Skryté má zůstat skryté a nebo ne? 021: Takhle po ránu? Že se nestydíš!

Otevřela oči, na tváři měla šťastný úsměv. Rozhlédla se po pokoji a pohled jí padl na Itachiho, který seděl v křesle a obličej měl schovaný v rukou. Přišla k němu blíž a podívala se mu do očí. Měl je zarudlé, ale suché.
„Co se děje?“ zeptala se ho mile.
„Nic..“ špitl. Reina se na něj ustaraně podívala.
„Jen..jsem vzpomínal…“ Reina se pousmála.
„To bude v pořádku…“ chlácholila ho. „Umím se o sebe postarat sama.“ Podíval se jí zpříma do očí. Nechápal jak mohla odhalit to, na co myslí. Záhadně se usmála a odešla do koupelny. Posadila se na okraj vany a složila hlavu do dlaní. Stres, jak toto slovo nenáviděla. Protřela si spánky a přešla k zrcadlu. Kriticky se na sebe dívala. Vlasy moc dlouhé a neučesané. Teď na sebe neměla tolik času jako dřív. Vzala do ruky nůžky a ustřihla pár pramenů. Potom dostříhala zbytek. Vyčesala si vlasy do drdolu. Otřela si obličej vodou a mírně kývla hlavou. Vyšla z koupelny zpátky do pokoje. Itachi seděl na posteli a hleděl na dvě složené postýlky.
„Měl jsi počkat na mě.“ Pokárala ho naoko. Itachi se lehce usmál a stáhl si Reinu na klín. „Prosím tě, co to děláš?“ zasmála se.
„Nemůžu snad?“ podíval se na ní zkoumavě.
„To víš, že ano, ale takhle po ránu?“ zasmála se. „ To se nedělá..ještě spím.“
„Mě to nevadí..“ zašklebil se.
„Ale mě jo. Žádný takový.“ Políbila ho a stoupla si. Itachi na ní udělal své psí očka. Reina jen protočila oči v sloup a zakroutila hlavou.
„Žádný takový.. Jde se snídat nebo bude mít Hidan zase ty svý kecy.“ Usmála se na něj políbila ho a vyšla na chodbu. Itachi okamžitě za ní.
„Poslední dobou bereš ty jeho komentáře nějak osobně ne?“ zeptal se, když jí doběhl.
„Ale..“ mávla nad tím rukou, ale musela mu dát za pravdu. Poslední dobou se jí dotklo cokoliv. I když si jen dělali srandu. Došla do místnosti, sedla si do rohu a zavřela oči.
„Re? Děje se něco?“ zeptala se jí Konan. Reina se zavřenýma očima zakroutila hlavou.
„Nic jen mi není dobře…“ usmála se. Otevřela oči, usmála se na Konan a vydala se do kuchyně.

Sedla si na linku a vzala si salát. Myšlenky se ubíraly minulostí. Nechtěla na to myslet. Zatřásla hlavou a spolu se snídaní vyšla za ostatními ven.
„Ber to vážně Sasori nebo snad chceš aby si Deidara o sobě moc myslel?“ ptal se ho Pein. Deidara ho spaloval vražedným pohledem a Sasori jen protočil oči v sloup.
„Nech ho být..Ať si o sobě myslí co chce….Je to jeho věc a když mu to zvedne sebevědomí proč ne, že?“ zastala se ho Reina. Deidara se na ní vděčně podíval. Reina si sedl k Itachimu a pozorovala trénink ostatních. Itachi jí objal kolem pasu a šťastně se usmíval.
„Vy trénovat nebudete?“ zeptala se ho Reina.
„Potom až dotrénují oni dva…Nechceme se plést.“ Odpověděl jí Kisame za Itachiho.
„Jo Kisame má pravdu..“ usmál se Itachi a políbil Reinu na tvář.
„Chápu..“ kývla hlavou. „A ne, že mu něco uděláš Kisame… nebo si tě budu muset podat.“ Kisame kývl hlavou a hlasitě se rozesmál při pohledu na Itachiho obličej.
„ Já se umím bránit.“ Reina kývla hlavou a dál pozorovala trénink. Po dlouhé době už Deidara nemohl. Deidara si přisedl k Reině a Sasori ke Konan. Itachi a Kisame šli trénovat.
„Nesmíš ukázat soupeři všechny své techniky naráz.“ Podívala se na něj Reina.
„Ale já neukázal všechno..“ hájil se.
„Jo ale většinu ano..“ usmála se Reina. „To nesmíš udělat.“
„Tak třeba po delším čase sledování Sasoriho jsem zjistila jeho slabinu.“ Usmála se Reina vítězně.
„Jo a co to má bejt?“ zeptal se jí Sasori.
„Útok ze spodu.“ Zašklebila se a neunikl jí ani udivený pohled ostatních.
„Jak jsi to zjistila?“ podivil se.
„Deidara útočil z vrchu a to jsi vykryl, ale ze spodu ne.“ Usmála se. „Už se těším až budeme bojovat spolu.“
„Nejsi jediná.“ Zabručel Sasori.
„Takže já si jdu lehnout.“ Usmála se Reina vzala misku do ruky a odešla do úkrytu.
„Co to s ní je? Vždyť je ráno. Před chvílí vstávala.“ podivil se Hidan, který seděl kousek od nich.
„Vyčerpává jí to…Nechce to na sobě nechat znát, ale poslední dobou jí je víc a víc špatně.“ Zakroutil bezradně hlavou Itachi.
„To k tomu patří. Jenomže Reina na to není zvyklá.“ Pokrčila rameny Konan.
„A co pro ni můžeme udělat?“ zeptal se energicky Deidara.
„Nic.“ Odvětila Konan.
„Nic?“ podivil se Deidara. Konan kývla hlavou.
„Chápu.“ Usmál se Pein a dál pozoroval boj mezi Itachim a Kisamem.
„Ale já ne.“ Ozval se Hidan.
„No ty abys něco chápal.“ Rýpl si do něj Kakuzu.
„Hej! Stojíš při mně nebo při nich.“ Podíval se po něm Hidan.
„Při nich.“ Zašklebil se.
„No toto vždyť jsi můj parťák!“ ozval se Hidan popuzeně.
„A chovám se k tobě jako Orochimaru k Sasorimu.“ Zašlebil se Kakuzu.
„Vlastně tys byl s Orochimarem! No to jsem rád, že mám tebe Kakuzu.“ Smál se Hidan.
„Ještě pípneš a dám ti pěstí.“ Zamumlal Kakuzu.
„No tak nechte toho!“ vložila se do toho Konan.
„Nech je Konan. Oni se pohádají a bude pokoj.“ Uklidňoval Konan Pein.
„Konec tréninku.“ Usmál se na ostatní Pein.
„Ale jak to?“ podivil se Hidan. „My netrénovali!“
„Dneska jdeme do města nakupovat!“ zašklebil se při pohledu na ostatní.
„Co jdeme nakupovat?“ zeptal se zvědavě Deidara.
„No něco pro Reinu.“ Pokrčil rameny. „a samozřejmě pro děti.“
„A co se dětem, které se ještě nenarodili dává?“ podivil se Hidan se smíchem.
„Pako!“ okřikla ho Konan.
„No věci na potom až se narodí.“ Nenechal se vyvést z míry Pein. Všichni s mrmláním odešli do úkrytu na brzký oběd aby mohli vyrazit.