal jako každý jiný. Vlastně tak i pokračoval a to přesně do osmi třiceti. V tu dobu šla vybrat schránku na dopisy.
"Tak copak tu máme... Pohlednici od Temari, nějaký účet a anonym Ininým písmem... Nic zvláštního... Počkat! Nepřišly účty už včera?" otevřela obálku přesvědčená, že na dopis včera na poště jednoduše zapomněli.
"Co to má znamenat? Účet na 150 000? Sasuke byl v protialkoholové léčebně? Jak mi to mohl neříct?"
Zatelefonovala matce, kamarádkám a na několik náhodně vymačkaných čísel. Celkem to bylo asi dvacet histerických výlevů.
Nakonec podala žádost o rozvod.

Týden po Sakuřině a Sasukeho rozvodu to byla pořád nejprobíranější věc v Konoze. ("Prý odmítla aby na ni přepsal svůj majetek... To já zas slyšela, že jsou oba po uši v dluzích...")
Týden a jeden den už ne. ("Už jsi to slyšel? Uzumaki Naruto přestal chlastat a vrátil se do Konohy!")

Naruto skutečně seděl v Ichiraku rámen a povídal si se Sakurou.
"Víš, Naruto, myslím, že s tebou by se mi to nikdy nestalo..."
"Mno, to si já taky myslim, dattebayo!
Nebezpečně se k sobě naklonili.
O týden pozděi byla svatba.