Po pěti letech: Mise v zemi Železa II 05 - První z pěti. Začátek boje.

Chodba neustále směřovala hlouběji. Každým krokem, který je vedl blíž k jejich cíli, se dvěma shinobi dýchalo čím dál hůř. Kapičky potu se jim perlily na proměněných tvářích a kdyby neměli sílu démonů, brzo by padli do rukou nepřátel. Na stěnách chodby byly v nepravidelných vzdálenostech rozmístěny malé louče, které vrhaly na už tak pochmurnou scénu ještě děsivější atmosféru. Zem byla pokryta slizkými kalužemi vody, které jim pleskaly pod nohama, tichá chůze byla prakticky nemožná. Hlídky byly skoro na každém rohu, i když byli maskovaní, tak nepolevili v ostražitosti. Opatrně si razili cestu nepřátelským uzemím. Vyhýbali se velkým skupinkám Quardy a drželi se co nejvíce mimo světlo. Po nekonečných hodinách chůze došli do nitra hory.
Před nimi se objevila obrovská místnost, spíš jeskyně. Na výšku mohla mít sto metrů a délka se pohledem změřit nedala, protože tak daleko Naruto ani Hinata neviděli. Uprostřed byla trhlina široká nejméně čtyřicet metrů a na dně se líně pohupovala protékající láva. Napříč celým prostorem byly nataženy provazy, po kterých jezdily lanovky s ostražitými hlídkami, které tak měly dokonalý rozhled.
„Je tady tak pět set stráží. Co budeme dělat?“ zašeptal Naruto, která se fascinovaně rozhlížela. Náhle je vyrušily zvířecí zvuky, ozývající se těsně za nimi. Rychle se otočili a hleděli do oranžových očí Quardy, která vydávala kakofonii hrdelních skřeků, naprosto nemožnou pro člověka. U toho gestikulovala rukama a kroutila hlavou. Během své cesty zjistili, že je to jejich jazyk.
„Nejspíš to bude nějaký šéf tady těch.“ zauvažovala Hinata a kývla směrem k hlídkám.
„Co s ním? Nemůžeme ho zabít a domluvit se s ním taky nemůžeme.“
Quarda už začínala být dost naštvaná a hrozivě začala potěžkávat v ruce kopí. To, že ji dva podřízení nebrali na vědomí ji značně rozčílilo. Celou situaci zachránil Naruto, který si všiml, že tihle skřítci používají hodně posunky rukou. Proto si konečně dal dohromady, co po nich chce. Rychle se uklonil, jak nejvíce mohl, otočil se a rychle se vydal k jedné volné lanovce, a doufal, že správně pochopil rozkaz. Hinata jednala pohotově, také se uklonila a šla za Narutem, který zrovna otevíral dvéře do kabinky. Quarda je chvíli podezřívavě sledovala, ale nakonec to vzdala a věnovala se ostatním.
Rychle zavřeli dvířka a Naruto zmáčkl jedinou páku, která uvnitř byla. Kabinka se s kymácením rozjela a nabrala výšku. Oba vykoukli, když byli v bezpečné vzdálenosti od hlídek a sledovali dění pod sebou.
„Tak tohle tady dělají.“ komentoval Naruto a ukazoval rukou Hinatě, co myslí. Podívala se tím směrem. Po chvíli uviděla,co myslel. Dno celé jeskyně bylo pokryto kovářskými dílnami a různými kovářskými výrobky. Zvuk kladiv, bijících o kovadliny, se nesl až k nim.
Meče, kopí, zbraně pro ně známé i neznámé tady ve velkém Quardy vyráběly a tropili u toho příšerný rámus.
„To vypadá jako příprava na válku.“ řekne potichu Naruto.
„Ale kde jsou vojáci? Pochybuji, že tyhle groteskní postavy ovládají umění války na úrovni našich shinobi z vesnice.
„Podle velikosti zbraní bych řekl, že pro ně nejsou. Podívej se na ty meče, ty by neunesli ani dva silni shinobi.“ přemýšlela Hinata nad tím, co viděla na druhé straně. Cesta lanovkou trvala přibližně deset minut, během celé cesty vykukovali opatrně z kabiny a prohlíželi si celou výrobu zbraní.
Nakonec zastavili asi ve dvacetimetrové výšce a na pultu pro ovládání lanovky se rozsvítilo červené světlo.
„Co se děje?“
„Dráha se tady rozděluje. Nejspíše si musíme vybrat cestu, kterou pojedeme.“ odpověděla Hinata a koukala před ně na propojená lana.
„Kam pojedeme?“ zavolala na Naruta, který si mezitím prohlížel jediné dvě cesty, kterými mohli jet. Jedna směřovala dolů a do leva, druhá nahoru, doprava a končila v rozsáhlé jeskyni asi třicet metrů ode dna.
„Napravo. Když něco hledám, tak vždycky v nejvyšších patrech.“ odpověděl Naruto a s tím natočil páku do prava. Zbylý úsek cesty netrval ani pět minut a jejich kabinka potichu přistála na dně jeskyně. Potichu z ní vylezli a rozhlédli se.
Byli v chodbě, která končila nedaleko od nich. Vysoká dvacet metrů a široká stěží třicet. Naruto zvedl hlavu a prohlížel si okolí. Na zdech visely rudé vlajky se symboly, které neznal, zem byla pokrytá hrubou dlažbou. Kolem stěn stály sochy bojovníků s obrovskými zbraněmi a vše zakončovala opět ta pochmurná, až vražedná atmosféra tohoto místa. Naruto s Hinatou se pomalu vydali směrem ke konci chodby. Tlapy jim pleskaly o podlahu a tak narušovali hrobové ticho, které tady vládlo. Když byli uprostřed chodby, tak je přepadl mrazivý pocit v zádech. Naruto se prudce otočil. Právě v čas, aby stihl uskočit před úderem obrovského meče, který se za ohlušující rány zasekl do dlaždice, na které předtím zrovna stál.
„Ohó, dobrý postřeh!“ zazněl kovově dunící hlas z místa úderu meče. Hinata s Narutem se na dotyčného podívali a údivem otevřeli pusu. Před nimi stál asi dvoumetrový muž v kompletní ocelové zbroji, která byla pokrytá různými rytinami. Meč, který třímal v jedné ruce byl ještě několikrát větší než u soch, které viděli na začátku chodby. Neznámý bojovník měl na hlavě helmu s beranímy rohy, kryt přes tvář mu zbarvoval hlas a zevnitř mu vycházely obláčky páry. Kolem ramen měl připevněnou kožešinu, sahající až po kotníky. Válečník vyrval meč z rozbitých dlaždic a položil si ho na rameno. Držel ho přitom jednou rukou, jako by to bylo párátko.
„To už by stačilo. Váš výlet je u konce. Ale nejdřív chci vidět vaše tváře.“ S tím mávl volnou rukou a Narutova i Hinatina přeměna se zrušila.
„Cože? Jak to udělal?“ začala Hinata panikařit ve chvíli, kdy se za hlasitého puff změnili oba do skutečné podoby. Naruto se tvářil podobně. Nakonec se vzpamatoval a vytáhl obě katany.
„Co seš zač?“ zařval.
Bojovník se usmál a zvedl ruku, na které se zaleskl zlatý prsten. Naruto ho okamžitě poznal. Otočil se na Hinatu, aby ji rychle varoval, ale v tom bojovník promluvil.
„I když jsi už vlastně mrtvý, tak ti to řeknu.“ s tím zvedl meč do vzduchu a špici zabodl stopu do země.
„Jmenuju se Frozen a jsem jeden z Temných lordů. A jako pán tohoto místa jsem přišel vyhnat škodnou.“ a za hlasitého smíchu vyrval meč ze země a rychlostí naprosto nečekanou pro oba shinobi se přemístil před Naruta a vrchním obloukem, obouruč sekl.
Naruto nastavil své zbraně do bloku, ale síla úderu a váha meče je tak neskutečná, že ho jeho vlastní meče při síle protivníkova úderu praští do hrudníku a zaseknou se mu několik centimetrů do těla. Úder vyvedl Naruta z rovnováhy, ustoupil o několik kroků zpět. Přitom mu vypadly zbraně z ochromených rukou.
Frozen se chopil příležitosti, popadl Naruta volnou rukou, na které měl ocelovou rukavici, za krk. Zvedl ho do vzduchu a zmáčkl mu ohryzek.
„To je vše, Kyuubi? Za ta léta, co jsme se neviděli, jsi dost vyměkl. Bojuj - nebo zemřeš jako prašivý pes.“ a s tím přidal na síle stisku. Naruto začal modrat a dávil krev. Frozen se jen hlasitě smál.
„Naruto, co se děje? Bojuj.“ řve Liška uvnitř Naruta. Naruto však naprosto nevnímal. Chytil se pravou rukou za srdce a bolestivě vydávil další krev.
„Co se to s tebou děje? Úder by ti neměl dělat takové problémy. Vypadá to, jako bys měl nějaké bolesti. Jak to? Já o žádném zranění nevím.“ Naruto pootevřel pusu a vydechl: „Sakura měla pravdu“ a omdlel.
„Cože?“ zařve Kyuubi a okamžitě si vzpomene na varování růžovovlase kunoichi.
„Jeho abnormálně rychlá regenerace mu škodí více než zranění samotné. Bude mít z toho doživotní následky.“ Liška se naprosto koncentruje, prohlédne dokonale Narutovo tělo a za chvíli najde, co hledá. Narutovo srdce právě prožívalo infarkt spojený se zástavou.
„Ale ne, jeho srdce je na tom špatně. Rychle se musím zbavit toho bojovníka a začít ho léčit.“ Liška utvořila ve své hlavě pečeť a s vypětím všech Narutových sil zdvihla jeho ruku, položila ji na tu, co mu svírala hrdlo a vykřikla Narutovými ústy techniku.
„Raiton:Mono Bolto!“
Elektrický šok proběhl jak Froznem, tak Narutem, kterému pohotovost od lišky zachránila život. Blesk úspěšně nahodil srdce a dokázal rozevřít ruku, která mu svírala hrdlo. Naruto bezvládně dopadl na zem a nejevil známky života. Liška začala s léčením.
„Co to bylo? Tím bys mi chtěl ublížit?“ zařval rozčileně Frozen a napřáhl se k ráně, která měla Narutovi ukončit trápení.
V tom se za bojující dvojicí zdvihlo obrovské množství čakry a Hinata, na kterou Temný lord zapomněl, za hlasitého výkřiku „Juken“ zasadila několik desítek ran nepříteli do nekrytých zad. Síla úderů ho odhodila od Naruta a odmrštila směrem od místa boje. Kožešinu i zbroj na zádech měl zcela zničenou a potoky krve naznačovaly, že pokud ho nezabila, tak ho alespoň vážně zranila.
Rychle doběhla k Narutovi a odtáhla ho dál od ležící postavy.
„Naruto-kun, jsi v pořádku?“
Naruto se neprobudil. Hinata to zkoušela dál, ale nic se nedělo. Naruto byl naprosto mimo. Začala panikařit a chtěla ho vzkřísit, v tom ji přerušil cizí hlas.
„Juken? To je dobrá technika, ale na mě trochu slabá.“
Hinata se rychle otočila a vidí, jak se Frozen zvedá na nohy. Přitom mu z těla sjela rozbitá zbroj a odhalila nové brnění. Tentokrát brnění ze svalů, které v životě neviděla. Na těle neměl ani škrábanec.
„Jak to udělal? Vždyt byl celý od krve a určitě jsem mu zničila několik orgánů. Jak to, že na sobě nemá teď ani škrábanec?“
„Touhle technikou mi nedokážeš ublížit, děvče. Víš proč?“ zeptá se s posměškem Temný lord, nečekal na odpověď, prokřupával si krk a pokračoval.
„Sám jsem ji vymyslel!“
Hinata vyvalí oči a sleduje smějící se postavu, která zvedá ruce a odepíná si helmu.
Za hlasité rány část zbroje spadne na zem a Frozen ukáže svou tvář, mladý obličej lemovaný dlouhými bílými vlasy, sahajícími až po lopatky a vousy stejné barvy, spletené do dvou copů. Hinatu nejvíce uchvátily oči, které měl stejné jako ona a škodolibý úsměv ve tváři.
„Cože? Jak to, že má Byakugan?“ překvapeně vydechne. Rychle se zvedne a poodejde od Naruta, aby měla prostor k boji.
„Jak to, že ho mám? Já byl první, kdo ho měl!“ poslední větu téměř vykřikne.
„Já sem celý ten váš rod založil a přesto si Hyuuga neříkám. Nikdo s tvých lidí nepoznal prozatím skutečný potenciál těchto očí a jak tak koukám, tak ani ty nejsi nic víc než začátečník.“
Frozen narovnal postoj a pokračoval.
„Oči které mám, patří mezi nejlepší oční techniky. Za ta léta co jsem nebyl na zemi jste zdegenerovali a to, co jsem vám před tisíci lety daroval, jste znesvětili.“ zdvihne meč a naprosto nenávistně dodá poslední větu.
„Já, Frozen Byakugan tě nyní zabiju, poté vyvraždím celou tvou rodinu za to, jak jste znesvětili mou techniku.“ s těmi slovy se rozběhl proti Hinatě.
Hinata se proměnila do podoby démona, vyvolala Byakugan a beze zbraní začala uhýbat obrovskému meči, který neuvěřitelnou rychlostí protínal vzduch a každým máchnutím se přibližoval blíž k jejímu tělu.
„To se chceš jenom bránit? Oplácej mu útoky, Hinato!“ řvala Lasička uvnitř ní, když boj trval pár minut a Hinatu opět ošklivě zranil meč širší než je ona sama.
„Jak to mám udělat, když mi nedovolí udělat ani pečeť!?“ zabědovala shinobi, která se zrovna uhla brutálnímu úderu, aby ji nepřesekl vejpůl. Meč praštil do země před ní a rozštípl podlahu. Lasička jen zakroutila hlavou.
„Tos nikdy neviděla bojovat tu Lišku? My pečetě nepotřebujeme. Pokud mi to dovolíš, ukážu ti nějaké techniky bez pečetě. Stačí pouze soustředit čakru do rukou a myslet na techniku, kterou chceš vyvolat.“
Hinata chvíli váhala, ale nakonec povolila a otevřela cestu do své mysli. Přitom uhýbala další kombinaci seků. Lasička se usmála a dala se do práce.
Posledním úderem Frozen zasáhl Hinatu rukojetí do žaludku a ona odletěla přes celou chodbu, narazila zády o stěnu a sesunula se na podlahu jako hadrová panenka.
„To je vše, Hyuugo? Zklamalas mě.“ smál se Frozen a šel s napřaženým mečem k bezvládně ležící Hinatě, která nejevila známky života.
„Neříkej mi, že tě ten slabý úder zabil?“ Frozen aktivoval své oči a prohlížel si postavu na zemi.
„Není mrtvá. Proč nevstává?“ beze strachu vyšel jejím směrem.
V tom Hinata bez jediného slova vstala, s rukama podél těla a hlavou skloněnou.
„Neřikej mi, že se vzdáváš?“ Frozen se zastavil asi na pět kroků od Hinaty a zkoumavě si ji prohlížel. Hinata zvedla jednu ruku a dotkla se stěny za sebou. Temný lord nechápavě pozoroval, co to dělá. Zvedla hlavu a zakřičela:
„Doton:Dugo Haut!" a ze stěny za Hinatou se vysunul bodec, který neuvěřitelnou rychlostí vyjel na Temného Lorda. Ten reagoval bleskově, dal meč před sebe jako štít a zatnul svaly na zádech. Úder do meče odhodil stojící postavu o několik metrů do zadu a dokonalý meč, který použil jako štít, nyní ležel rozlomený na zemi. Frozen se smutně podíval na svou zničenou zbraň, která se leskla na zemi.
„To zaplatíš životem!“ zařval, udeřil dlaněmi o sebe a začal vyvolávat obrovské množství chakry. Hinata se postavila do naprosto nové bojové pozice.
„Co je to za bojový styl?“ probleskne Frozenovi hlavou, když vidí Hinatu stát v tom neobvyklém postoji. Hinata stála rozkročmo pokrčená v kolenou, bokem proti soupeři,levou ruku měla u obličeje palcem k tváři a druhou nad hlavou.
„Hinato, styl, který ti nyní ukážu, je velice staré zapomenuté bojové umění; jmenuje se Kamehamaru a nyní tě bude doprovázet až do smrti. Bohužel nemáme takovou zásobu chakry jako má tvůj společník. Proto s ní šetři a používej své oči. K úderům používej pouze prsty na pravé ruce, v kterých koncentruj při úderu chakru. Druhou ruku máš na obranu a tvoření pečetí, které k tomu stylu boje patří. Snaž se zasáhnou důležité orgány a nervový systém.“
Hinata kývne na souhlas a jako mávnutím kouzelného proutku se jí před očima začnou objevovat výjevy bojových úderu a technik.

Mezitím Frozen dokončil techniku a udeřil...
„Hyoton:Vista rang!“
Při vyslovení této techniky rozpřáhl ruce nad hlavu. Ze stropu začal padat sníh a formovat se do podoby rampouchů. Během několika vteřina byl celý strop místnosti pokryt ledovými zbraněmi, které se nakláněly na Hinatu.
„Hyoton:Hielo mordita!" zařval Temný lord a spustil ruce podél těla. V té chvíli všechny zbraně letěly na Hinatu, doprovázeny škodolibým smíchem jejich stvořitele.